Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková se chystá v příštím roce navrhnout vládě projednání takzvané Istanbulské úmluvy proti domácímu a sexuálnímu násilí k ratifikaci. Předtím chce vytvořit prostor pro debatu, při které by se vysvětlil smysl dokumentu a vyvrátily mýty. Úmluvu Česko podepsalo v roce 2016. Aby začala platit, musí ji ratifikovat Sněmovna a Senát a podepsat prezident. Dokument v ČR vyvolával silné emoce. Důrazně ho odmítali konzervativci či sedm křesťanských církví.
„Ta šance na projednání je dobrá, musíme být v tomto směru konstruktivní a optimističtí. Považuju za důležité navrhnout již v příštím roce projednání vládě a pak v Parlamentu. Musí ale předcházet diskuse v nějakém realistickém pojetí a je velmi důležité vyvracet dezinformace, které vznikly a byly i cíleně vytvářeny některými skupinami, které hodnoty lidských práv nectí. Jsem optimistická, věřím, že vláda podporuje agendy, které se týkají lidských práv. Vnímám podporu ve vládě,“ řekla zmocněnkyně. Podle ní dezinformace racionální debatu s vysvětlením smyslu úmluvy zastavily. „Jsme připraveni vytvořit prostředí pro diskusi,“ uvedla Šimáčková Laurenčíková.
Minulé kabinety projednání a ratifikaci odsouvaly. Pětikoaliční vláda v programovém prohlášení píše, že zajistí lepší ochranu obětem sexuálního a domácího násilí. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) letos na začátku roku požádal o odklad projednávání. Zdůvodnil to podle Deníku N potřebností politických debat. Proti úmluvě se stavěli už dřív lidovečtí politici, a to třeba šéf KDU-ČSL a vicepremiér Marian Jurečka.
Text úmluvy odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech. Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Text zmiňuje, že do prevence by se měli zapojit i muži a chlapci. Pracovat by se mělo i s násilnými osobami.
Dokument ratifikovaly čtyři desítky zemí, nedávno v době války také Ukrajina. Ratifikaci už dřív odmítlo Bulharsko či Maďarsko. Neprovedlo ji Slovensko. Od úmluvy odstoupilo Turecko.
Podle údajů z národního plánu prevence domácího násilí přichází kvůli útokům za dveřmi domovů Česko ročně minimálně o 14,5 miliardy korun, a to třeba kvůli pracovní neschopnosti a léčbě. Ročně se policii ohlásí asi 600 znásilnění. Podle výzkumů je to zhruba pět procent případů. Podle analýzy pravomocných rozsudků z roku 2016, kterou provedla organizace proFem, velká část odsouzených za znásilnění dostala podmíněný trest.
(čtk)
