Jak hustou bramboračku ze soudního prostředí navařili scénáristé z Kavčích hor a jak matou veřejnost kriminálkou „na druhém kopci“? Co říkal Josef Baxa o ministerské legislativě téměř před rokem, ještě předtím, než se skoro rozpadla? A jak těžké je pro policii prolomit šifrovanou komunikaci prostřednictvím mobilních telefonů? Projděte si druhou část souhrnu toho nejzajímavějšího, co jsme v uplynulém roce psali.
Pavel Kučera: Soudcovská bramboračka z Kavčích hor
Česká televize nás začala častovat dalším seriálem, tentokrát ne z prostředí kriminálního, ale z prostředí soudního. Život a doba soudce A. K. Už název by mohl svádět k myšlence, že se seriál chce přihřát na slávě amerického filmu „Život a doba soudce Roye Beana“. Po zhlédnutí tří částí seriálu mám za to, že jen název ke slávě nestačí. Doba je jiná a život také. Jestli se dobře pamatuji, soudce Roy Bean byl suverén, který za své přesvědčení i střílel. Náš soudce A. K. je v péči psychologické poradny. Třeba se to vyvine jinak, vnadná postava psycholožky jisté možnosti nabízí, ale zatím je náš soudce jen pacientem, který si sám se sebou neví rady.
Původně jsem chtěl v tomto komentáři seriál ironicky znevážit. I když jsem zatím viděl jen tři díly, munice by se už našlo dost a bude jí jistě přibývat. Televizí zvolené téma je ale vážné, a nezaslouží si vypořádat se s ním několika legráckami. Pár vážných slov si rozhodně zasluhuje.
Kdo co ví o životě soudce? O době ví každý svoje a těžko ho nějaký seriál přesvědčí, že je to jinak. O životě soudce ví něco málokdo, a tak je přesvědčování snazší. Nejúčinnější argument je, že to bylo v televizi, a to většině stačí. Další argumentace není třeba, a to je zásadní problém našeho seriálu.
Celý text najdete zde.
Mohlo by vás zajímat
CSI efekt: Jak kriminálka Anděl mate veřejnost
Mohou policisté v televizních seriálech požadovat po lidech podstoupení úkonů, na které nemají nárok? Například odebírat DNA každému, koho přivedou na služebnu? Jistě, jde přece o dramatickou fikci. A nikdo neříká, že odpovídá realitě. Nebo je to problém?
Hezkou ukázku přinesl nedávno devátý díl čtvrté série Kriminálky Anděl z produkce TV Nova. Na policejní stanici skončil zraněný muž, který nebyl z ničeho obviněn. Odehrála se následující konverzace:
– Já potřebuju do špitálu. Musíte mě tam odvízt.
– Odvezeme vás tam, ale nejdřív vám odebereme vzorek DNA.
– Proč?
– To je standardní postup.
Tak úplně standardní postup to ovšem není. Zákon o policii o možnosti odebrat „pro účely budoucí identifikace“ vzorek DNA říká, že je to možné osoby u obviněné ze spáchání úmyslného trestného činu nebo osoby, které bylo sděleno podezření. I v takovém případě musí být ovšem osoba podezřelá poučena a musí o tom být sepsán záznam.
Celý text najdete zde.
Vnitro zadalo zakázku na dekódování šifrované komunikace
Určení typu šifrované komunikace a její dekódování policejními orgány je jedním z bodů zakázky, kterou zadalo Ústavu výpočetní techniky Masarykovy univerzity ministerstvo vnitra. Vyplývá to z materiálu, který tento týden projedná na svém zasedání vláda. Podle ministra vnitra Milana Chovance jde o reakci na skokový nárůst technologií a jejich zneužívání organizovaným zločinem. Policisté by tak napříště mohli sledovat šifrovanou komunikaci on-line.
Když ÚOOZ vyšetřoval podezření z trestné činnosti v okolí bývalého premiéra a předsedy ODS Petra Nečase, narazil při monitorování komunikace podezřelých osob na využívání systému pro šifrovanou datovou komunikaci – zjednodušeně řečeno, na používání tzv. šifrovaných telefonů. Přestože se v některých médiích objevila informace, že se policii podařilo prolomit šifru tohoto systému, ukázala se posléze jako nepřesná: policisté pouze zabavili telefony s instalovaným systémem a dostali se k přehledu o komunikaci v minulosti a u některých telefonů také k přijatým a odeslaným SMS zprávám. Tedy nemohli sledovat komunikaci podezřelých online.
V rozhovoru pro Českou justici to popsal v březnu tohoto roku spolumajitel firmy CircleTech, která se zabývá vývojem šifrovacích systémů, Marian Kechlibar následovně: „Pokud vám někdo sebere telefon a zjistí přihlašovací heslo (které si uživatelé dost často volí jako slabé, popř. žádné), tak takové informace odhalí. To ale není žádný mimořádný výkon, to je postup stejně starý jako počítače samy. Nijak zásadně se neliší od stavu, kdy vám někdo vytáhne mobilní telefon v tramvaji z kapsy.“
Celý text najdete zde.
ESLP: Zákaz islámského šátku ve škole není porušením lidských práv
Zákaz nošení islámského šátku ve škole neporušuje Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod, rozhodl v roce 2008 Evropský soud pro lidská práva v případu Dogru v. Francie. Jde o jeden z řady případů stížností muslimů či sikhů a příslušníků dalších náboženství, kteří chtějí manifestovat náboženskou příslušnost v institucích sekulárního evropského státu včetně školských zařízení. Soud rozhodl, že zákaz nosit náboženské symboly do školy chrání práva a svobody ostatních. Případy islámských šátků jsou v Evropě opakovaně rozhodovány už 25 let.
Totožný byl výsledek stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva, kterou podala francouzská muslimka Belgin Dogru a kterou soud rozhodl v roce 2008. Jedenáctiletá muslimka, která opakovaně odmítla sundat šátek v hodinách tělocviku a sportu, byla vyloučena z docházky do školy a ve Štrasburku si stěžovala na porušení svého práva manifestovat náboženskou víru.
Stěžovatelka, jedenáctiletá muslimka narozená ve francouzském Flers navštěvovala prvním rokem střední školu, když v lednu roku 1999 začala do školy nosit na hlavě šátek. Celkem sedmkrát přišla se šátkem na hlavě na hodinu tělocviku a sportu a opakovaně odmítla šátek na žádost vyučujícího sundat. Disciplinární výbor školy dívku v únoru 1999 ze školy vyloučil pro porušení povinností tím, že se aktivně neúčastnila vyučování tělocviku a sportu.
Celý text najdete zde.
Josef Baxa: Zákony dnes píší děti
Chaos v legislativě mnohým vyhovuje. Umožňuje do zákonů leccos vpašovat – čeho si nikdo nevšimne. Zdecimované legislativní odbory nemají sílu tomu čelit, varuje v rozhovoru pro Českou justici předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.
Je normální, že parlament neustále chrlí nové a nové zákony? Už i právníci přiznávají, že v některých oblastech sami ztrácejí přehled. Jak se má potom v takové džungli orientovat laik?
Bezesporu je stav právního prostředí určující pro nefungování mnoha oblastí života. A to jak veřejného, tak soukromého. Panuje legislativní optimismus, a někdy až legislativní posedlost. A není nic snadnějšího, než přijít s nějakým nápadem a říct: Stačí změnit zákon a všechno bude báječné. Regulace je příliš mnoho a je jí příliš především v oblasti veřejného práva. Všemožných zákazů, příkazů, povinností a sankcí je prostě moc. Ono může hezky znít ze všeho obviňovat poslance. Ale tři čtvrtiny veškeré legislativy vychází z vlády, z ministerstev.
A tam odborníky schopné říct dost nemají?
Souvisí to se stavem veřejné správy. Ta co do personálního obsazení není dlouhodobě stabilizovaná. Rozhodující lidé na ministerstvech se neustále obměňují. Důsledkem je chrlení předpisů bez nějaké analýzy, zda je to vůbec potřebné, zda dosavadní úprava funguje a zda ji nenechat chviličku být. Ti, kdo by to měli analyzovat, by navíc měli být odděleni od těch, kdo formulují nové požadavky, tedy od politiků. A třetí stranou by měli být řemeslníci, tedy lidé z legislativních odborů. A to nechme stranou ty, kdo do toho ještě cíleně zasahují – a to z důvodů dobrých, ale spíš špatných.
Každé ministerstvo má celou řadu legislativců. Oni nejsou schopni udržet nad tím kontrolu?
Legislativní odbory jsou často zdecimované. Ještě před takovými deseti lety, ministerstvo spravedlnosti a jeho legislativa, to byla taková výkladní síň – dnes jsou tam děti. S prominutím, ale když budete rok po škole a dostanete za úkol novelizovat zákon o soudech a soudcích, jeden z klíčových zákonů, tak je to na pováženou. Nefungují připomínková řízení mezi ministerstvy. Každý si hlídá to své, náš zákon, váš zákon, jako by zde ani neexistoval jeden právní řád. Legislativní rada vlády nemá sílu to nějak koordinovat, vláda to neudělá a o parlamentu není třeba mluvit.
Celý text najdete zde.
