Policejní prezidium nemělo chtít mnohamilionovou úhradu od novináře, který požadoval rozsáhlé informace o kriminalitě, vyplývá z rozhodnutí Ústavního soudu. Stanovením vysoké úhrady prezidium vytvořilo umělou bariéru, která novináři znemožnila přístup k informacím, uvedl dnes soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, kam se spor nyní vrací.
Ústavní soud vyhověl stížnosti datového novináře Jana Cibulky, po němž policejní prezidium v roce 2016 požadovalo úhradu téměř 26 milionů korun za poskytnutí podrobných informací o kriminalitě.
„Policejní prezidium hledalo důvody, proč žádosti nevyhovět, místo aby hledalo způsob, jak jí vyhovět,“ shrnul soudce Šimíček. V odůvodnění uvedl, že v policejní databázi je většina informací, které novinář po Policii České republiky (PČR) požadoval, velmi snadno dostupná , aniž by tím bylo ohroženo vyšetřování nebo by poskytnutí informací představovalo zásah do práv třetí osoby.
Policejní prezidium na uvedlo, že se s rozhodnutím Ústavního soudu nejprve musí seznámit. „Principem proběhnuvších soudních řízení byla především neadekvátní zátěž státní správy při vytváření a získávání informací, přičemž obecné soudy naši argumentaci zatím vždy podpořily a nyní budou muset ve věci znovu rozhodnout,“ uvedl mluvčí prezidia Ondřej Moravčík. „Policie ČR musí vždy pečlivě zvažovat poskytnutí jakékoliv informace, a to jak s ohledem na trestní řízení, tak ale především s ohledem na práva třetích osob – například svědků nebo poškozených,“ doplnil.
Cibulka chtěl od policie podrobné informace o kriminalitě za pět let předcházejících jeho žádosti. Šlo například o čas přijetí oznámení o trestném činu, typ oznamovatele, typ trestného činu či GPS souřadnice spáchání činu.
Policie nejprve jeho žádost zamítla, toto rozhodnutí ale zrušilo ministerstvo vnitra. Poté PČR vyhodnotila, že vyhovění žádosti bude spojeno s velmi rozsáhlým vyhledáváním informací, náklady na něj vyčíslila téměř na 26 milionů. Částku zdůvodnila tím, že vyhledání každého údaje potrvá 30 sekund, na vyhledání požadovaných údajů o jednom trestném činu bude potřeba čtyři minuty. V období, které žádost označovala, bylo v databázi přes 1,5 milionu trestných činů. K sestavení údajů mělo být podle PČR zapotřebí 102.899 hodin. Policisté vycházeli ze sazebníku úhrad za poskytování informací ministerstva vnitra, který stanoví cenu 251 korun za hodinu.
Správní soudy postup policie svými rozsudky posvětily. Ústavní soud ale ve svém nálezu uvedl, že sedm z osmi údajů, které novinář požadoval, je dostupných v interní databázi a u části z nich není nutné individuálně vyhodnocovat, zda jejich poskytnutím nedojde k narušení vyšetřování nebo zásahu do práv třetí osoby. „Policejní prezidium mohlo sestavit bezpečnou kombinaci údajů, které mohlo poskytnout bez dalšího omezení a bezúplatně. U dalších údajů pak mělo se stěžovatelem komunikovat, zda místo GPS místa činu, které databáze neobsahuje, lze poskytnout informaci o policejním obvodu, kde k činu došlo,“ uvedl soudce zpravodaj.
Prezidium podle ÚS zvolilo pro výpočet nákladů na vyhledávání informací nejkomplikovanější postup, který byl zcela iracionální. Stanovením mnohamilionové částky, jejímž zaplacením podmiňovalo poskytnutí všech údajů, porušilo prezidium právo Jana Cibulky na informace. Soudce zpravodaj upozornil, že veřejná instituce musí být profesionálem znalým práva a má k poskytování informací přistoupit tak, aby žádosti v maximální míře vyhověl. Nemůže požadovat po žadateli o informace, aby on posoudil, zda je instituce může, nebo nemůže poskytnout.
(čtk)
