Změnou zákona o policii, advokacii, o sociálně právní ochraně dětí, o soudních znalcích, ale také televizními klipy, distribucí letáků, konferencemi, manuály a výzkumem hodlá stát bojovat s domácím a pohlavně podmíněným násilím. Stát se do boje s domácím a pohlavním násilím pouští doslova na všech frontách, jak vyplývá z Akčního plánu pro prevenci domácího a genderově podmíněného násilí pro roky 2015 – 18. Z plánu mimo jiné vyplývá, že dosavadní boj v letech 2011 – 14 selhal a lidé se k sobě v rodinách, na pracovištích, ve školách, v sousedství nebo při sportu i nadále chovají násilně.
Měnit a napravovat tyto nejintimnější vztahy mezi partnery, rodiči a dětmi a vztahy na pracovišti nebo ve školách bude stát další tři roky podle Akčního plánu pro prevenci domácího a genderově podmíněného násilí na roky 2015 – 18 prostřednictví sedmi oblastí, kam vrhne energii i peníze. Jde o pomoc ohroženým a výstavby center a domovů, speciálně ochrana dětí, zákonem nařízená léčba násilných osob, vzdělávání soudních znalců i učitelů, změna postoje společnosti vůči domácímu a pohlavnímu násilí prostřednictvím kampaně, výzkumná a analytická činnost a rozsáhlá změna legislativy. Nad dodržováním Plánu bude bdít Výbor složený převážně ze zástupců nevládních organizací.
Změnit by se mimo jiné měl zákon o advokacii, zákon o Policii ČR, trestní zákon, přestupkový zákon, zákon o sociálních službách, zákon o sociálně právní ochraně dětí i zákon o soudních znalcích, neboť ti současní podle obsahu Plánu nejsou dostatečně vzdělaní. Proto má stát zaručit „standardizaci kvality znaleckých posudků v oblasti domácího násilí a zavedena odpovědnost znalců za nekvalitní znalecké posudky“. Právě tak chybí dostatek soudkyň a soudců se specializací na domácí a pohlavní násilí. Také toto chce Akční plán změnit „zakotvením modelu specializace do českého soudnictví na úrovni krajských soudů“.
Zvláštní kapitolu věnuje Akční plán dětem nejen proto, že děti žijící v domácnostech s domácím násilím nejsou zákonem považované za oběti, ale také proto, že množství násilí páchané na dětech z důvodu jejich pohlaví zůstává podle Akčního plánu stále neodhaleno – například při sportu. „Přetrvává nízké povědomí o problematice genderově podmíněného násilí na dětech v prostředí sportu a tělovýchovy,“ píše se v Akčním plánu.
Přes množství opatření však neobsahuje Akční plán žádný katalog činností, jednání, chování, které by mělo být jako domácí a pohlavně podmíněné násilí trestné a za které by násilní partneři, děti, rodiče byli například posíláni na léčbu, se kterou plán počítá jako s trestem.
Podle Plánu jsou domácí násilí „veškeré akty fyzického, sexuálního, psychického, ekonomického či dalších forem násilí, k němuž dochází v rodině nebo v domácnosti anebo mezi bývalými či stávajícími manžely, partnery či osobami blízkými, bez ohledu na to, zda násilná osoba sdílí nebo sdílela společnou domácnost s osobou ohroženou tímto násilím“.
Jinou definici nabízí na svém webu Policie ČR, která konstatuje, že ne všechno jednání lze označit jako domácí násilí: „Uvnitř partnerských a rodinných vztahů může docházet k rozmanitým variantám násilných incidentů. Ne všechny lze označit jako domácí násilí. Podstatu domácího násilí vystihuje pojem „týrání“, který činí soužití nesnesitelným,“ uvádí Policie ČR.
Plán obsahuje množství dat, za kterých plyne, že třetina žen je celosvětově, v Evropě a v České republice týrána: Dle výzkumu Světové zdravotnické organizace z roku 2013 zažilo celosvětově některou formu fyzického či sexuálního násilí ze strany svého partnera nebo ne-partnerského sexuálního násilí 35 % žen. Dle tohoto výzkumu trpí ženy, které byly ohroženy některou z forem domácího či genderově podmíněného násilí výrazně vyšší mírou zdravotních problémů – např. mají více než dvojnásobnou pravděpodobnost, že budou trpět depresemi. Švédská studie z roku 2014 dále například potvrzuje souvislost mezi vystavením sexuálnímu násilí v dospělosti a rizikem rozvoje posttraumatické stresové poruchy, sebezraňováním, zneužíváním alkoholu, horším celkovým zdravotním stavem, psychosomatickými potížemi či zvýšeným rizikem infarktu myokardu.
Agentura pro základní práva v roce 2013 provedla dosud největší komparativní studii výskytu domácího a genderově podmíněného násilí v rámci zemí EU. Studie s názvem Násilí na ženách: průzkum napříč EU byla realizována na vzorku alespoň 1 400 žen v každé zemi EU pomocí standardizované metodologie. Studie mimo jiné ukázala, že v České republice fyzické nebo sexuální násilí zažilo 32 % žen (průměr EU činí 33 %). Dle tohoto výzkumu zažilo v České republice nebezpečné pronásledování během svého života 9 % žen (průměr EU činí 18 %), sexuální zneužívání 12 % žen (průměr EU je 12 %) a znásilnění 5 % žen (průměr EU je 5 %). Na obdobnou výši výskytu těchto forem násilí poukazují i české výzkumy – dle výzkumu Akademie věd zažilo některou formu domácího násilí přibližně 38 % žen.
Dle výzkumu nestátní neziskové organizace proFEM fyzické nebo sexuální násilí zažilo ze strany svého partnera 40 % žen. Zajímavá zjištění o dalších formách genderově podmíněného násilí přinesl výzkum výskytu sexuálního násilí v českém vysokoškolském prostředí, který poukázal na skutečnost, že téměř 75 % studentek a studentů zažilo projevy chování, které odpovídají definici sexuálního násilí. Na přímý dotaz, zda zažili sexuální obtěžování, ovšem odpovědělo kladně jen 3 % studujících.
Že jsou většinou vztahy mezi partnery nevyrovnané a častější je vztah, ve kterém je jeden silnější než druhý, stejně jako že násilí je obecně častou strategií partnerského soužití, uvedla již v dříve v rozhovoru pro Českou justici někdejší ministryně spravedlnosti a nynější advokátka se specializací na rodinné právo Daniela Kovářová.
Podle jejích slov je příčina ve skutečnosti neodstranitelná, neboť důvodem jsou přirozené rozdíly mezi lidmi: „Příčiny vidím v několika faktorech: prapříčinou, která je neodstranitelná, je to, že lidé jsou odlišní a ve skutečném životě naprosto neplatí, že by měli stejná práva a povinnosti. V rodině jde také o lásku, sex, touhu nebýt sám, peníze a potřeby (jednotlivých členů), což jsou všechno směnné hodnoty. Většina žen je nucena snášet psychické násilí ve formě ekonomického ovládání, řada mužů snáší psychické násilí v podobě sociální závislosti,“ uvedla¨Daniela Kovářová, která současně konstatovala, že některé její názory popírající moderní feministické teorie a gender nejsou v dnešní době přijatelné.
Irena Válová
