Takzvaná Istanbulská úmluva proti násilí na ženách a domácímu násilí je nadbytečná a přinesla by změnu společenského uspořádání v rodinných záležitostech, tvrdí její kritici z řad senátorů. Na dnešní tiskové konferenci mluvili o smlouvě jako o nosiči genderové ideologie a pozastavovali se nad rozsahem pravomocí kontrolní skupiny, která hodnotí její naplňování. K otevřeným odpůrcům ratifikace úmluvy v Senátu se nyní řadí podle nezávislé senátorky Daniely Kovářové tři desítky členek a členů horní komory.
Násilí se podle místopředsedy Senátu Jiřího Oberfalzera (ODS) věnuje část úmluvy, ovšem požaduje jen opatření, která Česko již zavedlo. Další část pojednává podle něho o potírání škodlivých stereotypů. „Istanbulská úmluva požaduje po přistoupivších státech změnu společenského uspořádání v rodinných záležitostech, je to v podstatě převýchova lidstva k nové podobě existence a soužití,“ prohlásil Oberfalzer. Jde podle něho o „generální rekonstrukci společenských zvyklostí a uspořádání, ve kterém jsme zvyklí žít“. „Skoro to vypadá, že hlavní příčinou násilí je tradiční rodina, protože tu Istanbulská úmluva vlastně chce zpochybňovat,“ dodal.
Nosičem genderové ideologie nazval úmluvu Zdeněk Hraba z klubu ODS a TOP 09. Mluvil o povinném zavedení této ideologie ve školách nebo o povinnosti státu financovat nevládní organizace, které se zaváděním genderové ideologie zabývají. „Hrozí, že výkladem (úmluvy) bude rozbita tradiční česká společnost,“ řekl. S odkazem na přítomnost desítky senátorek a senátorů z různých frakcí poukázal na to, že jde spíš o téma hodnotové než politické. „Progresivisté a jejich kulturní revoluce nutně vyvolává protireakci, kdy se spojují lidé, kteří nechtějí dramatické progresivistické změny,“ podotkl.
„Náš právní řád všechno k ochraně obětí domácího násilí již obsahuje,“ uvedla Jitka Chalánková z klubu ODS a TOP 09. Podobně se vyjádřil Jiří Čunek (KDU-ČSL), podle kterého je úmluva nadbytečná. „Zmiňovaný cíl už je dávno naplněn,“ soudí. Michael Canov (SLK) věří, že některé státy od ratifikace úmluvy po vzoru Turecka ustoupí. Jana Zwyrtek Hamplová (za Nezávislé) pak o úmluvě mluvila jako o „podvodu na celou veřejnost“.
Senát by se mohl zabývat ratifikací úmluvy na schůzi v polovině října. Ze čtveřice senátních výborů ji podpořil jeden, a to těsnou většinou hlasů.
Úmluvu podepsalo Česko v roce 2016, její předložení Parlamentu k ratifikaci minulé vlády několikrát odložily. ČR patří v EU k menšině zemí, které dokument dosud nepřijaly. Členské státy na začátku června většinově odhlasovaly, že se sedmadvacítka k úmluvě připojí. Úmluvu zatím ratifikovalo ratifikovalo 37 ze 43 členských států Rady Evropy. Dokument zatím neratifikovaly Litva nebo Lotyšsko, Bulharsko a Maďarsko ratifikaci odmítly.
Dokument v Česku vyvolává silné emoce. Důrazně ho odmítali konzervativci či sedm křesťanských církví. Podle ženských organizací je úmluva terčem dezinformační kampaně některých spolků i jednotlivců. Podle zastánců pomůže zlepšit pomoc obětem a představuje i symbol, že násilí je v Česku nepřijatelné.
Úmluva odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech. Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se signatářské státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy.
(čtk)
