Třináct vrcholných komunistických představitelů nenese odpovědnost za smrt na československých hranicích před rokem 1989. Podle Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu se sice tito funkcionáři zúčastnili některých schůzí předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ), kde se projednával režim ochrany státních hranic, nicméně sami nebyli členy předsednictva partaje, a tak nenesou v tomto ohledu trestní odpovědnost.

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu vyhodnotil v půlce dubna 2022 odpovědnost dalších funkcionářů KSČ za smrt a zranění těch, kdo chtěli opustit Československo. Konkrétně prošetřoval tyto osoby:

Beňo Mikuláš (nar. 1930), Blechta Vladimír (nar. 1923), Feješ Ján (nar. 1909), Hajn Jaroslav (nar. 1919), Haman Josef (nar. 1933), Havlín Josef (nar. 1924), Herman Vladimír (nar. 1929), Hoření Zdeněk (nar. 1930), Hruškovič Miloslav (nar. 1925), Máček Jaroslav (nar. 1926), Molek Jaroslav (nar. 1923), Poledník Jindřich (nar. 1937) a Průša Miroslav (nar. 1923).

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) dospěl k závěru, že tito funkcionáři se sice zúčastnili některých schůzí předsednictva ÚV KSČ, kde se projednával režim ochrany státních hranic, nicméně sami nebyli členy předsednictva ÚV KSČ, a tak nenesou v tomto ohledu trestní odpovědnost.

„Nikdy nebyli členy předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa ani ministry vnitra Československé socialistické republiky a kteří se v letech 1976-1989 na základě jimi podepsaných prezenčních listin prokazatelně účastnili schůzí předsednictva Ústředního výboru KSČ, na nichž se projednávaly incidenty Pohraniční stráže spojené se střelbou do tzv. narušitelů státních hranic, kteří při pokusu o ilegální přechod československé státní hranice sami nikoho neohrožovali,“ konstatoval vyšetřovatel ÚDV Jan Trnečka.

Mohlo by vás zajímat

Domnění, že šlo o jinou osobu

„Za prvé 130. schůze předsednictva Ústředního výboru KSČ konaná dne 10. 4. 1985, na níž byli účastníci Mikuláš Beňo, Vladimír Blechta, Jaroslav Hajn, Josef Haman, Josef Havlín, Zdeněk Hoření, Miloslav Hruškovič, Jaroslav Máček, Jaroslav Molek, Jindřich Poledník a Miroslav Průša informováni z výroční zprávy o zhodnocení plnění hlavních úkolů Sboru národní bezpečnosti (SNB – pozn. red.), Pohraniční stráže a vojsk ministerstva vnitra za rok 1984,
kterou dne 28. 3. 1985 předložil předsednictvu Ústředního výboru KSČ federální ministr vnitra JUDr. Vratislav Vajnar (nar. 1930), o služebním zákroku příslušníků Pohraniční stráže, ke kterému došlo dne 30. 10. 1984 v úseku 8. roty, 15. brigády Pohraniční stráže v obci Nové Hrady, okres České Budějovice, na československo-rakouské státní hranici, kde byl při narušení státní hranice ve směru na Rakouskou republiku postřelen a smrtelně zraněn hlídkou Pohraniční stráže poškozený František Faktor (nar. 1951), kterému se podařilo překonat hranici do Rakouska, kde na následky střelného zranění nejpozději dne 5. 11. 1984 zemřel, přičemž k použití zbraně Pohraniční stráží mělo dojít v souladu s tehdy platnými předpisy, a to ustanovením nařízení ministra národní bezpečnosti o právu příslušníka Pohraniční stráže použít zbraně a rozkazu federálního ministra vnitra o ochraně státních hranic ČSSR
pohraniční hlídkou a bojovou skupinou,“ lze se dočíst ve vyrozumění o šetření.

„Za druhé 40. schůze předsednictva Ústředního výboru KSČ konaná dne 3. 7. 1987, na níž byli účastníci Mikuláš Beňo, Vladimír Blechta, Ján Feješ, Jaroslav Hajn, Josef Haman, Josef Havlín, Zdeněk Hoření, Miloslav Hruškovič, Jaroslav Mášek, Jaroslav Molek a Jindřich Poledník informováni z výroční zprávy o zhodnocení plnění hlavních úkolů SNB, Pohraniční stráže a vojsk ministerstva vnitra za rok 1986, kterou dne 30. 6. 1987 předložil předsednictvu
Ústředního výboru KSČ federální ministr vnitra JUDr. Vratislav VAJNAR o služebním zákroku příslušníků Pohraniční stráže, ke kterému došlo dne 18. 9. 1986 za úsekem 15. roty, 5. brigády Pohraniční stráže u obce Mähgring, Spolková republika Německo, na československo-německé státní hranici, kde byl postřelen a smrtelně zraněn hlídkou Pohraniční stráže poškozený
Johann Dick (nar. 1927), a to v domnění, že se jednalo o jinou osobu, která ve směru na Spolkovou republiku Německo narušila státní hranici a kterou v tu dobu hlídka Pohraniční stráže pronásledovala.

Přítomnost komunistických potentátů na vrcholných jednáních partaje byla ověřena za pomoci Národního archivu České republiky.

„Osoby jmenované na prezenčních listinách předmětných schůzí předsednictva Ústředního výboru KSČ byly ztotožněny a v dohledaných kádrových charakteristikách byly zjištěny funkce, které zastávaly,
konkrétně Mikuláš Beňo – tajemník Ústředního výboru KSČ, Vladimír Blechta – vedoucí oddělení stání administrativy Ústředního výboru KSČ, Ján Feješ – generální prokurátor ČSSR, Jaroslav Hajn – předseda Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ, Josef Haman – tajemník Ústředního výboru KSČ, Josef Havlín – tajemník Ústředního výboru KSČ, Vladimír Herman – vedoucí tajemník jihomoravského krajského výboru KSČ, Zdeněk Hoření – šéfredaktor Rudého práva, Miloslav Hruškovič – tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska, Jaroslav Máček – vedoucí sekretariátu generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ, Jaroslav Molek – vedoucí odboru v mezinárodním oddělení Ústředního výboru KSČ, Jindřich Poledník –
tajemník Ústředního výboru KSČ a Miroslav Průša – politický pracovník všeobecného oddělení Ústředního výboru KSČ,“ napsal dále vyšetřovatel ÚDV Jan Trnečka.

Z přehledové tabulky personálního složení předsednictva Ústředního výboru KSČ, poskytnuté Ústavem pro studium totalitních režimu bylo podle ÚDV ověřeno, že všichni jmenovaní nikdy nebyli členy tohoto vrcholného stranického orgánu. Stejně tak nikdy nezastávali funkci ministra vnitra ČSSR, jak bylo ověřeno z internetových stránek Úřadu vlády České republiky.

V rámci přípravných řízení ve věci úpravy režimu ochrany československých státních hranic, například v kauzách Jakeš a spol., Biĺak a spol., Fojtík a Obzina vyšetřovatelé ÚDV trestní odpovědnost prověřovaných bývalých členů předsednictva Ústředního výboru KSČ a federálních ministrů vnitra na páchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby shledali.

Komunističtí potentáti věděli o vázanosti ČSSR Mezinárodním Paktem o občanských a politických právech, který zaručoval právo každého svobodně opustit kteroukoliv zemi včetně své vlastní.

Věděli také, že příslušníci Pohraniční stráže byli oprávněni použít střelnou zbraň proti osobám, které se neoprávněně pokoušely státní hranice ČSSR překročit a zároveň nijak neohrožovaly příslušníky Pohraniční stráže či jiné osoby. A přesto neučinili při výkonu své pravomoci žádné konkrétní
opatření směřující k přijetí právního předpisu, který by příslušníkům Pohraniční stráže nedovoloval proti těmto osobám použít střelnou zbraň, ačkoli k přijetí takového právního předpisu byli ode dne 23. 3. 1976 zavázáni článkem 2/2 Mezinárodního Paktu o občanských a politických právech a byli v rámci své politické funkce nadáni pravomocí takové opatření učinit, neboť federální ministr vnitra podle ustanovení zákona o ochraně státních hranic, disponoval oprávněním stanovit svým nařízením, kdy příslušník Pohraniční stráže při výkonu své pravomoci užije zbraně, a člen předsednictva Ústředního výboru KSČ měl ve faktické moci federálního ministra vnitra úkolovat.

„Existence nadání pravomocí učinit opatření spočívající ve změně právního předpisu upravujícího oprávnění Pohraniční stráže použít zbraň u členů předsednictva Ústředního výboru KSČ a ministrů vnitra ČSSR byla zjištěna šetřením rozsáhlého množství archiválií spravovaného ve fondech
Národního archivu České republiky a Archivu bezpečnostních složek (např. zápisy ze schůzí předsednictva Ústředního výboru KSČ, situační zprávy federálního ministerstva vnitra, rozkazy ministra vnitra ČSSR, denní hlášení Pohraniční stráže, vyšetřovací spisy a tak dále) a tehdy účinných právních předpisů a interních nařízení (např. Pakt, rozkaz federálního ministra vnitra č.
50/1974, o ochraně státních hranic ČSSR pohraniční hlídkou a bojovou skupinou, nařízení ministra národní bezpečnosti č. 70/1951 Sb., o právu příslušníka Pohraniční stráže použít zbraně, zákon č. 69/1951 Sb., o ochraně státních hranic a tak dále). Jak je citováno z usnesení policejního orgánu
o zahájení trestního stíhání Milouše Jakeše a spol.: ´V ČSSR tak fakticky neexistoval nikdo jiný, kdo by stav na státních hranicích mohl zvrátit, nežli vrcholní představitelé ČSSR, kteří v této i jiných oblastech podřízené složky státu direktivně úkolovali (předsednictvo Ústředního výboru KŠC), či kteří dokonce vydávali závazné právní předpisy (ministr vnitra ČSSR)´,“ analyzuje vyšetřovatel.

„V užším pojetí osoby, které policejní orgán v této věci prověřoval, takovou pravomocí nadány nebyly. V širším pojetí je nutné konstatovat, že ne všechny tyto osoby byly v postavení úředních osob ve smyslu ustanovení § 127 tr. z., resp. veřejných činitelů podle § 89/8 trestního zákona ve znění
účinném do 30. 6. 1990, např. Zdeněk Hořebí jako šéfredaktor Rudého práva. Pokud úředními osobami byly, např. Ján Feješ jako generální prokurátor ČSSR, úprava režimu ochrany státních hranic byla mimo jejich pravomoc, jinými slovy stav, který na československých státních hranicích
a jejich ochraně existoval, byl bez souvislosti s jejich pravomocí. Proto nelze o zvlášť závažném zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329/1 c), 2 b), e) tr. z. ve znění účinném do 30. 11. 2011 ani jiném trestném činu u těchto osob uvažovat. S přihlédnutím k výše popsaným skutečnostem, kdy není na místě zahájit úkony trestního řízení policejní orgán věc ukládá bez dalšího opatření,“ uzavřel Jan Trnečka.

U komunistických potentátů, u kterých se byla shledána trestní odpovědnost za úmrtí n a hranicích, byly nezřídka kdy šetření odložena kvůli úmrtí nebo údajné špatné psychické kondici podezřelých.

Trestní oznámení podala Platforma evropské paměti a svědomí, která se zabývá objasňováním zločinů totalitních režimů. Na základě tohoto oznámení policie začala některé bývalé představitele KSČ a komunistické vlády stíhat.

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ale začal postupně stíhání odkládat.

Jan Hrbáček, Ekonomický deník