S ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiřím Dienstbierem o navrhovaných opatřeních v boji proti korupci. V minulosti byly vypracovány čtyři různé strategické dokumenty prevence korupce, jejich dopad ale nebyl takový, jaký minulé vlády zamýšlely, říká.
Proč vůbec Ministerstvo vnitra přerušilo práce na e-legislativě a e–Sbírce zákonů, která by měla být jedním ze základních pilířů protikorupčních opatření?
S tímto projektem vláda stále počítá. Je potřeba říci, že tento projekt byl přerušen především proto, že jeho připravenost byla mizivá, ale bylo na něj přitom vázáno financování z evropských zdrojů. Nestačily by se tedy finanční prostředky vyčerpat v řádných termínech a peníze by se musely vracet. Proto byl projekt v danou chvíli přerušen, ale neznamená to, že by se s ním nepočítalo do budoucna, a je to i součástí koncepčních materiálů boje proti korupci. Nicméně s tím tématem souvisí i celá řada dalších věcí, jako je veřejná kontrolovatelnost legislativního procesu. Koncepční materiál například navrhuje, aby informační systém vládní legislativy byl každému veřejně dostupný, aby jednotliví aktéři věděli, jaká legislativa je navrhována, a v ještě ranější fázi legislativního procesu mohli vznášet připomínky. Tak aby se přispělo nejenom k větší kontrolovatelnosti, ale i k vyšší kvalitě zákonů.
V této souvislosti se hovoří rovněž o legislativní stopě, což má znamenat, že každá konzultace s původcem zákona či jeho změny by měla být zaznamenána. Je to vůbec prakticky proveditelné?
Jde o různou míru formálnosti připomínkových míst, což nelze zcela odstranit. Asi jinou váhu připomínkování budou mít jednotlivé resorty než obecně zástupci veřejnosti, nicméně je celkově dobré, aby veřejnost měla přístup k informacím, aby měla možnost reagovat v ranější fázi legislativního procesu, aby se dospělo k zohlednění všech požadavků a v důsledku tak ke zkvalitnění právního řádu.
Takže když vás například někdo osloví v hospodě s nějakým legislativním návrhem či připomínkou a vy si to osvojíte jako zajímavý nápad?
Tak, jak to popisujete, to skutečně formalizovat nejde.
Pokud se týká prokazování majetku – znamená to, že když někdo třeba přijde s tím, že mu kapitál na rozjezd podnikání půjčili bývalí spolužáci ze zahraničního lycea, a neprokáže konkrétně, kteří to byli, tak nevyhoví požadavkům po prokázání majetku?
Tak to být nemůže, protože zákon musí mít jasné parametry, kdy se uplatní. Musí nejprve existovat nějaká kvalifikovaná pochybnost o legálně nabytém majetku a teprve potom může být zahájeno řízení v této věci. A v tom řízení musí být jasně stanovená pravidla, podle kterých se bude postupovat, tak aby v maximální míře byla chráněna práva účastníků řízení, včetně toho, komu je uložena povinnost prokázat původ majetku. Tak vulgárně, jak jste to popsal, by situace nastat nemohla.
Takže musí být nejprve daná jasná disproporce mezi získaným majetkem a podaným daňovým přiznáním?
Ano, musí být nejprve nějaká kvalifikovaná informace, aby mohlo být řízení vůbec zahájeno. My jsme se navíc dnes na Radě nebavili o konkrétním znění zákonů, ale o opatřeních, která mají být přijata.
V oněch opatřeních se rovněž píše o odpovědnosti za způsobenou škodu. V současnosti je v Poslanecké sněmovně poslanecký návrh, který to řeší, včetně odpovědnosti soudců a státních zástupců, ale podle podkladů to má být vládní návrh vypracovaný Ministerstvem spravedlnosti.
Myslím si, že je to tak zásadní právní úprava, že by měla být projednána ve standardním připomínkovém procesu, včetně slyšení všech připomínkových míst, abychom přijali dobrý zákon. Nechtěl bych, aby se následně zjistilo, že je tam řada nedomyšleností, a proto vidím nerad, aby se podobné zákony projednávaly poslaneckou iniciativou.
Proč přichází tato vláda s další koncepcí, když jich tady již několik existuje?
Přestože v minulosti byly vypracovány čtyři různé strategické dokumenty prevence korupce, jejich dopad nebyl takový, jaký minulé vlády zamýšlely. Zatímco v oblasti faktického odhalování korupce, tedy represe, se za poslední dobu učinilo mnoho pozitivního, v oblasti její prevence výrazně pokulháváme. Bylo proto nutné stanovit reálné, prosaditelné a konkrétně zaměřené priority. Místo maximalistického pojetí, které vedlo k formálnímu a povrchnímu plnění, se nově zaměříme především na oblast státní správy. Vláda tedy v boji s korupcí začne přímo u sebe, protože dosavadní institucionalizovaný boj s korupcí na vládní úrovni zatím nenaplnil očekávání české veřejnosti. Považujeme boj s korupcí za svůj významný úkol a vyjadřujeme politickou vůli pro účinné prosazení protikorupčních opatření v praxi. To musí vést ke zlepšení právního prostředí v České republice, zvyšování důvěry v rozhodovací procesy a celkovému snížení míry korupce.
Dušan Šrámek
