Ministerstvo spravedlnosti (MSp) neuspělo u Nejvyššího soudu (NS) s dovoláním v případu výpovědi ze zaměstnání, kterou chtělo dát úředníkovi ministerstva Jaroslavu Vachudovi. Vachudovi se snažilo ministerstvo doručit opakovaně výpověď od roku 2013, a to i v době, kdy čerpal dovolenou a byl v lázeňské péči. Soudy se však shodly, že postup ministerstva byl nezákonný.
Případ má počátek v roce 2013, kdy bylo rozhodnutím tehdejší ministryně spravedlnosti Marie Benešové zrušeno oddělení stížností, v němž dosti svérázný úředník Jaroslav Vachuda pracoval. Vachuda byl ale také odborářským činovníkem a odborová organizace nedala opakovaně s jeho výpovědí souhlas, on sám byl krátce na to lékařem uznán dočasně pracovně neschopným.
Pracovní neschopnost mu poprvé skončila v červenci 2015, v září mu byla lékařem schválena lázeňská péče, na kterou ovšem čerpal dovolenou. Před nástupem do lázní se ministerstvo poprvé pokusilo Vachudovi doručit výpověď, a to začátkem září, prostřednictvím příslušníka Justiční stráže v budově ministerstva. Druhý pokus učinilo ministerstvo v době, kdy byl Vachuda z lázní v Praze na povoleném diabetologickém vyšetření a před návratem na léčení pořádal setkání s přáteli v restauraci poblíž ministerstva.
Jak Obvodní soud pro Prahu 2, tak posléze i Městský soud v Praze ovšem rozhodly, že v obou případech k zákonnému doručení výpovědi nedošlo. V případě pokusu o doručení příslušníkem Justiční stráže totiž vyvstaly pochybnosti o tom, že bylo vůbec doručeno: Nebyla totiž vyplněna dodejka a o doručení vznikl až zpětně úřední záznam, který sepsal příslušník Justiční stráže na pokyn svého nadřízeného.
Ohledně druhého pokusu pak soudy dospěly k závěru, že se tak stalo v době ochranné lhůty, neboť Vachuda čerpal lázeňskou péči. A nebylo rozhodné, že nečerpal nemocenskou, ale lázeňský pobyt absolvoval v době dovolené.
Ministerstvo se ovšem s takovým výsledkem nesmířilo – zvláště pro některé jeho vrcholové státní úředníky se z toho totiž stal již spor osobní – a podalo dovolání k Nejvyššímu soudu.
Ministerstvo žádalo důkaz kamerou z vestibulu
Ministerstvo nesouhlasilo s tím, že soudy neprovedly důkazy kamerovými záznamy z vestibulu ministerstva, které měly dokázat, že výpověď byla Justiční stráží Vachudovi poprvé doručena. A především rozporovalo výklad pojmu „lázeňská péče“ soudy, neboť podle ministerstva je příliš široký a zaměstnanec by se tak mohl zaplacením lázeňského pobyt kdykoliv vyhnout skončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele. Taková interpretace by podle ministerstva „vedla k tomu, že by zaměstnavateli byla prakticky znemožněna realizace jeho práv, spočívajících v právu rozhodovat o početním, profesním a kvalifikačním složení svých zaměstnanců v zájmu maximální efektivity činností nezbytných k zajištění poslání zaměstnavatele“. Výklad pojmu „lázeňské léčení“, k němuž soudy dospěly, jde podle ministerstva „nad rámec úmyslu zákonodárce a překračuje smysl a účel právní úpravy“.
Ani u NS však ministerstvo neuspělo. Ohledně neprovedených důkazů NS konstatoval, že soudy dostatečně odůvodnily jejich nadbytečnost. V případě výkladu pojmu nástupu lázeňského léčení podle příslušného ustanovení zákoníku práce sice soud připustil dovolání z důvodu doposud neřešené právní otázky, avšak dal zapravdu výkladu soudů.
„Lze tedy shrnout, že ,lázeňským léčením´ ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 písm. a) zák. práce je lázeňská léčebně rehabilitační péče, jejíž poskytnutí doporučil ošetřující lékař a schválila zdravotní pojišťovna, poskytovaná a hrazená v režimu komplexní lázeňské léčebně rehabilitační péče nebo příspěvkové lázeňské léčebně rehabilitační péče. ,Nástupem lázeňského léčení´ se rozumí a ochranná doba počíná v okamžiku, kdy zdravotní pojišťovna schválí návrh ošetřujícího lékaře na poskytnutí lázeňské léčebně rehabilitační péče. Existence ochranné doby není přitom podmíněna tím, aby komplexní lázeňská léčebně rehabilitační péče byla zaměstnanci poskytována v době jeho dočasné neschopnosti k práci,“ konstatuje se v odůvodnění rozhodnutí NS.
Petr Dimun
