Může být důvodem pro ukončení pracovního poměru úředníka to, že včas neučiní rozhodnutí, přestože se odvolává na objektivní překážku svého zdravotního stavu? Podle aktuálního rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS), který posuzoval případ výpovědi referenta úseku dopravy jednoho z obecních úřadů, je liknavost úředníka relevantním důvodem pro výpověď.
„Zaměstnanec (úředník územního samosprávného celku) vykonávající činnosti správního orgánu poruší povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, nevydá-li rozhodnutí ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“ (§ 71 odst. 1 správního řádu), a v případě, kdy to okolnosti posuzovaného případu neumožňují, ve lhůtě těmto okolnostem přiměřené do uplynutí podpůrné lhůty (30denní nebo prodloužené) podle ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu,“ uvádí se v rozhodnutí NS.
Spor, který musel řešit až NS, se týkal výpovědi, kterou dostal referent dopravního úseku jednoho slezského města. Primárně šlo o to, že zmíněný úředník nestihl vydat rozhodnutí, a to ani ve lhůtě 30 dní, čímž tato lhůta marně uplynula. Jeho nadřízení neakceptovali jeho vysvětlení, že se tak stalo z objektivní příčiny, kdy poslední den lhůty nastoupil pracovní neschopnost a dali mu výpověď z pracovního poměru.
Jak se posléze ukázalo u okresního soudu, kam se úředník obrátil s žalobou, již dříve mu byly vytýkány drobnější nedostatky v práci. Jednou ho musela na židli budit jeho kolegyně, jindy měl být hrubý vůči svým nadřízeným.
Často se rozhodovalo poslední den lhůty
Úředník se nicméně bránil poukazem na údajnou ustálenou praxi, kdy se na úřadě rozhodovalo často v poslední den lhůty. A když se ani to nepodařilo stihnout, hříšníkům nebylo nic vytýkáno, natožpak aby se jim dávala výpověď.
Ohledně incidentu, kdy ho měla kolegyně budit na židli uvedl, že nespal, ale protože má zelený zákal, v záklonu si aplikoval oční kapky.
Okresní soud dal nicméně zapravdu žalovanému městu a žalobu proti výpovědi zamítl.
Odvolací krajský soud však vyhověl odvolání, když přisvědčil většině jeho argumentů. Podle odvolacího soudu totiž není vyloučeno, že úředník v hlubokém záklonu na pracovní židli toliko vyčkával po aplikaci očních kapek, kdy si mohl i lehce zdřímnout. Výpovědí svědkyně podle soudu nebylo prokázáno, „jak dlouho žalobce spal, zda šlo o mikrospánek či snad o (hluboký) spánek trvající delší dobu apod.“ Z popsaných skutečností tedy nelze podle odvolacího soudu dovozovat, že „žalobce (tvrdě) spal v pracovní době na židli u pracovního stolu“. Přitom pouze v takovém případě by se jednalo „o zaviněné porušení povinnosti“.
Také ohledně výtky nedodržení lhůty pro rozhodnutí bez odkladu, respektive ve lhůtě 30 dnů, odvolací soud přisvědčil žalobci, že ospravedlnitelným důvodem je jeho náhlá zdravotní indispozice v poslední den lhůty. Podle odvolacího soudu totiž „žalobci nelze důvodně vytýkat, že měl a mohl správní rozhodnutí vydat dříve.“
Úředník má podle NS plnit úkoly řádně
Podle senátu NS v čele se soudcem Pavlem Malým však odvolací soud neposoudil správně klíčovou otázku. Tedy za jakých podmínek zaměstnanec, v tomto případě úředník územního samosprávného celku, který vykonává činnosti správního orgánu, poruší povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, nevydá-li ve správním řízení rozhodnutí ve lhůtě podle ustanovení § 71 správního řádu. Tuto otázku dosud dovolací soud neposuzoval.
Podle NS je nejdůležitější povinností úředníka pracovat řádně, podle svých sil, znalostí a schopností a plnit kvalitně a včas pracovní úkoly. Úředník je přitom povinen dodržovat právní předpisy vztahující se k jím vykonávané práci. „Úředník vykonávající činnosti správního orgánu ve správních řízeních, na něž dopadá právní úprava správního řádu, je proto povinen dodržovat procesní postupy stanovené správním řádem, k nimž náleží též lhůty stanovené k vydání rozhodnutí. Nedodržení těchto lhůt (které je nesprávným úředním postupem ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věta druhá zák. č. 82/1998 Sb. – srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1018/2014) představuje porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a jako takové může být výpovědním důvodem podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce, popř. důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce, bylo-li úředníkem zaviněno (úmyslně nebo z nedbalosti),“ uvádí se v rozhodnutí NS.
Podle § 71 správního řádu je přitom správní orgán podle NS povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu a teprve pokud tak z objektivních příčin není možné, nastupuje podpůrná lhůta 30 dní.
Z tohoto důvodu podle NS nebyl tedy závěr odvolacího soudu správný, když se nezabýval tím, zda úředník s ohledem na okolnosti případu mohl konat ihned a rozhodnutí mohl vydat „bezodkladně“ nebo v jiné přiměřené době předcházející poslednímu dni podpůrné lhůty 30 dnů od zahájení řízení.
„Jestliže by totiž žalobce rozhodnutí mohl vydat ‚bezodkladně‘ nebo v jiné přiměřené lhůtě kratší 30 dnů, neboť by mu v tom nic nebránilo, jednalo by se z jeho strany o zaviněné nedodržení lhůty podle ustanovení § 71 správního řádu. Za těchto okolností nelze považovat za správný závěr odvolacího soudu, že ‚náhlé (nepředvídatelné) zdravotní důvody‘, které zabránily žalobci v dodržení lhůty pro vydání rozhodnutí, ‚lze považovat jednoznačně za objektivní překážku a omluvitelný důvod‘, a žalobci tak ‚nelze důvodně vytýkat, že měl a mohl správní rozhodnutí vydat dříve‘,“ uvádí se v závěru NS.
Případ se tak nyní vrací před krajský soud, který bude muset znovu rozhodnout, vázán právním názorem NS.
Petr Dimun
