Nejvyšší správní soud v návaznosti na východiska Memoranda o dočasném přidělování a překládání soudců k Nejvyššímu správnímu soudu opětovně nabízí možnost dočasného přidělení soudců k Nejvyššímu správnímu soudu. Na webu soudu to uvedl předseda Michal Mazanec.
Smyslem institutu dočasného přidělení v podmínkách Nejvyššího správního soudu je jednak zkvalitňování práce správních úseků krajských soudů v rámci celoživotního vzdělávání soudců, ale též hledání vhodných kandidátů pro doplňování správního soudnictví, a to mezi soudci správních úseků krajských soudů a případně rovněž mezi soudci obecných soudů. „Dlouhodobým záměrem je obměňovat a doplňovat soudcovské řady tak, aby soudní sbor Nejvyššího správního soudu byl rozmanitým a reprezentativním tělesem, složeným z kompetentních a důvěryhodných osobností,“ uvedl Mazanec.
Dočasné přidělení soudců k Nejvyššímu správnímu soudu trvá zásadně šest měsíců. V rámci jednoho půlročního cyklu mohou být současně k Nejvyššímu správnímu soudu dočasně přiděleni nejvýše 3 soudci.
Jádrem činnosti dočasně přiděleného soudce je podíl na rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu. Soudce bude rozvrhem práce zařazen do některého ze tříčlenných senátů a bude mu přidělena agenda, na jejímž projednávání a rozhodování se jako zpravodaj bude podílet. Pravidlem bude působení ve dvou soudních odděleních. Během dočasného přidělení se soudce stane členem pléna soudu a plní všechny povinnosti soudců stanovené obecně závaznými předpisy a vnitřními normami soudu. „S výjimkou asistentů bude materiálně a informačně vybaven jako ostatní soudci a může využít odbornou i administrativní podporu všech úseků Nejvyššího správního soudu. Zabezpečení soudce po dobu dočasného přidělení se řídí zákonem o soudech a soudcích,“ stojí na webu NSS.
Kandidáty na dočasné přidělení soudců u Nejvyššího správního soudu lze podle stanoviska Michala Mazance rozdělit do dvou skupin: první skupinou jsou soudci na správních úsecích krajských soudů. Ti mají možnost osvojit si práci soudce kasačního soudu a získané poznatky přenést do praxe na mateřských soudech.
I soudci nepůsobící ve správním soudnictví
Druhou skupinou jsou soudci dosud nepůsobící ve správním soudnictví, ale na jiných úsecích výkonu soudnictví u okresních, krajských, vrchních soudů, případně u Nejvyššího soudu, kteří mají zájem o veřejné právo a zvažují případné profesní působení ve správním soudnictví. Všichni kandidáti musí vykonávat soudcovskou funkci, a to alespoň 3 roky na specializovaném úseku správního soudnictví krajského soudu nebo mít 5 let celkové soudcovské praxe bez ohledu na stupeň či úsek soudu. Tato podmínka musí být splněna nejpozději k datu případného dočasného přidělení k Nejvyššímu správnímu soudu.
Předseda Nejvyššího správního soudu o všech podaných žádostech informuje Soudcovskou radu. Na základě podané žádosti, předložených dokumentů a případného osobního rozhovoru se soudcem si vyhrazuje právo učinit další zjištění o soudci, jakož i právo na předvýběr soudců, kteří budou následně pozváni ke slyšení před Soudcovskou radu.
Po slyšení předseda soudu společně se Soudcovskou radou zhodnotí informace o každém soudci, který se jej zúčastnil, a podle jeho výsledku rozhodne, zda a u kterého soudce navrhne jeho dočasné přidělení k Nejvyššímu správnímu soudu, na jaké období, či takový návrh nepodá. Své rozhodnutí následně sdělí žádajícímu soudci.
Podání návrhu bude předcházet projednání konkrétních podmínek dočasného přidělení soudce s předsedou soudu, u něhož působí, zejména časové vymezení tohoto přidělení. Dočasné přidělení konkrétního soudce je podmíněno rozhodnutím ministra spravedlnosti vydaným k návrhu předsedy Nejvyššího správního soudu za souhlasu přidělovaného soudce, po projednání s předsedou soudu, u něhož soudce doposud působí, a soudcovskými radami obou dotčených soudů.
Podrobnosti k podmínkám a organizaci viz Memorandum o dočasném přidělování a překládání soudců k Nejvyššímu správnímu soudu.
(epa)
