Právní úprava odběru a uchovávání vzorků DNA od podezřelých či vězňů zůstane beze změn. Ústavní soud (ÚS) zamítl návrh na zrušení části zákona o Policii ČR. Konstatoval však to, že zákon ve své stručnosti není ideální, hrozí jeho nadužívání, a je proto potřeba aplikovat normu zdrženlivě.
Politici by podle nálezu měli zvážit přijetí nového, specializovaného zákona, který v záležitostech DNA databáze zohlední mezinárodní závazky Česka, potřeby kriminalistů i práva jednotlivců.
Návrh na zrušení současné právní úpravy podával Městský soud v Praze. Šlo konkrétně o pasáže, které umožňují policii odebírat a uchovávat DNA lidí podezřelých nebo obviněných z úmyslného trestného činu, stejně jako vězňů nebo lidí v zabezpečovací detenci. Zákon podle soudce zpravodaje Jiřího Zemánka sice nemusí být ideální, to ale neznamená, že je protiústavní. Lze jej prý aplikovat v souladu s ústavními principy a dřívější judikaturou ÚS.
„Věříme v to, že i Policie ČR je schopná vyslechnout tento pokyn, který naše judikatura dlouhodobě dává,“ uvedl Zemánek. Zmínil například to, že vzorky by se měly uchovávat jen po nezbytně dlouhou dobu, poté bez prodlení likvidovat. Excesy v jednotlivých případech lze napadnout žalobami.
Soud se návrhem zabýval od roku 2018. Šlo o nejdéle trvající řízení v agendě návrhů na zrušení zákonů nebo jejich částí. ÚS kvůli délce řízení letos dostal od neziskové organizace Iuridicum Remedium anticenu Velkého bratra. „Velmi dlouho jsme nebyli schopní se shodnout na společném stanovisku, nakonec byl výsledek těsný. Názory byly ve velmi širokém rozpětí,“ uvedl Zemánek.
Sporná část zákona se týká získávání různých osobních údajů, včetně třeba otisků prstů, pro účely budoucí identifikace. Městský soud navrhoval, aby ústavní soudci vyškrtli část věty umožňující „odebírat biologické vzorky umožňující získání informací o genetickém vybavení“.
Zároveň návrh směřoval proti části zákona, podle které doba uchovávání údajů záleží na úvaze policie. Zákon říká, že se údaje likvidují, „jakmile jejich zpracovávání není nezbytné pro účely předcházení, vyhledávání nebo odhalování trestné činnosti“.
Podle městského soudu je zákon neurčitý, bylo by zapotřebí přesněji vymezit podmínky získávání, uchovávání i likvidace vzorků DNA. Navrhoval, aby Ústavní soud obě pasáže zrušil s odloženou účinností, a politici by tak získali čas přijmout novou zákonnou úpravu. ÚS první část návrhu zamítl, druhou odmítl. Při rozhodování ale nebyl jednotný, součástí nálezu je šest odlišných stanovisek.
Plné vyhovění návrhu a zrušení sporných částí s časovým odkladem prosazoval Vojtěch Šimíček. „Derogace napadených zákonných ustanovení mohla vést k provedení nezbytné revize právní úpravy odebírání, uchovávání a likvidace vzorků DNA,“ míní Šimíček. Derogace znamená zrušení.
Ostatní odlišná stanoviska se vztahují spíše k procesnímu postupu ÚS a k otázce, kterou částí zákona se vůbec mohl na základě návrhu městského soudu zabývat. „Z kozy nic nezůstalo a vlk je nadále hladový,“ shrnul kompromisní výsledek ve svém odlišném stanovisku soudce Jan Filip.
Úplný nález Ústavního soudu včetně disentů je zde:
(čtk, ire)
