Marek Benda je zmiňován mezi možnými budoucími ústavními soudci. Nevím, zda nyní, ale jednou se ústavním soudcem stane a bude výborným.

Názorová zřetelnost a ukotvenost

Marek Benda vyčnívá mezi jmény, o kterých se mluví, názorovou zřetelností. Je to katolík a konzervativec. Dříve to bylo u katolických politiků samozřejmě spojeno, to už však neplatí. Je pro klasické pojetí parlamentní demokracie založené na volební soutěži politických stran. Tedy modelu tradičního, nikdy nebyl zastánce módních politických hnutí a pokusů. Věří v úlohu parlamentu, že politika se má dělat v něm a že parlament není pouhou demokratickou rouškou pro panství ministerské byrokracie. Toto pojetí politiky vyjadřuje i tím, že dělal politiku jako aktivní poslanec a nebyl ve vládě.

Za kritikou Marka Bendy je cítit spíše nesouhlas autorů s vládou, než s Bendou. Ovšem i to je výsledkem názorového přesvědčení Marka Bendy, že v politických stranách je nutná týmová hra a je-li zvoleno určité vedení, tak se toto vedení má z řad poslanců vlastní strany podporovat a ne mu okopávat kotníky. Podle toho Marek Benda nyní jedná jako předseda poslaneckého klubu vládní ODS.

Názorovou zřetelnost a ukotvenost Marka Bendy vysoce oceňuji. Je člověkem, kterého se netřeba ptát na to, co si myslí o tom či onom. Kdo sleduje jeho veřejnou činnost, odpověď zná. Marek Benda není neznámý králík vytažený z klobouku a tím se odlišuje od spousty dalších kandidátů, jejichž jména a názory jsou neznámé v právnické či i ústavněprávní společnosti. Marek Benda není šedá myš, která pro svoji nevýraznost nikomu nevadí, ale je výrazná postava polistopadové legislativy i politiky.

Právní praxe

Ústavní soudce musí mít právní praxi 10 let, co to je ústava neuvádí. Právní praxe není jen úzká činnost soudce, advokáta, notáře či státního zástupce. Patří tam i tvorba právních norem. Řada ústavních soudců šla na Ústavní soud z předchozí praxe zákonodárců – byli to předsedové Ústavního soudu Zdeněk Kessler a Pavel Rychetský i řadoví soudci Dagmar Lastovecká, Miloslav Výborný. Pakliže někdo za právní praxi pokládá činnost úředníka tvořícího na ministerstvu vyhlášky, ale neuznává za totéž tvorbu ústavních či zákonných norem v Ústavněprávním výboru Poslanecké sněmovny, fakticky říká, že byrokracie má vládnout nad demokracií. Ale to popírá text ústavy, byť se může ohánět takovými kategoriemi, jako je duch ústavy či její materiální jádro, které ráda využívala nacistická právní teorie.

Marka Bendu znám jako člena Ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny, který byl jeden z nejpilnějších a nejpřipravenějších. Často přišel na chyby v návrzích zákonů, které unikly, což uznali i poslanci z jiných parlamentních stran. Marek Benda má pro právníka zabývajícího se legislativou vynikající vlastnost – čte zákony až dokonce a chápe vzájemné souvislosti, takže mu neunikne, když někdo na ministerstvu do zákona skryl něco a doufal, že si toho v Parlamentu nikdo nevšimne.

Marek Benda se nebál hájit právo proti represivnímu aparátu státu ani, když protiústavnost podporovala média. Příkladem je zneužití moci vrchními státními zastupitelstvími za nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Tehdy vrchní státní zastupitelství zneužívala moc tím, že si vybírala soudy i soudce pro nařizování odposlechů a vazeb a z vysoka kašlala na ústavní zásadu zákonného soudce. Zprvu přitom měli nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman i vrchní státní zástupci Lenka Bradáčová a Ivo Ištvan podporu médií. Až na návrh skupiny poslanců tomuto pohrdání ústavou a okrádání lidí o jejich právo na zákonného soudce učinil přítrž Ústavní soud a následně se změnilo i mediální hodnocení zneužívání moci některými státními zástupci z Nejvyššího i vrchních státních zastupitelství.

Marek Benda a Ústavní soud

Škoda je, že Marka Bendu již nenavrhl na ústavního soudce prezident Miloš Zeman, který při obsazení Ústavního soudu dal volnou ruku v roce 2013 Pavlu Rychetskému a až následně to hodnotil jako svůj další personální omyl v politice. Pozdě bycha honit.

Bude-li navržen Marek Benda prezidentem republiky a získá souhlas Senátu, bude to soudce, který nepřekvapí. A to je dobře. Zůstane věren svému konzervativnímu pohledu na svět a důvěře v demokratický systém založený na soutěži politických stran. U jiných kandidátů si toho jist nejsem.

Zdeněk Koudelka