Stížnosti českých stěžovatelů s dopadem na judikaturu bude letos rozhodovat Evropský soud pro lidská práva. Jde mimo jiné o stížnosti na inkluzivní vzdělávání, stíhání sexuálních trestných činů, na sterilizaci při změně pohlaví či na dohodu o vině a trestu při více spoluobviněných nebo na vyhoštění z republiky na základě utajovaných informací tajné služby. Štrasburk už s vládou komunikoval čtyřicet případů.
Uvedl to na tiskové konferenci ministerstva spravedlnosti vládní zmocněnec pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva Petr Konůpka.
Nejméně dva z případů „běžících“ před ESLP v roce 2024 lze podle něho označit jako „impact case“, tedy významné případy s dopadem na judikaturu. Jde o stížnost na sterilizaci jako podmínku pro uznání změny pohlaví a rovněž o případ, který se týká dohody o vině a trestu při více spoluobviněných.
Na seznamu „letošních“ případů jsou dále stížnosti na délku vazby a délku řízení o vazbě, na zabavení elektronických dat advokátní kanceláře UNI Legal, církevní restituce a dvě mezinárodní stížnosti.
U stížnosti Lichtenštějnsko v. ČR ohledně konfiskace majetku na základě Benešových dekretů je očekáván posun v řádu týdnů.
Celkem ESLP komunikoval s českou vládou 40 stížností, přičemž potenciál projednání před soudem má celkem 80 případů. Každoročně Evropský soud pro lidská práva přijímá kolem tří set stížností proti ČR, komunikována je tak desetina z nich. O většině stížností Soud neinformuje.
Případy Janáček a V. nepůjdou před Velký senát
Stěžovatelé z ČR však obecně nejsou před Evropským soudem pro lidská práva úspěšní. Loni vyplatil český stát pouhý milión z požadovaných 162,5 miliónu korun za údajná porušení Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.
Celkem loni Soud vydal 33 rozhodnutí v českých případech, avšak porušení práv konstatoval Štrasburk jen ve dvou případech.
Prvním případem byl Janáček v. ČR, ve kterém český Ústavní soud nesdělil stěžovateli vyjádření obecných soudů v jeho věci, a proto byla zásada kontradiktornosti jakožto i práva na spravedlivý proces porušena.
Druhým případem je stížnost V. v. ČR, kde došlo ke smrti schizofrenika v psychiatrické léčebně, když se ho policisté při těžkém záchvatu agresivity pokoušeli zpacifikovat taserem.
Na dotaz České justice, zda bude český stát v uvedených případech žádat o přezkum rozhodnutí o porušení Úmluvy před Velkým senátem, odpověděl Petr Konůpka negativně. Podle jeho slov nejsou ani v jednom případě splněny podmínky tak, aby Česká republika před Velkým senátem uspěla a výsledek zvrátila.
Grosam a Fu Quan: Stát odvrátil kontroverzi i riziko
Zvrátit rozhodnutí se naopak českému státu loni podařilo v případech Grosam v. ČR a Fu Quan v. ČR. Jak na tiskové konferenci uvedl Petr Konůpka, v případu Grosam vydal senát ESLP kontroverzní rozhodnutí „malého“ senátu, totiž že kárný senát Nejvyššího správního soudu není soudem, neboť nemá znaky soudu a není tak ustaven. „Tento kontroverzní závěr se podařilo odstranit,“ uvedl na tiskové konferenci Petr Konůpka.
Velký senát nakonec prohlásil stížnost za nepřijatelnou poté, co změnil dobu podání stížnosti, a o meritu věci nerozhodl.
Druhým případem, kde došlo před Velkým senátem k obrazu, byl loni případ Fu Quan. Tam bylo podle Petra Konůpky „riziko zátěže pro ČR“ ve formě vysokého odškodnění za utrpěnou újmu. Podle rozhodnutí malého senátu český stát znehodnocením zboží firmě v trestním řízení porušil Úmluvu a měl vyplatit dvanáct milionů korun náhrady.
Velký senát však loni v červnu rozhodl, že stěžovatel Fu Quan nevyčerpal vnitrostátní prostředky nápravy před národními soudu. Stížnost Velký senát zamítl pro opožděnost, nevyčerpání domácích prostředků a nedostatek aktivní legitimace. Také o stížnosti FuQuan v. ČR Česká justice podrobně informovala.
Případ Hanuša, zděděný hotel, hlas z detence
Loni došlo rovněž k jednostrannému uznání porušení Úmluvy ze strany českého státu, a to v případu Hanuša v. ČR. Šlo o nedostatečné vyrovnání s později odsouzeným vrahem policisty za následky střelby při policejním zásahu v roce 1995, při kterém byl Hanuša čtrnáctkrát zasažen.
Ke smírnému ujednání došlo v roce 2023 celkem ve dvou případech.
Ve zbytku loni rozhodnutých českých případů před Evropským soudem pro lidská práva nedošlo k porušení Úmluvy nebo byly případy vyškrtnuty ze seznamu případů pro nekomunikaci stěžovatelů (3 případy).
Vyškrtnut byl například případ ženy, která zdědila hotel v Karlových Varech zatížený sporem, ale ona neměla na soudní poplatek.
V červenci 2023 vyškrtl Štrasburk ze seznamu případ muže, který žije v ČR dvacet devět let v detenci.
Neuspěl sociální otec ani ustrašená matka
V celkem 25 stížnostech stěžovatelé neuspěli. Jako například v případu sociálního otce, který vymáhal styk s dítětem partnerky, jak ve výběru těchto případu uvedl vládní zmocněnec Petr Konůpka.
O případu sociálního otce Vinškovský v. ČR Česká justice informovala zde.
Zajímavý byl také případ pěstounů, kterým stát zakázal styk s dítětem, které měli v péči pro přílišnou ustrašenost a závislost matky na chlapci. V případu Jírová a spol. v ČR nakonec stížnost podali matka i syn.
V jiném případu Sládek v. ČR byl proces uznán Evropským soudem pro lidská práva za spravedlivý, a to přesto, že k výslechu svědka nepřišel žádný advokát, jelikož policie dala obhájkyni na okamžitý přesun do Českých Budějovic jen dvě hodiny.
U Evropského soudu pro lidská práva neuspěla ani rodina se stížností na potrubí plynovodu u jejich domu v Nelahozevsi, jak Česká justice informovala o případu Kuklovy v. ČR.
Bez porušení práv skončila i stížnost matky, jejíž dítě bylo proti její vůli vráceno otci do USA X. v. ČR. V tomto případě byl původní rozsudek navíc revidován kvůli podjatosti soudkyně Kateřiny Šimáčkové.
Irena Válová
