Zhruba čtvrtina ropy dovezené do ČR pochází z Ázerbájdžánu, 10miliónového státu ležícího na východním Kavkazu, jehož břehy omývá Kaspické moře. Ten je v mimořádně složité geopolitické situaci: Na severu hraničí s Ruskem, na jihu s Íránem a na západě s Arménií. I když jsou Ázerbájdžánci Muslimové, jejich země je sekulární a žije v ní významná židovská menšina. Významnou vojenskou pomoc získává Ázerbájdžán paradoxně z Izraele, což se íránskému sousedovi vůbec nelíbí. Situaci v Ázerbájdžánu, zemi strategické pro ČR i EU díky svému nerostnému bohatství i jedinečné poloze, dlouhodobě sleduje europoslanec za ODS a člen frakce Evropských konzervativců a reformistů Jan Zahradil. „V kavkazském regionu je Ázerbájdžán pro Evropu zajímavý, takřka ideální partner,“ míní.
Proč by se podle Vás měla EU, včetně České republiky, zajímat o Ázerbájdžán?
Důvodů je podle mě několik. Posledních pár let se Evropa snaží výrazně prohloubit vztahy s touto zemí a často se o ní mluví jako o strategickém partnerovi. Důkazem jsou i oficiální návštěvy a schůzky nejvyšších představitelů EU a ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva. Například předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se sešla s prezidentem Alijevem s cílem nahradit výpadek nerostných surovin dovážených do Evropy z Ruska a zlepšit tak evropskou energetickou bezpečnost.
Lze Ázerbájdžán považovat za stabilního partnera?
Ázerbájdžán je na poměry Kavkazu velmi stabilní zemí, přičemž jejich pozice není vůbec jednoduchá. Když se podíváme na Ázerbájdžán geograficky, na severu sousedí s Ruskem a na jihu s Íránem. Obě země lze označit za bezpečnostní riziko. Třeba v Gruzii nebo v Arménii je ta situace horší i v důsledku ruského vlivu v obou státech. Ázerbájdžán je ve srovnání s nimi stabilní nejen politicky, ale i ekonomicky a sociálně.
Ázerbájdžán je sice formálně parlamentní republika, ale v žebříčku svobody je trvale na spodních příčkách. Do jaké míry se dá mluvit o Ázerbájdžánu jako demokracii?
Buďme realisté – stejně jako třeba na státy Střední Asie, nelze ani na Ázerbájdžán aplikovat evropské vnímání demokracie. Je to dáno jeho historií, geografickou polohou a i do nedávna probíhajícím bojem o jeho teritoriální integritu. Ázerbájdžán je také formálně muslimská země, což samo o sobě může u někoho vyvolat otázky. K tomu je ale potřeba říct, že tamní kultura je v podstatě sekulární. Pije se tam alkohol, ženy chodí nezahalené. Když se podíváte do jejich parlamentu, je v něm silné zastoupení žen. To je úplný opak Íránu, který se svého severního souseda snaží plíživě islamizovat.
Jak jste se vlastně do kontaktu s Ázerbájdžánem dostal?
Když jsem více než deset let dělal předsedu Evropské konzervativní a reformní strany, hledali jsme partnery i v Zakavkazsku, v Gruzii, Arménii i Ázerbájdžánu. A ten jsem vnímal jako zemi, která nejméně podléhá ruskému vlivu. I když Ázerbájdžán neusiluje o členství v EU, chce mít s EU dobré vztahy, Zkrátka je perspektivním partnerem, se kterým lze dělat byznys. Kdo mě zná, ten ví, že jsem stoupenec reálpolitiky, a proto říkám, že bychom jako ČR měli jít cestou politiky zájmů. V tom čím dál složitějším světě musíme umět kličkovat, hledat nejlepší možné řešení, vycházet z reálné situace a neantagonizovat si partnery.
Lze hodnotit v kontextu regionu Ázerbájdžán jako úspěšnou zemi?
Vnitřní i zahraniční politiku ovládá prezident Alijev, jehož otec, vlivný politik už v sovětské éře, sehrál významnou roli i v post-sovětské konsolidaci Azerbajdžánu v 90.letech. Ten nepřipustil, aby se jim Rusko infiltrovalo do ekonomiky, na rozdíl od Arménie. Na druhou stranu nemá Ázerbájdžán s Ruskem nepřátelské vztahy. Daří se mu i vzdorovat íránskému vlivu. Evropa je pro něj partner pro technologickou a obrannou spolupráci, velmi specifickou roli hraje spojenectví s Izraelem.
Nadstandardní vztahy mezi Izraelem a nominálně muslimským Ázerbájdžánem jsou vlastně kuriózní. O co se opírají?
Obě země spojuje odpor k Íránu. Pro Izrael Írán představuje existenční hrozbu, což se ukazuje i nyní, když Írán podporuje Hamás a Hizballáh a minimálně nepřímo je zodpovědný za aktuální agresi Hamasu vůči židovskému státu. Pro Ázerbájdžán je největší hrozbou šíření radikálního islámu v zemi. Írán se snaží destabilizovat region svými pátými kolonami. I proto Izrael a Ázerbájdžán posilují spolupráci zejména v oblasti obrany a tvoří jakousi protiváhu a protipól Íránu.
Dalším silným partnerem Ázerbájdžánu je Turecko. Ostatně turecký prezident Erdogan byl s Alijevem na tribuně při vítězné vojenské přehlídce po porážce Arménie v roce 2021.
Tento vztah je vzhledem k jazykové i kulturní blízkosti obou zemí asi přirozený. Západní média mají tendenci tradovat příběh o hodné křesťanské Arménii a zlém muslimském Ázerbájdžánu podporovaném Tureckem. Realita je složitější: Erdogan je nejúspěšnější politik v Turecku od doby Atatürka a součástí jeho zahraniční politiky je budování společenství turkických států ve střední Asii. Do této skupiny Ázerbájdžán patří a Turecko nad ním drží určitý patronát. Narativ, že Turecko se proti Arménům spojilo s Ázerbájdžánem dnes již nefunguje. Turecko má zájem normalizovat vztahy s Arménií a otevřít hranice pro pohyb lidí a zboží. Míč je v tuto chvílí spíše na straně Arménie.
Vztahy mezi Arménií a Ázerbájdžánem byly dlouho definovány zamrzlým konfliktem o Karabach. Ve válce v roce 2021 Ázerbájdžán dobyl okresy okolo Karabachu a letos tuto arménskou enklávu definitivně ovládl. Otevírá toto silové řešení k trvalému míru v oblasti?
Je třeba připomenout, že oblast Karabachu i okolních okresů byla a je mezinárodně uznávanou součástí území Ázerbájdžánu. Až přednedávnem arménský premiér Pašinjan tento fakt uznal a řekl, že je ochoten uznat svrchovanost Ázerbájdžánu nad Karabachem za předpokladu ochrany práv menšin.
Kdy by mohla být konečná mírová dohoda uzavřena?
Pašinjan má šanci jednou provždy konflikt vyřešit, paradoxně s podporou Turecka. Rusko v Karabachu mělo garantovat status quo. Ruská taktika přitom původně byla udržovat zamrzlý konflikt co nejdéle, ale vzhledem k válce na Ukrajině jeho vliv na Kavkaze slábne. Premiéra Pašinjana jsme měli i v Europarlamentu, vyjádřil vůli uzavřít do konce roku mírovou dohodu. Ázerbájdžán teď musí dostát svým slibům, které dal obyvatelům arménské národnosti. Musí ukázat, že ochrání a dodrží základní práva tamních arménských obyvatel.
Může i Česká republika nějak konkrétně přispět ke zlepšení vztahů mezi Arménii a Ázerbájdžánem? Nepatříme mezi „těžké váhy“ světové politiky. Politicky toho moc nabídnout nemůžeme, ekonomicky však určitě ano. Obecně je náročné stavět se do jakési role moderátora. Nepovedlo se to ostatně ani EU jako celku.
Ázerbájdžán vybudoval silnou armádu a vzhledem ke svojí bezpečnostní situaci do ní musí dál investovat. Měl by dostávat zbraně i ze západu, nebo i z České republiky?
Český obranný průmysl se dostává do popředí i díky ruské agresi proti Ukrajině a zvýšení bezpečnostních rizik pro ČR. Máme poměrně bohatou tradici zbrojní výroby, a ta je založena na vývozu. U Ázerbájdžánu jako vývozního teritoria pro zbraně z Česka žádný morální či bezpečnostní problém nevidím, ba naopak. Čelí hrozbě z Ruska a Íránu a je v bezpečnostním zájmu ČR i Evropy podporovat jeho obranyschopnost. A připomínám, že Izrael to vnímá podobně, a proto podstatně přispěl k některým vojenským schopnostem Ázerbájdžánu.
(čj)
