Nejvyšší soud tento týden opět zopakoval, že osvojení dítěte stejnopohlavním párem není v ČR možné. Neuznal tak rozsudek Rodinného soudu v Liverpoolu (sp. zn. 20 Cdo 1065/2022). Stejnopohlavní pár nedosáhl toho, aby tuzemská justice posvětila osvojení nezletilého syna, který se narodil v Anglii. Jeden z mužů pochází z Velké Británie, druhý z České republiky. Český právní řád poskytuje speciální statut manželství a to i v případě osvojování, změnu musí iniciovat zákonodárci, vyplývá z rozhodnutí.
Rodinný soud v Liverpoolu již v roce 2019 rozhodl o osvojení dítěte a změně jeho jména dvěma muži. Podle britstkého soudu byl po nabytí právní moci založen stejný vztah mezi osvojencem a osvojiteli, jako by se nezletilý osvojitelům narodil, a to včetně nároků na dědictví. Partneři poté ihned začali usilovat o uznání tohoto osvojení i v ČR.
Nezletilé dítě mají navrhovatelé v péči od roku 2019, tvoří rodinu a mají mezi sebou silné psychické vazby jako v každé rodině, popsal pár svoji situaci. Uznání cizího rozhodnutí o osvojení nezletilého dítěte žádají uznat z důvodu častých pobytů v České republice a s tím spojeným žádoucím nastolením souladu mezi faktickým a právním stavem.
Odvolací soud v souladu se soudem prvního stupně dovodil, že v projednávané věci nebyly splněny zákonné předpoklady dané českým právním řádem pro uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky. Naše zákony totiž brání společnému osvojení nezletilých dětí u lidí, kteří nejsou manželé, a proto je dán i důvod pro zamítnutí návrhu na uznání předmětného rozhodnutí.
Osvojení v ČR není dále podle zákona možné ani stejnopohlavním párem. Problematiku už navíc jasně posoudil Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 6/2020). „Jde o projev suverenity České republiky v podobě primátu českého práva na území České republiky, tím spíše, jde-li o otázku statusovou (pravidla pro osvojení), v níž má ústřední roli zákonodárce s ohledem na společenské a kulturní prostředí, a proto je především na zákonodárci, aby na základě proběhlé společenské diskuse stanovil podmínky pro osvojení, jakož i podmínky pro uznání cizích rozhodnutí o osvojení v České republice,“ uvádí Nejvyšší soud.
Dítě nemá šanci se stát občanem ČR
Muži v dovolání položili otázku, zda je neuznání zahraničního osvojení v souladu s právem Evropské unie. „Zejména pak se svobodou volného pohybu, a to s přihlédnutím k rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 2. 2021 ve věci C-490/20,“ stojí v anonymizovaném usnesení na webu Nejvyššího soudu. Pár se dále táže, zda by nemělo být na území ČR uznáno osvojení alespoň toho z páru, který je českým občanem. „Dovolatelé se rovněž domnívají, že osvojení společnými osvojiteli odlišnými od manželů je v nejlepším zájmu dítěte a mělo by být umožněno. Naopak současná právní úprava zasahuje do základních lidských práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, Evropskou úmluvou a Úmluvou o právech dítěte, zejména práva na rovnost a důstojnost a práva na rodinný a soukromý život,“ uvedli muži v dovolání.
Dovolatelé poukazují na skutečnost, že podle české právní úpravy je možné uznat rodičovství založené cizím rozhodnutím, jde-li o osoby stejného pohlaví v případech, kdy bylo využito náhradního mateřství, o osoby opačného pohlaví bez ohledu na to, zda jsou sezdaní, nebo je jejich vztah fiktivní, bylo-li využito prostředků asistované reprodukce, popřípadě jde-li o společné osvojení dvěma osobami opačného pohlaví žijících v manželství (bez ohledu na možnou fiktivnost tohoto svazku) a osvojení jednou osobou, avšak společné osvojení osobami stejného pohlaví bez dalšího možné není. Dítě navíc nemá šanci stát se občanem ČR, což mu komplikuje život. V případě úmrtí osvojitele nemá nárok ani na sirotčí důchod, nevztahovala by se na něj daňová zvýhodnění a mohly by být zpochybňovány i jeho dědické nároky.
V Česku si registrovaní partneři nemohou společně osvojit dítě, přestože individuální osvojení je teoreticky možné. Právní úprava preferuje manželské páry.
Nejvyšší soud v rozsudku obsáhle zopakoval judikaturu, podle které český právní řád jednoznačně preferuje manželství muže a ženy. Tento postoj soudci předestřeli už v rozhodnutí, kdy odmítli uznat osvojení dětí, kteří žijí s rodiči – gayi ve Spojených státech. Rozhodnutí podle soudců není v rozporu ani s evropským právem, ani s Listinou. „Namítají-li konečně dovolatelé, že v případě, že nemohlo být uznáno osvojení nezletilého oběma navrhovateli, mělo dojít k jeho uznání alespoň ve vztahu k navrhovateli D. B., nelze ani této námitce přisvědčit. Řízení o uznání cizího rozhodnutí je řízením návrhovým, přičemž navrhovatelé ve svém návrhu nepožadovali částečné uznání rozhodnutí o osvojení, ale naopak požadovali uznání rozhodnutí o jejich společném osvojení nezletilého; tímto návrhem je soud vázán, jak správně uzavřel odvolací soud.“ uzavřeli soudci.
Eva Paseková
