Na portálu Česká justice byl publikován nedávno článek „Jste drzý a intelektuálně chudý, napsal soudce v rozsudku o znalci“.
V článku je zmíněno, že soudce se vyjadřoval v trestní věci k práci znalce obhajoby v článku takto:
„Jeho (znalcův) vyslovený názor označil senát v písemném odůvodnění opakovaně za „projev drzosti“ a „intelektuální chudoby“. „Odvolací soud proto vyzývá orgány přípravného řízení, aby dotyčného znalce stíhaly pro trestný čin. Referující soudce konstatuje, že je dopravním soudcem 40 let a je členem vědecké rady soudního inženýrství VUT v Brně, na které se v případě pochybností mohou obrátit,“ uvádí se v odůvodnění rozhodnutí z 28. dubna minulého roku.“
K citaci mám několik připomínek. Mediálně nejzajímavější jsou expresivní výrazy, které se dostaly i do názvu článku. I novinář musí upoutat. Možná, že výkon znalce před soudem byl opravdu slabý. A soudce se neudržel a popsal v rozsudku situaci, jak ji cítil. Expresivní výrazy jsou to nejmenší, co soudu vyčítám.
Nechápu, co za procesní úkon je výzva soudu pro orgány přípravného řízení, aby dotyčného znalce stíhaly pro trestný čin. Je to podání trestního oznámení? Naopak informoval soudce ministerstvo spravedlnosti? Rozsudek je dle citace datován 28. 4. 2021. Pokud by znalec vyslýchán v roce 2021, a soudce na základě výslechu dospěl k závěru, že znalec porušil zákon (jinak by nevyzýval k trestnímu stíhání), pak měl postupovat podle § 36, odst. 1 zákona o znalcích (č. 254/2019 Sb.)
(1) Zjistí-li orgán veřejné moci skutečnosti nasvědčující tomu, že v souvislosti s výkonem znalecké činnosti došlo k porušení tohoto zákona, oznámí to bez zbytečného odkladu ministerstvu.
Samozřejmě mohl nad rámec této své povinnosti podat i trestní oznámení.
Do rozsudku nepatří informace, jak dlouho soudce soudí. Chce dát svým slovům větší váhu, proto argumentuje 40. léty? Čtenář si 40 let v taláru může vykládat i jinak. Od revoluce ještě 40. let neuplynulo. Argumentum ad personam nemá v rozsudku co dělat.
Poslední část citace je nejhorší. Soudce nepodal trestní oznámení. Navrhuje však orgánům činným v trestním řízení, aby začaly znalce stíhat. A navíc jim doporučuje, aby využili služeb „soudního inženýrství VUT v Brně“. Jinými slovy soudce říká, že znalec významně odborně pochybil, a ověřit si to má OČTŘ u instituce ve které soudce (ve vědecké radě) působí.
Jak by to vypadalo, kdyby policie šla za VUT a řekla, „vy tady máte ve vědecké radě nějakého soudce, jemu se nelíbil znalecký posudek, a doporučil nám, abyste nám posudek prověřili.“
Může VUT odpovědět „Zkoumali jsme, a zjistili jsme, že posudek je v pořádku, a soudce a zároveň člen naší vědecké rady se mýlí?“ Kdyby to byla pravda.
Podjatost znalce je definována v § 18, odst. 1 zákona o znalcích:
(1) Znalec nesmí provést znalecký úkon, jestliže lze mít důvodnou pochybnost o jeho nepodjatosti pro jeho poměr k věci, účastníkovi řízení nebo jeho zástupci, zadavateli, orgánu veřejné moci, který znalecký posudek zadal nebo provádí řízení nebo při jiném postupu správního orgánu, kde má být znalecký posudek použit.
Jak může VUT napsat posudek, když má poměr k věci? Protože člen VUT (člen vědecké rady) už má na posudek názor, ještě před zahájením trestního stíhání? A tento názor veřejně publikuje v rozsudku.
Faktem je, že externím členem vědecké rady Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně je jeden soudce Krajského soudu v Brně, jeden soudce Nejvyššího soudu a jeden soudce Ústavního soudu.
Není obecně správné, aby soudce by členem vědecké rady znaleckého ústavu. Když už tomu tak je, pak soudce nemůže využívat tento znalecký ústav, protože je jeho členem. A pokud se mu dostane na stůl případ, jehož součástí je znalecký posudek takového znaleckého ústavu, pak by se měl vyloučit pro podjatost. Nemůže takový znalecký posudek – jako důkaz – hodnotit. Když je členem ústavu.
Smutné je, že si to soudce s 40letou praxi neuvědomuje. V rozsudku se chlubí svým členstvím ve vědecké radě, a tento znalecký ústav protěžuje. Čímž se ústav stává podjatým. Soudcovo doporučení je proto irelevantní.
Lukáš Křístek
