Muže s kartonovou postavou a vzkazem na transparentu našla a zatkla protiextremistická policie v moskevském metru pomocí kamerových záznamů, kanálu Telegram a technologie rozpoznávání obličeje on-line. Sofistikované technologie a vědecké postupy nelze použít v každém řízení a bez podrobných pravidel a záruk. Nešlo o naléhavou společenskou potřebu, uvedl Štrasburk. Rusko má zaplatit 9 800 euro za porušení práva na soukromý život a svobodu projevu.
Stížnost proti Rusku podal v lednu 2020 občan z Moskvy Nikolaj Sergejevič Glukhin, narozený v roce 1985. Rus dostal ve správním řízení pokutu, že neoznámil úřadům záměr uspořádat jednomužnou demonstraci s použitím „rychle smontovatelného předmětu“. Při vyšetřování deliktu policie zpracovávala osobní údaje Rusa z moskevského metra pomocí technologie rozpoznávání obličeje.
Ruský protiextremistický útvar přečetl na obrazovce písmena na transparentu, muže ztotožnil porovnáním záznamu z kamery s mužovým videem na sociální síti Telegram a s využitím živého rozpoznávání obličeje ho nakonec policie v metru zatkla.
Úplný text rozsudku v případu Glukhin v. Rusko ze 4. července 2023 je zde:
Mohlo by vás zajímat
Kolik je kamer v Moskvě a kolik v Praze
Ještě před samotným rozhodnutím shrnul Evropský soud pro lidská práva (ESLP) informace o kamerovém systému v Moskvě. „V květnu 2017 oficiální stránky moskevského starosty informovaly, že v Moskvě bylo instalováno více než 3 500 CCTV kamer. V září téhož roku bylo více než 3000 CCTV kamer vybaveno systémem živého rozpoznávání obličeje. Na jaře roku 2018 byly v moskevském metru instalovány CCTV kamery pro rozpoznávání obličeje,“ uvedl ESLP.
Podle starosty Moskvy byl systém živého rozpoznávání obličeje testován v roce 2019. K 1. září 2020 byly všechny CCTV kamery v Moskvě – tehdy jich bylo asi 175 000 a v roce 2022 více než 220 000 – vybaveny technologií živého rozpoznávání obličeje.
Pro srovnání: V Praze je instalováno podle webu Magistrátu hl. m. Prahy celkem 4 500 kamer. Subjekt „profilování“ má podle oznámení Prahy „právo nebýt předmětem žádného rozhodnutí založeného výhradně na automatickém zpracování včetně profilování, které by mohlo mít právní účinky“. Úplný materiál je zde:
Policie odhalila vzkaz v metru: Děláš si ze mě pr.el
V Moskvě tomu však bylo naopak. Jak vyplývá z rozsudku, stěžovatel byl odsouzen výhradně na základě (živých) kamerových záznamů, když navíc uplatňoval jako jeden muž svoji svobodu slova.
Co případu předcházelo? Dne 12. srpna 2019 byl politický aktivista Konstantin Kotov zatčen a obviněn z opakovaného porušení pravidel o „veřejných akcích“ podle ruského trestního zákoníku. Zadržení Kotova a trestní řízení proti němu vzbudilo velkou pozornost médií a veřejnosti a vyvolalo veřejné pobouření, uvádí ESLP.
V reakci na to stěžovatel před ESLP Nikolaj Sergejevič Glukhin cestoval 23. srpna 2019 moskevským metrem s kartonovou postavou Konstantina Kotova v životní velikosti držící transparent s nápisem: „To si ze mě děláš pr-el. Jsem Konstantin Kotov. Hrozí mi až pět let podle článku 212.1 za pokojné protesty.“
„Z policejní zprávy ze dne 24. srpna 2019 vyplývá, že ,monitorování internetu´ protiextremistickou jednotkou moskevské policie odhalilo fotografii muže stojícího u stanice metra s lidskou postavou držící transparent,“ uvádí Soud ve faktech případu.
Policie: Šlo o demonstraci s rychle demontovaným předmětem
Ruští policisté poté pořídili screenshoty na sociální síti Telegram, kde se nacházely fotografie a video, jak Glukhin drží papírovou postavu Kotova na stanici metra a ve vlaku. Text napsaný na transparentu byl na snímcích obrazovky jasně čitelný. Screenshoty byly vytištěny a uloženy policejním protiextremistickým útvarem v souladu s ruskou legislativou.
Dále útvar získal videozáznamy z kamer, opět pořídil jejich snímky a uložil do spisu. Takto „operativně pátrací činností“ policie ztotožnila muže na fotografiích a videozáznamu z Telegramu a zjistila adresu jeho bydliště. Dne 30. srpna 2019 si pro Glukhina policie neúspěšně dojela domů. Ještě téhož dne ho zatkla na stanici metra, údajně na základě technologie živého rozpoznávání obličeje.
Na policejní stanici byl obviněn ze správního deliktu porušení stanoveného postupu při pořádání veřejných akcí. Obžaloba uváděla, že dne 23. srpna 2019 stěžovatel uspořádal samostatnou demonstraci ve stanici metra v podzemním vlaku za použití „rychle (de)montovaného předmětu“, a proto měl podat předchozí oznámení místním úřadům. Bylo mu také oznámeno, že byl ztotožněn pomocí kamer s on-line rozpoznáváním obličeje.
Soud: Akci z papírovým Kotovem předem neohlásil
O měsíc později, dne 23. září 2019, moskevský okresní soud stěžovatele odsoudil, a to na základě skreenshotů z kanálu Telegram a z kamer v metru, které měly prokázat, že stěžovatel pořádal sólo demonstraci s pomocí demontovatelného objektu. Před soudem stěžovatel odmítl vinu. Naopak tvrdil, že kartonová postava Konstantina Kotova měla podpěru. Soud odsoudil stěžovatele k pokutě 20 000 ruských rublů, což činí asi 283 eur.
Stěžovatel neuspěl s argumenty o svobodě projevu ani s odvoláním u Městského soudu v Moskvě, který rozhodl, že „poklidná povaha protestu je irelevantní“, neboť stěžovatel byl obviněn z porušení postupu při pořádání veřejné akce, když akci neohlásil předem.
Nové technologie, osobní data a lidská práva
Evropský soud pro lidská práva nejprve shromáždil ruskou legislativu k nahlašování veřejných akcí, ke kompetencím policie shromažďovat důkazy, k zacházení s osobními daty a k jejich ochraně i k režimu kamer sledujících okolí on-line v metru. Rovněž odkázal k relevantním mezinárodním dohodám a doporučením, mimo jiné k materiálu komisaře pro lidská práva při OSN z 24. června 2020 o „dopadu nových technologií na lidská práva, konkrétně na právo shromažďovací včetně pokojných protestů“.
Dále Soud analyzoval materiály Rady Evropy a Evropské unie, konkrétně Úmluvu o ochraně dat jednotlivců s ohledem na jejich strojové zpracování a Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány pro účely předcházení, vyšetřování, odhalování nebo stíhání trestných činů nebo výkonu trestu.
Stěžovatel Glukhin před ESLP uvedl, že jeho odsouzení za neoznámení jeho samostatné demonstrace bylo nezákonné. Kartonová postava pana Kotova byla vyrobena z jednoho kusu lepenky, a proto ji nelze považovat za „rychle smontovatelný předmět“; jako takový nebyl povinen oznámit úřadům svou sólovou demonstraci.
Vláda uvedla, že vnitrostátní právo vyžaduje předchozí oznámení veřejných akcí. Stěžovatel byl pravomocně odsouzen za nerespektování tohoto požadavku. Jeho doprovod na policejní stanici a zatčení byly zákonné. Celý proces se odehrál podle platných zákonů.
ESLP: Politické názory jsou zvláštní kategorie
Ve vztahu k právu na svobodu slova a projevu Evropský soud pro lidská práva upozornil, že ruský zákon je obecný a široký, neobsahuje žádná kritéria ne/demontovatelných předmětů. Dále projevil pochybnost o předvídatelnosti aplikace práva v Rusku.
A konečně, i kdyby zásah sledoval legitimní cíle jako je zajištění veřejného pořádku a práv druhých, musí Soud váhat nad způsobem provedení a „nezbytností v demokratické společnosti“. „Soudy neuvedly ,relevantní nebo dostatečné důvody´ pro ospravedlnění zásahu do stěžovatelova práva na svobodu projevu. Došlo tedy k porušení článku 10 Úmluvy,“ uvedl Soud.
Ve vztahu k právu na soukromý a rodinný život ESLP uvedl, že vnitrostátní úprava musí poskytovat ochranu, která zabrání použití osobních údajů v rozporu se zárukami Článku 8 Úmluvy. Potřeba záruk je o to větší tam, kde jsou údaje strojově zpracovány a sofistikovaná technologie použita pro policejní účely, uvedl Soud s odkazem na svoji judikaturu.
Ochrana poskytovaná článkem 8 Úmluvy by byla nepřijatelně oslabena, pokud by bylo použití moderních vědeckých technik v systému trestního soudnictví povoleno za každou cenu a bez pečlivého zvážení potenciálních přínosů rozsáhlého používání takových technik proti důležitému zájmu na soukromý život, uvedl Soud.
„Osobní údaje odhalující politické názory, jako jsou informace o účasti na pokojných protestech, spadají do zvláštních kategorií citlivých údajů, na které se vztahuje zvýšená úroveň ochrany,“ zdůraznil dále Soud s odkazem na případ Catt v. Velká Británie.
Podle Evropského soudu pro lidská práva shromažďování a zpracování osobních údajů musí proto mít jasná a podrobná pravidla a minimální záruky: Dobu trvání, uchovávání, používání, přístupu třetí strany a postupy pro zachování integrity a důvěrnosti až po jejich zničení a záruky proti zneužití a svévoli.
Rusové nemusí evidovat použití rozpoznávací technologie
V projednávané věci policie při „rutinním monitorování internetu“ objevila fotografie a video stěžovatele na samostatné demonstraci zveřejněné na kanálu Telegram. Vytvořila snímky obrazovky, uložila je a údajně použila technologii rozpoznávání obličeje, aby identifikovala stěžovatele. Identifikovala místo na videu jako jednu stanici moskevského metra, shromáždila videozáznamy z kamer CCTV instalovaných na této stanici a také na dvou dalších stanicích, kterými stěžovatel procházel. O několik dní později stěžovatele nalezla a zatkla. Snímky obrazovky kanálu Telegram a videozáznamy z kamer CCTV byly následně použity jako důkazy v řízení o správním přestupku proti stěžovateli, shrnul Soud.
Ruská vláda tento popis nezpochybnila, protože se odehrál podle vnitrostátního práva. Podle Soudu je ale nedostatečné. Policie například nemusí činit záznamy o využití technologie rozpoznávání obličeje, takže stěžovatel měl problémy shromáždit proti Rusku důkazy: „Vnitrostátní legislativa, kterou má Soud k dispozici, skutečně nevyžaduje, aby policie pořizovala záznam o používání technologie rozpoznávání obličeje nebo aby dotyčné osobě umožnila přístup k jakémukoli takovému záznamu,“ uvedl Soud s odkazem na popis ruské praxe používání technologie rozpoznávání obličeje bez pořízení jakéhokoli oficiálního záznamu.
Technologie ve službě výkonu spravedlnosti?
Evropský soud pro lidská práva poté vyjádřil silné pochyby o tom, že ruské vnitrostátní předpisy splňují požadavek na „kvalitu práva“. „Poznamenává zejména, že vnitrostátní právo povoluje zpracování biometrických osobních údajů ,v souvislosti s výkonem spravedlnosti´,“ uvedl Soud. Toto zákonné ustanovení je však široce formulováno. Podle Evropského soudu pro lidská práva ve skutečnosti ruská legislativa umožňuje využití technologie rozpoznávání obličeje v souvislosti „s jakýmkoli řízením“.
„Vnitrostátní právo neobsahuje žádná omezení, pokud jde o povahu situací, které mohou vést k použití technologie rozpoznávání obličeje, zamýšlené účely, kategorie osob, na které se lze zaměřit, ani pokud jde o způsob zpracování citlivých osobních údajů. Vláda se dále nezmínila o žádných procesních zárukách doprovázejících používání technologie rozpoznávání obličeje v Rusku, jako jsou autorizační postupy, které je třeba dodržovat při zkoumání, používání a uchovávání získaných údajů, kontrolní mechanismy dohledu a dostupné opravné prostředky,“ uvedl k tomu Soud.
Soud: Jaké nebezpečí představoval papírový Kotov?
Přesto se Evropský soud pro lidská práva ve svém rozhodování rozhodl vycházet z předpokladu, že napadená opatření sledovala legitimní cíl prevenci kriminality. Boj proti zločinu a zejména proti terorismu označil za jednu z výzev současnosti.
Byl však zásah proti cestujícímu v metru, ukládání jeho fotografií a jejich porovnávání „nezbytný v demokratické společnosti“? „Navíc, zpracovávané osobní údaje obsahovaly informace o účasti stěžovatele na pokojném protestu, a proto odhalovaly jeho politický názor. V souladu s tím spadaly do zvláštních kategorií citlivých údajů podléhajících zvýšené úrovni ochrany,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva.
Soud dále zdůraznil, že stěžovatel byl stíhán jen za méně závažný správní delikt. „Při své demonstraci nebyl obviněn ze spáchání zavrženíhodného jednání, jako je maření provozu, poškozování majetku nebo násilné činy. Nikdy nebylo tvrzeno, že by jeho jednání představovalo nějaké nebezpečí pro veřejný pořádek nebo bezpečnost dopravy.“
Soud: Neslučitelné s ideály demokracie a vlády práva
Podle Evropského soudu pro lidská práva za uvedených okolností, kdy muž demonstroval svoji svobodu projevu, použití technologie rozpoznávání obličeje k jeho identifikaci z fotografií a videa zveřejněného na Telegramu – a fortiori použití technologie rozpoznávání obličeje v přímém přenosu k jeho lokalizaci a zatčení na cestě metrem v Moskvě – neodpovídalo „naléhavé společenské potřebě“.
„Ve světle všech výše uvedených úvah dospěl Soud k závěru, že použití vysoce rušivé technologie rozpoznávání obličeje v kontextu situace stěžovatele, který uplatňuje své právo na svobodu projevu podle Úmluvy, je neslučitelné s ideály a hodnotami demokratické společnosti a vlády práva, k jejichž udržení a podpoře byla Úmluva navržena,“ uvedl v závěru rozhodování Soud.
Zpracování osobních údajů stěžovatele pomocí technologie rozpoznávání obličeje v rámci řízení o správních deliktech – zaprvé za účelem jeho identifikace z fotografií a videozáznamu zveřejněného na Telegramu a zadruhé pro jeho vypátrání a zatčení při cestování moskevským metrem – nelze považovat za „nezbytné v demokratické společnosti“. Došlo tedy k porušení článku 8 Úmluvy, ukončil Soud své rozhodnutí.
Vzkaz ze Štrasburku do Moskvy
Evropský soud pro lidská práva o stížnosti rozhodl přesto, že Rusko bylo vyloučeno z Rady Evropy a loni v září skončilo členství v Úmluvě a v Evropském soudu pro lidská práva. K porušení Úmluvy totiž došlo před 16. zářím 2022, tedy před datem, od kterého Ruská federace není smluvní stranou Úmluvy, uvedl na začátku rozhodnutí ESLP.
„Soud poznamenává, že nadále používá elektronické zabezpečené vládní webové stránky jako prostředek komunikace s orgány Ruské federace (viz Praktický pokyn k zabezpečenému elektronickému podávání ze strany vlád, vydaný předsedou Soudu v souladu s pravidlem 32 jednacího řádu ze dne 22. září 2008 a ve znění ze dne 29. září 2014 a 5. července 2018) a za účelem respektování kontradiktornosti řízení před ním. Stránka zůstává zabezpečená a přístupná orgánům žalovaného státu,“ vzkázal Soud rovněž do Moskvy.
Důvod? Od svého vyloučení/vystoupení totiž Ruská federace na stanoviska Soudu nereaguje: „Od března 2022 vláda Ruské federace nepředložila stanovisko, nijak nereagovala na dokumenty třetích stran ani na žádné další návrhy,“ zaznamenal Soud v rámci tohoto případu. Pro tento případ byl podle jednacího řádu Soudu rozhodnutím předsedy senátu rovněž určen ze sboru soudců ESLP soudce, který jednal jako ad hoc soudce. Rusko o svého soudce po vyloučení z Rady Evropy a po ukončení členství v Úmluvě přišlo
Irena Válová
