Šikaně mezi odsouzenými i násilí ve věznicích obecně by podle veřejného ochránce práv mohlo předcházet například častější používání kamer na výstroji příslušníků vězeňské služby. „Podobně jako kamerové systémy na chodbách a v dalších společných částech věznice chrání také osobní kamery i samotné příslušníky před nepodloženými obviněními ze špatného zacházení,“ uvedl Úřad ombudsmana při příležitosti Mezinárodního dne podpory obětem násilí. V minulosti ale ombudsman zase varoval před přílišným využíváním kamer na celách a narušování soukromí odsouzených.
Počet vězňů za mřížemi v Česku nadále stoupá, zatímco Vězeňské službě stále chybí zaměstnanci. Za loňský rok přibylo zhruba 400 vězňů, od začátku letošního roku vzrostl jejich počet o dalších téměř 640 lidí. Vězeňské službě nyní chybí přes tisíc zaměstnanců. Agresivita vězňů přitom roste. „Vězněné osoby si toho také všímají, ten stav nepřispívá k dobrým vztahům. Často zaznamenáváme neadekvátní chování a agresivitu ze strany vězněných, na kterou jsme ještě nedávno nebyli zvyklí. Případů fyzického napadení bylo dříve do deseti za rok. Loni jich bylo 48, čili téměř každý týden,“ uvedl v dubnu generální ředitel Vězeňské služby Simon Michailidis.
O využití kamer na uniformách dozorců hovořil už loni. „Na prohloubení výuky profesní etiky v nástupních kurzech a v rámci dalších následných školení profesní a služební přípravy je seznamujeme s příčinami a důsledky již prošetřených a uzavřených mimořádných událostí. Zavádíme kamery na uniformy jako prostředek k odvrácení neadekvátních reakcí obou zúčastněných stran,“ řekl šéf Vězeňské služby serveru iRozhlas.cz. Prioritně by je měli mít příslušníci eskortní služby a příslušníci na uzavřených oddílech, kde dochází nejčastěji ke konfliktům.
Na problematiku násilí ve věznicích upozorňuje Veřejný ochránce práv opakovaně. Pokud už k incidentům mezi spoluvězni nebo vězni a personálem dojde, je podle ombudsmana zásadní řádné vyšetření každé události. To klade vysoké nároky především na zdravotníky, kteří dokumentují případná zranění zúčastněných.
K využití kamer ve věznicích se už dříve vyjádřil Evropský výbor proti mučení: „Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT) ve zprávách z návštěv jednotlivých zemí akcentuje výjimečnost a mimořádnost používání kamer na celách vězněných osob a významnost zásahu do práva na soukromí takto sledovaných osob. Kamery nesmí nahrazovat přítomnost personálu a musí být pravidelně a individuálně vyhodnocováno, zda dohled kamer má trvat. Vězněné osoby mají být informovány o používání kamer. Musí být zajištěno, že vězněné osoby pod dohledem kamery mají zajištěno přiměřené soukromí při používání toalet, umyvadla a sprchy.“
Vězeňská služba letos upravila pravidla pro využívání kamer v celách mimo jiné z důvodu ochrany soukromí vězňů. Cely vybavené kamerami musí být podle nařízení generálního ředitele VS označené piktogramy. O umístění do cely s kamerou rozhoduje ředitel věznice, současně dostává o přesunu vězně informaci také vězeňský psycholog. Samotní vězni musí být při umístění poučeni o snímání prostoru cely. Předpis také stanoví, že monitorování vězněných je možné pouze na nezbytně nutnou dobu a nenahrazuje kontrolní pochůzky dozorců. Obrazový záznam z vnitřního prostoru cely či ložnice pak smí sledovat pouze zaměstnanec stejného pohlaví jako sledovaná vězněná osoba.
Při návštěvách ve vazebních věznicích loni veřejný ochránce práv zjistil, že zdravotníci při dokumentaci zranění nejsou vždy úplně pečliví. Ze zdravotnické dokumentace například nebyla patrná velikost odřenin a pohmoždění nebo v ní chyběly informace o zabarvení modřin. Běžně ani zdravotníci nepořizovali žádné fotografie zranění.
Důstojnost lidí ve vazebních věznicích narušuje podle zjištění z návštěv nevhodné prostředí. Častým problémem je podle zprávy ombudsmana například nedostatek soukromí na toaletách. V jedné z věznic měla toaleta v kulturní místnosti kolem sebe jen nízkou zídku do výšky pasu, ostatní tak mohli na člověka na toaletě vidět. Jinde zase měli místo dveří u WC jen plastový závěs.
Nyní zdravotníkům usnadní práci český překlad zásadních pasáží mezinárodně používané příručky OSN k účinnému vyšetřování a dokumentování mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání, takzvaného Istanbulského protokolu. Česká justice o o vydání předkladu nedávno informovala.
Ombudsman při prověřování konkrétních případů ověřuje, jestli věznice zajistila bezpečí vězňů, případně zda byla při prošetření šikany či násilí dostatečně iniciativní a třeba shromáždila včas nezbytné důkazy. V tom chybovali například v případě z Valdic, kdy věznice vyslechla přímé svědky napadení vězně až po dvanácti dnech od incidentu.
Vězeňská služba podle své ročenky zaznamenala vloni šest pokusů o vraždu odsouzeného, 43 napadení příslušníka vězněm a další čtyři napadení civilního zaměstnance odsouzenými.
(epa)
