Po jedenácté musí rozhodnout okresní soud případ muže, který podstupoval změnu pohlaví na ženu a měl se dostat do konfliktu v chatové osadě. Jenže popis skutku byl v průběhu řízení měněn a různé verze události přibývaly. Přesto okresní soud opakovaně dospěl k podobnému závěru. Krajský soud ho ale opakovaně shodil. Odvolací soud ale podle Ústavního soudu vmanévroval okresní soud do svého názoru, až nalézací soud podlehl.
Stěžovatelka před Ústavním soudem A.P. byla trestně stíhána pro skutek, jehož popis byl v průběhu trestního řízení částečně měněn. Mezi krajským odvolacím soudem a okresním soudem vznikl soudní ping-pong. Důsledkem toho se věc bude rozhodovat už pojedenácté, vyplývá z rozhodnutí o ústavní stížnosti, které bylo vyhlášeno 4. dubna 2023.
Podle popisu případu měla stěžovatelka A.P. v červenci 2017 v chatové osadě vyskládat tři větší žulové kameny k zabránění odjezdu osobního motorového vozidla poškozených. Poté, co k vozidlu přišla poškozená sousedka, což byla matka s nezletilou dcerou, a ptala se, zda a proč dala A.P. kameny k jejímu autu, měl mezi ženou a sousedkou vypuknout vyhrocený konflikt plný vulgarit. Stěžovatelka tvrdila, že poškozená na místě nemá parkovat a vyzvala ji k odjezdu, zatímco sousedka říkala, že tam parkuje celý život a vyzvala ji k odstranění kamenů.
„Načež před pozemek přišla i její matka s druhou nezletilou dcerou a stěžovatelka měla reagovat tak, že se začala k poškozené přibližovat s dřevorubeckým kalačem (speciální druh sekery pozn. red.) s délkou topůrka 90 cm a 26 cm velkou štípací ocelovou částí a následně se vrátit na svůj pozemek, přičemž mezi stěžovatelkou a poškozenou měl stále probíhat verbální konflikt a stěžovatelka měla ukončit výhružky až po příjezdu svědka H., který přivolal Policii České republiky,“ uvádí se v rozhodnutí.
Mohlo by vás zajímat
Během řízení pak docházelo k různým úpravám tohoto skutku a zjištění se měnila. V jedné verzi měla A.P. z jednoho metru mávat s kalačem obouruč napřaženým nad hlavou a vyhrožovat, že rozmlátí vozidlo a vyzývat sousedku, „ať si to rozdají“. Žena se bála a děti podle popisu plakaly. Jenže další verze popíraly jak jednání, tak i motivace a úmysly.
Zapomněla, že má v ruce kalač
Přesto proti stěžovatelce, která podle Ústavního soudu byla v té době úředně vedena jako muž, ale už podstoupila operativní změnu pohlaví, vydal Okresní soud Praha – západ dne 11. 3. 2020 trestní příkaz, jímž ji uznal vinnou ze spáchání přečinů nebezpečného vyhrožování a výtržnictví. Byla odsouzena na sedm měsíců podmíněně.
Proti tomu se odvolala. Okresní soud jí dal za pravdu s tím, že skutek byl vzájemný. A.P. měla od samého začátku kalač v ruce a nešlo o výtržnictví, nýbrž o vypjatý vzájemný spor, který nakonec postoupil k přestupkovému řízení k Městskému úřadu v Černošicích.
V hlavním líčení A.P. přiznala, že rozmístila kameny kolem auta, ale poškozená sousedky jí „začala nadávat ohledně změny pohlaví, k čemuž se připojila i její matka, což stěžovatelka neřešila a šla pro ovladač vrat, aby kameny odklidila“. „Přitom zapomněla, že má v ruce kalač, mezitím poškozená kameny odklidila a s autem odjela a situace se uklidnila, až poté přiběhl nějaký cizí muž a začal na ni křičet, že ohrozila jeho děti,“ cituje Ústavní soud.
Muž v ženských šatech se sekyrou na obranu
Jenže svědek H. před soudem tvrdil, že i na něho šla A.P. se sekyrou. Další svědci však vypověděli, že A.P. znají léta a že je to slušná, ale citlivá osoba, nikdy s ní neměli spory. Že sousedka s matkou jí začaly nadávat do „transek“, ale sekyru neviděli.
„Vyslechnuty byly rovněž zasahující policistky, které pouze uvedly, že přijaly hlášení, že muž v dámských šatech někoho ohrožuje sekerou, situace byla ale už v klidu, stěžovatelka byla rozčilená, ale spolupracovala a spíše z toho byla nešťastná, policistkám sdělila, že se jí lidé posmívali a sekeru si vzala na svou obranu, aby ji více poslouchali,“ popisuje další verzi Ústavní soud.
Proti rozhodnutí okresního soudu podal stížnost státní zástupce. Krajský soud v Praze pak uvedl, že okresní soud vyložil výpovědi jednostranně a uložil okresnímu soudu lépe se vypořádat se situací, výhružkami a jednáním stěžovatelky.
Manželka ženy: Byla rozrušená z bratrova stalkingu
I v druhém kole okresní soud znovu postoupil věc k přestupkovému řízení poté, co ještě vyslechl zasahujícího policistu. Policisté však byli ke konfliktu přizváni, až když skončil a „na základě informací od operátora, že na místě muž převlečený za ženu ohrožuje lidi sekyrou“.
„Tato informace měla původ od svědka H., který byl na místě vznětlivý, arogantní a měl narážky na stěžovatelku, že je to chlap oblečený v ženských šatech. Stěžovatelka byla podle policistů rozrušená, ale spolupracovala, na výzvu vydala předmětný kalač a následovala policisty k podání vysvětlení na stanici, výslech byl složitý, stěžovatelka se opakovaně vracela k minulosti a celý výslech proplakala,“ uvádí Ústavní soud popis situace.
Zasahující policisté hodnotili přítomné spíše jako naštvané a děti v normálním rozpoložení. Z výslechu manželky ženy pak vyplynulo, že žena byla rozrušená po incidentu s bratrem, který prováděl stalking.
„Žádná nová výpověď neosvětlila blíže samotný průběh incidentu, nové výpovědi podpořily spíše verzi stěžovatelky, neboť svědci – sousedé potvrdili její nekonfliktnost, svědci – policisté pak to, že stěžovatelka byla terčem urážek pro svou genderovou identifikaci,“ uvádí se v rozhodnutí Ústavního soudu.
Cirkus, který netřeba řešit trestním právem
Odlišné verze vysvětlil okresní soud rozdílným psychologickým nastavením. Stěžovatelka byla podrážděná kvůli bratrovi, žena s dětmi nemohla odjet na plánovaný výlet, další svědci ale neměli důvod nikomu stranit. Děti od začátku sporu přítomny nebyly a A.P. byla rozrušená kvůli urážkám pro genderovou identifikaci, jak uzavřel okresní soud: „Předmětný skutek tak nepřekročil hranice individuálního sporu, a tedy na něj nebylo zapotřebí reagovat prostředky trestního práva pro nedostatečnou společenskou škodlivost,“ cituje rozhodnutí Ústavního soudu.
Také proti tomuto rozsudku podal státní zástupce stížnost. Krajský soud pak okresnímu soudu nařídil, že pokud znovu dospěje k závěru, že šlo jen o přestupek, musí označit, o jaký. V květnu roku 2021 okresní soud stěžovatelku zprostil viny se zásadou in dubio pro reo a s tím, že její obhajoba nebyla vyvrácena.
Státní zástupce se nyní už potřetí odvolal. Krajský soud uvedl, že okresní soud svým rozhodnutím ve skutečnosti vyhodnotil skutek tak, že se nestal. Proto měl podle pokynu přistoupit ke změně popisu skutku, neboť „jím je v následném správním řízení správní orgán vázán“.
NS: Kraj okresu neukládal, k čemu má dospět
Případ se tak dostal až k Nejvyššímu soudu, podle kterého byl postup krajského soudu v souladu s judikaturou: „Krajský soud totiž okresnímu soudu neukládal, k jakým konkrétním skutkovým zjištěním má dospět,“ shrnuje Ústavní soud. Dovolání ženy Nejvyšší soud v roce 2022 odmítl.
V ústavní stížnosti si pak žena stěžuje na nepřípustné zasahování krajského soudu do skutkových zjištění okresního soudu. „Stěžovatelka rekapituluje, že ve věci bylo vydáno dohromady celkem devět rozhodnutí okresního a krajského soudu, přičemž až v napadeném rozsudku se okresní soud podvolil tlaku krajského soudu a uznal stěžovatelku vinnou, aniž by však jakýmkoliv způsobem doplnil dokazování,“ cituje ze stížnosti Ústavní soud.
„Okresní soud opakovaně dospěl k závěru pro stěžovatelku příznivému, a pouze v důsledku nepřípustného tlaku krajského soudu ji nakonec uznal vinnou,“ uvádí v ústavní stížnosti stěžovatelka A.P.
ÚS: Kraj vmanévroval okres do svého názoru
Jak ve svém rozhodnutí upozornil Ústavní soud, „rozdílný náhled na hodnocení důkazů odvolacím soudem oproti soudu prvního stupně, nedopustil-li se v tomto procesu tento zjevného logického pochybení, nezakládá důvod zásahu odvolacího soudu proti rozhodnutí soudu prvého stupně“.
ÚS v desíti bodech vyjmenovává, které pokyny odvolacího soudu podřízenému soudu jsou neústavní: Jsou to mimo jiné nekonzistentní pokyny, naznačující pokyny nebo opakované ukládání hodnocení důkazů, které se nikterak nezměnily nebo neurčité a obecné pokyny. Jsou to všechny pokyny, kterým soud usiluje o „zastřený cíl“, stojí v rozhodnutí Ústavního soudu.
Podle Ústavního soudu Okresní soud Praha – západ přistoupil k hodnocení důkazů „velmi svědomitě a podrobně, logicky a racionálně své závěry zdůvodňoval a v zásadě svědomitě reagoval na výtky a pokyny krajského soudu“. Naopak to byl podle Ústavního soudu krajský soud, který se s těmito závěry nevypořádal, pouze „poukázal na některé detaily, kterým podle jeho názoru okresní soud nepřiložil dostatečnou váhu“. Přesto na svém úsudku trval, a to přesto, že okresní soud doplnil dokazování o další svědectví. V souladu se zásadou bezprostřednosti pak hodnotil důvody jednání ženy A.P.
„Je tedy nepochybné, že krajský soud si učinil na věc vlastní názor a že samostatně vyvozoval vlastní skutková zjištění z důkazů, které sám nikdy neprovedl, a své skutkové závěry se snažil prosadit proti závěrům, k nimž dospěl okresní soud,“ uzavřel doslova Ústavní soud.
Jak dále uvádí Ústavní soud, krajský soud do svého vlastního názoru okresní soud vmanévroval. „Ústavnímu soudu nezbývá než uzavřít, že za těchto okolností je jediným smysluplným vysvětlením, že okresní soud rezignoval na dosažení skutkového stavu podle vlastního vnitřního přesvědčení, ale že se podvolil neústavnímu tlaku krajského soudu,“ uvádí se doslova v rozhodnutí ÚS.
Věc se vrací
K tomu však Ústavní soud ještě dodal, že tento závěr nesvěřuje dokazování a vyvozování skutku jen soudům prvního stupně. „Dokazováním ve věci samé včetně hodnocení důkazů přitom v trestním řízení ani podle současné podústavní právní úpravy nejsou pověřeny jen soudy prvního stupně, ale i soudy odvolací,“ uvedl v rozhodnutí.
Současná koncepce trestního řízení preferuje, aby případné vady v dokazování nebo skutkových závěrech byly napravovány přímo odvolacím soudem, zatímco vrácení věci znamená opakování celého hlavního líčení a rozsáhlého a obtížného dokazování. „Ústavní soud připouští, že současná zákonná úprava je poněkud nešťastná a kostrbatá tehdy, když je odvolací soud zbaven možnosti sám ve věci rozhodnout,“ uvedl k tomu Ústavní soud.
Avšak ustanovení trestního řádu nespočívá v usměrňování způsobu skutkových zjištění soudu prvního stupně. „Zákaz ukládání pokynu odvolacím soudem k učinění konkrétního skutkového zjištění či k určitému způsobu hodnocení soudu prvního stupně takovému postupu nebrání, neboť tento zákaz se vztahuje toliko k situaci, v níž odvolací soud sám dokazování neprovedl, žádné skutkové zjištění neučinil a neústavně nutí soud prvého stupně ke konkrétnímu výsledku takových procesů v řízení před soudem prvního stupně,“ zopakoval Ústavní soud, který ve zbytku rozhodnutí rozebral, za jakých okolností a jak má rozhodovat odvolací soud.
„Věc stěžovatelky se tak nyní vrátí k dalšímu řízení před okresní soud. V tomto řízení bude úkolem okresního soudu nyní znovu zhodnotit důkazy toliko v souladu se všemi relevantními zásadami dokazování v trestním řízení, zejména se zásadami volného hodnocení důkazů, materiální pravdy, bezprostřednosti a ústnosti a na základě toho dospět ke skutkovým závěrům, které budou odrážet jeho vnitřní přesvědčení. Předchozími pokyny krajského soudu, které v tomto nálezu Ústavní soud shledal neústavními, není vázán,“ uzavřel Ústavní soud.
Irena Válová
