Ministerstvo obrany by mělo na konci září vládě Petra Fialy předložit relevantní informace které by měly být rozhodující pro možný nákup amerických stíhacích strojů F-35 Lightning. Americké ministerstvo zahraničí schválilo možný prodej letounů F-35 české armádě za odhadovanou cenu 5,62 miliardy dolarů, což v přepočtu činí cca 122,6 miliard korun, na konci června. V souvislosti s touto akvizicí si mnozí armádní experti kladou otázky, proč vláda nevolí levnější alternativu – modernizaci parku stíhaček gripen za pro státní kasu výhodnějších finančních podmínek. Doporučení armády ale zní: pořídit to nejmodernější, co na trhu je, tedy letoun F-35. Nákup probíhá formou jednání vlád České republiky a USA a je při něm použita výjimka ze zákona o zadávání veřejných zakázek, což znamená, že je upozaděna standardní hospodářská soutěž. Ekonomický deník proto oslovil vládu, ministerstvo obrany a další dotčené instituce, s otázkami, zda jsou podobná akviziční řešení ekonomicky a nákladově příznivá pro hospodaření státu nebo dostává přednost zadání příjemce strategické komodity – tedy v tomto případě ministerstvo obrany, respektive armáda.
Cílem veřejného zadavatele by mělo vždy být zajištění optimálního řešení, a to i z hlediska ekonomičnosti, efektivity a účelnosti, reagoval na otázky předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Mlsna.
„Vždy je nejlepší o zakázku soutěžit, protože při správně nakoncipovaných zadávacích podmínkách by zadavatel měl dostat co chce a současně za nejvýhodnějších podmínek,“ tvrdí Mlsna v rozhovoru, který vyjde v Ekonomickém deníku dnes dopoledne.
Na otázku, zda by měl stát v případném zdůvodnění strategického nákupu dbát na péči řádného hospodáře a posuzovat nákladovou efektivitu pořízení a provozu vysoce nákladné techniky odkázal Petr Mlsna na Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ).
NKÚ: I při armádních investicích je třeba dbát principů hospodárnosti, účelnosti a efektivnostI
„Z principu věci se my jako NKÚ vyjadřujeme k záležitostem, které prošly naší kontrolou, to se v tomto případě zatím nestalo. Nicméně až budou tyto armádní investice dokončeny, budeme je analyzovat a na základě výsledků posoudíme, jak a jestli je podrobíme naší kontrole. Investicím ministerstva obrany se věnujeme dlouhodobě – v poslední době jsme prověřovali například investice do obrněné techniky, automobilní techniku Armády ČR, nákupy výzbroje Armády ČR a podobně,“ zareagoval na otázky pro předsedu úřadu Miloslava Kalu Václav Kešner z NKÚ.
„V obecné rovině lze říci alespoň to, že povinnost dbát principů hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti při vynakládání peněžních prostředků státu vyplývá z právních předpisů České republiky a platí to i pro armádní investice. Nejde přitom jen o samotné pořízení techniky nebo vybavení, ale i zajištění celého životního cyklu vojenského materiálu. Stejně tak existuje i povinnost odůvodnit výjimku (pokud se k ní stát uchýlil), což stanovuje přímo zákon o zadávání veřejných zakázek, ale tuto povinnost najdeme i v legislativě a judikatuře Evropské unie,“ doplnil Václav Kešner.
Ekonomický deník položil tytéž otázky předsedovi Národní rozpočtové rady Mojmíru Hamplovi, tam ovšem nepochodil.
„Díky za oslovení pana předsedy Hampla, ovšem obávám se, že vaše dotazy jsou již velice vzdáleny mandátu Národní rozpočtové rady. Omluvte ho/nás tedy, prosím,“ uvedla Monika Petrásková z Národní rozpočtové rady.
Černochová: Zvolit si má armáda ne politici
Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) před nedávnem k nákupu stíhacích strojů na sympoziu Ekonomického deníku Technologie a obranná strategie České republiky uvedla: „My samozřejmě vyjednáváme se švédskou stranou o prodloužení, protože potřebujeme mít dostatek času na zásadní rozhodnutí o pořízení nových letounů tohoto typu. Myslím si, že armáda je tou institucí, která má říci, jaké typy letounů chce mít v užívání. Nejsou to politici, ale vojáci. Politici mají zajistit transparentní proces, dostatek finančních prostředků, aby tento projekt mohl být realizován. Na jakých typech letounů budou vojáci bránit Českou republiku nebo země NATO a Evropské unie, to je opravdu na nich. Doporučení armády zní: pořídit to nejmodernější, co na trhu je, tedy letoun F-35. V roce 2030 by podle předpokladů, uzavřených kontraktů, obsazenosti výrobních linek, by v této části Evropy mělo létat kolem šesti set strojů. Česká republika má dvě možnosti: buďto se připojí do tohoto klubu nebo zůstane s domovským Švédskem a Maďarskem, kteří deklarují, že zůstávají na platformě letounů z generace předešlé,“ upozornila dále ministryně obrany.
„O jakékoli významné akvizici formou G2G rozhoduje kolektivně vláda, což je ostatně již z logiky názvu (vláda – vláda) podstatou tohoto postupu. Z vládního usnesení zároveň plyne, které resorty jsou za celý projekt zodpovědné, a také jaké kroky je třeba v dané věci udělat. Tímto usnesením a zároveň platnými zákony se potom řídí další postup v akvizičním procesu. Ministerstvo obrany tudíž ve zmíněných projektech v rámci platné legislativy plní zadání vlády, a nepřísluší mu tento postup jakkoli dále hodnotit,“ odvětila pak na aktuální otázky Ekonomického deníku Simona Cigánková z tiskového oddělení ministerstva obrany.
Ekonomický deník se s reakcí nespokojil a klíčové otázky položil znovu, obdržel ale identickou odpověď.
„Ministerstvo v rámci platné legislativy plní zadání vlády, a nepřísluší mu tento postup jakkoli dále hodnotit,“ odvětila i napodruhé Simona Cigánková z ministerstva obrany.
Ekonomický deník proto položil identické otázky vládě.
Vláda: Model G2G se osvědčil
Ministerstvo obrany by mělo vládě předložit informace, zda pořídit či nepořídit americké stíhačky F-35 do konce příštího měsíce.
„Termín předložení materiálu plyne z loňského usnesení vlády, ministerstvo obrany ho má předložit do konce září, a to stále platí,“ uvedl mluvčí vlády Václav Smolka.
„Tento druh nákupů se týká především ministerstva obrany. Na základě informací z tohoto resortu je možné v obecné rovině konstatovat, že proces pořizování vojenského materiálu či služeb v režimu vláda-vláda se v rámci praxe osvědčil. Ve většině případů přináší vyšší míru právní jistoty a zajištění ´spolehlivosti´ nákupu. Vysokou přidanou hodnotou je také možnost prohlubovat obrannou spolupráci s příslušným zahraničním partnerem, což má pozitivní geopolitické důsledky. V určitých případech pak ani není možné některé věci nabýt jinak, než právě formou mezivládní spolupráce, například formou otevřené soutěže nebo přímým jednáním s výrobcem,“ zareagoval pak Václav Smolka na otázky Ekonomického deníku.
Na mezivládní úrovni se dosud uskutečnily především nákupy od vlád Spojených států amerických (například nákup víceúčelových vrtulníků nebo radiokomunikačního materiálu), státu Izrael (například nákup radarů MADR a systému protivzdušné obrany SPYDER) a Švédského království (například pronájem letounů gripen a zapojení vládní agentury FMV do nákupu bojových vozidel pěchoty). Celkově jde o desítky obchodních případů v hodnotě desítek miliard korun.
Na otázku, zda by stát měl volit řešení, která jsou ekonomicky a nákladově příznivá pro hospodaření země nebo má být naopak prioritou zadání příjemce – například armády, pak Smolka odvětil: „Obě dvě hlediska je nutné vždy pečlivě zvažovat a vyvažovat. Pořizovaný materiál či služba musí odpovídat požadavkům zadavatele, zároveň je vždy nutné se ujistit, že za ně platíme spravedlivou cenu. V tomto směru plní příslušná ministerstva povinnosti, které jsou stanovené přímo v zákonech, například v zákoně o zadávání veřejných zakázek nebo v zákoně o majetku České republiky.“
Pokud se stát rozhodne v případě nákupu vojenské techniky nepostupovat podle zákona o veřejných zakázkách a použije výjimku, měl by podle Smolky toto své rozhodnutí podrobně zdůvodnit.
„Samozřejmě ano. Nutnost odůvodnění jakéhokoliv postupu a podmínky pro možnost jeho využití pramení přímo ze zákona. Všechny postupy zadavatele musí být mimo jiné transparentní, přezkoumatelné. To by bez řádného odůvodnění nebylo možné,“ pokračuje Smolka.
„Posuzování ekonomické výhodnosti nákupů se samozřejmě děje. Povinnost postupovat při nákupech s péčí řádného hospodáře je dána zákonem a ministerstva ji bezpodmínečně dodržují. Uvědomujeme si, že hospodaříme s veřejnými prostředky, za které je nezbytné dosáhnout co nejvýhodnějších podmínek státních nákupů,“ podotýká vládní mluvčí.
Na otázku, za by měl být postup vlády v případě takovýchto zakázek v souladu i s parlamentní opozicí, a zda by měly by být takové nákupy s opozicí podrobně projednávány, pak mluvčí vlády uzavřel: „Primární samozřejmě je, aby pořizovaná technika naplňovala očekávání zadavatele. Tento předpoklad musí být vždy naplněn. Chápeme, že napříč politickým spektrem mohou panovat různé představy o tom, co by vláda měla pořídit, nicméně potřeby zadavatele musí být vždy na prvním místě. O strategických a významných projektech ministerstva ve své gesci samozřejmě informují poslance i senátory na jednáních příslušných výborů a podvýborů.“
Metnar: Akvizice musí být ekonomicky výhodné, ale i splňovat požadavky armády
Předseda sněmovního výboru pro obranu Lubomír Metnar (za ANO) hodnotí proces vyjednávání a nákupů formou G2G, například již proběhlý nákup armádních vrtulníků z USA či probíhající vyjednávání o nákupu bojových vozidel pěchoty ze Švédska a stíhacích strojů z USA, následovně: „Proces vyjednávání je velmi individuální, případ od případu, proto jej nelze paušalizovat. Před každým armádním nákupem by měla forma zadání vyplynout z předakviziční fáze, ve které probíhá např. průzkum trhu, studie proveditelnosti tak, aby zvolená forma zadání splňovala požadavky evropské a české legislativy.
Na otázku, zda by měl veřejný zadavatel při zohlednění všech strategických zájmů státu volit řešení, která jsou ekonomicky a nákladově příznivá pro hospodaření státu nebo zvolit jako prioritu zadání příjemce komodity, v tomto případě armády, pak Metnar uvedl: „Není buď a nebo, je to komplexní soubor požadavků a podmínek, které je nutné při zadávání veřejných zakázek splnit. Zadavatel musí dbát především na to, aby celý akviziční proces byl v souladu se zákonem, byl transparentní, ekonomicky výhodný pro Českou republiku a zároveň splňoval požadavky Armády České republiky. Zároveň musí být zapojen domácí průmysl v maximálně možné míře.
I když se zadavatel rozhodne postupovat při akvizici s využitím některých výjimek ze zákona, tak vždy podle Metnara postupuje v souladu se zákonem, protože tyto výjimky jsou v zákoně uvedeny, například z bezpečnostních důvodů, tak aby bylo dosaženo cíle při dodržení zmíněných zadávacích podmínek.
Ministerstvo obrany by mělo vždy posuzovat tyto transakce podle principu 3E, tedy efektivnost, hospodárnost a účelnost,“ podotýká Metnar s tím, že politické rozhodnutí v případě strategických zakázek by nemělo pominout racionální nakládání s veřejnými prostředky.
„Armádní zakázky vyplývají ze strategických dokumentů, které armáda a rezort obrany zpracovává a předkládá vládě ke schválení. Politická rozhodnutí by měla být činěna na základě vojenského doporučení a strategických potřeb armády pro rozvoj a zajištění obranyschopnosti České republiky. Cílem by mělo být, aby se nad finálním rozhodnutím shodla politická reprezentace napříč politickým spektrem,“ dodává předseda sněmovního výboru pro obranu Lubomír Metnar.
Hynek: Každý nákup by měl být výhodný pro stát, a ne pouze pro jeho některou složku
Předseda Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek průběh zakázek formou G2G nechce hodnotit, „protože ohledně tohoto vyjednávání nemáme žádné informace“.
„Nákup podle amerických pravidel FMS (Foreign Military Sales) v sobě nemá možnost zapojení domácího průmyslu do výroby dodávané vojenské techniky. Je vždy na schopnosti dané vlády, která od USA podle těchto pravidel pořizuje, aby si u amerického výrobce vynutila průmyslovou spolupráci,“ navázal Hynek na Lubomíra Metnara ohledně zapojení domácího průmyslu.
Podle Hynka by měl každý úředník, „bez ohledu na to, na kterém ministerstvu pracuje, musí vždy volit řešení optimální pro stát“.
„Je to jeho povinnost, protože je státní úředník ve služebním poměru a ministerstva jsou pouhými organizačními jednotkami státu. Bohužel si toto málokdo uvědomuje. Navíc je náš stát téměř ničen převládajícím resortismem (zaměřením na úzký obor činností – pozn. red.). Každý nákup by tedy měl být výhodný pro stát, a ne pouze pro jeho některou složku, třeba armádu. Ale z praxe vím, že se tak neděje,“ pokračuje Hynek na téma efektivního nakládání s veřejnými prostředky.
K použití výjimku ze zákona o zadávání veřejných zakázek pak Hynek podotkl: „Smlouva o Evropské unii i další zákony připouští pořizování vojenského materiálu na základě výjimky. Ale samozřejmě každá taková výjimka musí být zdůvodněna. Stát hospodaří s penězi daňových poplatníků a ti mají právo vědět, jak a proč je s jejich penězi nakládáno. Nehledě na to, že je riziko, že nezdůvodnění či nedostatečné zdůvodnění takového postupu může být napadeno u Soudního dvora Evropské unie.
„S péčí řádného hospodáře se musí postupovat vždy, i když jde o nákup základě výjimky ze zákona. Jen bývá někdy obtížné určit, co je to s péčí řádného hospodáře. U vojenské techniky je vždy nutné posuzovat náklady po celou dobu životního cyklu a míru zapojení domácího průmyslu během této doby. Stát má povinnost zajistit, aby technika byl bojeschopná i v době krize. Tehdy většinou nefunguje letecká ani lodní přeprava a neplatí mezinárodní smlouvy. Zapojení domácích výrobců má nejen bezpečnostní přínos. Nezanedbatelný je i přinos ekonomický, což se pro stát projeví pozitivně na příjmové stránce. Žádná země na světě není tak bohatá, aby opomíjela racionální nakládání s veřejnými prostředky. A v demokratické zemi takový postup vede ke ztrátě důvěry obyvatel,“ uzavírá odpovědi k armádním zakázkám formou G2G předseda Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek.
Případná nekomunikace vlády s opozicí, či dokonce s veřejností, pak může podle Hynka vést k nedůvěře ve vládnoucí elity.
„A důvěra obyvatel ve vlastní vládu je základním pilířem obranyschopnosti země. Z tohoto důvodu považuji za důležité, aby strategické zakázky byly s opozicí projednány,“ dodává Hynek.
Stíhačky a „bévépéčka“
Česká republika v současné době řeší dva klíčové nákupy zbraní na základě původního vyjednávání formou G2G – a to nákup amerických stíhaček a švédských bojových vozidel pěchoty.
České ministerstvo obrany s USA jedná o pořízení 24 stíhaček páté generace F-35 Lightning. Česká vláda dostane konkrétní návrh dohody na stůl do 1. října a následně rozhodne o jejím schválení či neschválení. Americké ministerstvo zahraničí už možný prodej letounů F-35 české armádě za odhadovanou cenu 5,62 miliardy dolarů (asi 122,6 miliard korun) odsouhlasilo.
„Navrhovaný prodej zlepší obranné schopnosti České republiky a podpoří operace NATO tím, že bude Alianci chránit před moderními hrozbami a podpoří stálou přítomnost v regionu,“ píše se v prohlášení americké agentury pro obrannou spolupráci. Česko podle Pentagonu nebude mít žádné potíže se začleněním letounů do svých ozbrojených sil.
České ministerstvo obrany reagovalo prohlášením, že uvedená částka 5,62 miliardy dolarů zahrnuje i náklady desetiletého životního cyklu stíhaček a představuje maximální finanční rámec pro případné uzavření smlouvy.
Jenže se objevil problém, a to nejen datum možného dodání nejmodernějších stíhacích strojů, ale i technické problémy s motory amerických supersoniků, jak napsal Ekonomický deník například ZDE. Proto vláda řeší i delší pronájem švédských gripenů, ne jen do roku 2029, ale až do 2035.
Kritici vyjednávání o amerických supersonicích tvrdí, že letoun Gripen E umí totéž co F-35, s výjimkou toho, že nedisponuje technologií stealth (kvůli malé efektivní radiolokační odrazné ploše, nízkému tepelnému vyzařování a hlučnosti i nesnadnému optickému sledování, je zjistitelnost letounů vybavených touto minimální – pozn. red.). Podle zastánců gripenů je také švédský letoun schopen rychlé modernizace a má nižší nároky na údržbu, než F-35.
Nákup 246 švédských bojových vozidel pěchoty CV90 za 59,7 miliard korun už vláda schválila na konci května a smlouvu se švédskou stranou ve stejný den podepsal vrchní ředitel sekce vyzbrojování a akvizic Lubor Koudelka.
Ministerstvo obrany pod vedením Jany Černochové vyjednalo nákup bojových vozidel za necelý rok od chvíle, kdy vedení resortu rozhodlo o zrušení původního tendru. Po devíti letech od rozhodnutí realizovat nákup této techniky nezbytné pro splnění klíčového aliančního závazku, jímž je vybudování těžké pozemní brigády do roku 2026, tak ministerstvo obrany, respektive armáda, vstoupili do realizační fáze. Pořizuje se technika, která splňuje požadavky Armády ČR, a smlouva zároveň zajišťuje minimálně čtyřicetiprocentní podíl českého obranného průmyslu na této zakázce.
„Pořízení bojových vozidel pěchoty je významný milník k výstavbě těžké brigády a také k modernizaci armády a posílení naší obranyschopnosti,“ uvedla ministryně obrany Jana Černochová.
Předchozí vlády tento závazek v minulých dvou volebních obdobích přes všechny proklamace nenaplnily. Původní výběrové řízení skončilo v roce 2021 nezdarem. Všichni uchazeči, jejichž nabídky byly předchozím vedením rezortu vyřazeny, neakceptovali úpravy podmínek tendru, které doporučila právní analýza zadaná ministryní Černochovou. Zakázka tedy musela být zrušena.
Vláda proto loni v létě pověřila ministryni obrany jednat přímo s vládou Švédského království o pořízení bojových vozidel pěchoty CV90. Toto vozidlo bylo vybráno proto, že jde o jediné bojem prověřené, je používané v řadě evropských zemí a splňuje požadavky české armády.
Česká republika tedy od Švédska koupí 246 kusů CV90 včetně 29 dílenských vozidel, školení, náhradních dílů a dalšího příslušenství celkem za přibližně 59,7 miliard korun včetně DPH. Armáda původně poptávala 210 kusů a možnost opce na dalších 36 kusů v budoucnosti, nakonec však bylo rozhodnuto pořídit rovnou všech 246 kusů.
„V minulosti se u jiné techniky ukázalo, že je potřeba mít dostatečné skladové zásoby. Navíc ceny bojové techniky jdou neustále nahoru kvůli špatné bezpečnostní situaci, proto jsme se rozhodli výhodnou švédskou nabídku, která zachovává původní jednotkovou cenu, využít ihned,“ vysvětlil vrchní ředitel sekce vyzbrojování a akvizic ministerstva obrany Lubor Koudelka. Cenu se podařilo udržet i díky koordinovanému postupu se Slovenskem, které tyto stroje rovněž pořizuje pro svou armádu.
Jan Hrbáček, Ekonomický deník
