Má mít předseda soudu pro účely kárného řízení pravomoc úkolovat policii a vyžadovat si od ní informace? Na severu Čech se domnívají, že tomu tak má být.
Předseda Okresního soudu v Teplicích Jan Tichý požádal policii, aby se při vyšetřování údajné oslavy narozenin jednoho místního podnikatele zaměřila na účast soudců OS v Teplicích, najmě tedy jednoho z nich. Od policie si pak měl vyžádat kamerové záznamy, na nichž by tento soudce měl být zachycen. A dosud ne zcela jasné je, zda dokonce pan předseda neprováděl výslechy místních taxikářů, jestli konkrétního soudce na akci či z ní nevezli.
Pan předseda Tichý měl totiž důvodné podezření, že soudce svojí účastí na akci v hotelu porušil soudcovské povinnosti a dopustil se kárného provinění. To spatřuje jak v porušení vládních pandemických opatření, tak v účasti na akci samotné, neboť ta měla být pořádána u příležitosti narozenin osoby, která je v médiích někdy označována jako „kmotr“. Sluší se poznamenat, že v dané době se v hotelu nacházeli bývalý premiér, stávající či bývalí poslanci, vysocí důstojníci policie či vězeňské služby. Že by se zde děly satanské rituály, podávaly drogy či holdovalo sexu s nezletilými, o tom média či anonymní zdroje dosud mlčí.
Za účelem prověření tohoto podezření tedy pan předseda přikročil k použití § 7 trestního řádu, podle něhož „orgány činné v trestním řízení jsou povinny si navzájem pomáhat při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona“.
Během víkendu pak pan předseda médiím sdělil, že už si je díky tomuto vyšetřování jistý, že onoho soudce-lumpa nachytal a může díky takto opatřeným důkazům podat kárnou žalobu. Vzhledem k tomu, že onoho soudce již mezitím vyzval k rezignaci, je zřejmé, s jakým návrhem opatření v žalobě přijde. A zastání nalezl Tichý u předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem Lenky Ceplové. Ta se nechala v MF Dnes slyšet, že Tichého postup považuje za správný.
Pokud by byl tento výklad zákona o soudech a soudcích a zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů přijat, dostali by všichni kární žalobci do ruky pravomoc, s níž se v zákoně explicitně nepočítalo. V minulosti přitom kárný senát řešil případ vedoucí státní zástupkyně, která použila policejních odposlechů ke kárné žalobě na svého kolegu. Tehdy kárný senát konstatoval, že k tomu pravomoc neměla a kárnému opatření unikla jen proto, že takovou věc kárný senát dosud neřešil a na právní názor měla paní vedoucí právo.
Pokud by se nyní prosadil odlišný názor, tak by do budoucna stačilo důvodné podezření, tedy podezření dostatečně podložené anonymními zdroji a dotazy médií, a kárný žalobce by mohl požádat policii, aby se na toho kterého výtečníka zaměřila. Notabene, policisté to udělají často rádi, s náležitou vynalézavostí a iniciativou, protože soudce je ve sboru často neoblíben pro svůj příliš liberální přístup ke zločincům. Popřípadě je jen štve, protože má vysoký plat za to, že si jen vysedává v kanceláři a laškuje s advokátkami.
Toto jednoduché, a z pohledu očisty justice i efektivní řešení, jistě nalezne podporu i mezi politiky. Mezi kárné žalobce totiž patří i ministr spravedlnosti. Dokážu si představit mnoho potenciálních ministrů spravedlnosti, kteří drží panu Tichému palce, aby u kárného senátu Nejvyššího správního soudu obstál a tento postup byl aprobován. Hnedle se bude jednodušeji plnit zadání voličů trošku tu justici provětrat a zbavit jí líných a problematických soudců.
Situace v polské, maďarské a v poslední době i slovenské justici bývá častým námětem debat právních profesionálů. Kroutí se hlavami a mrakomorně se vypouštějí moudra, jak k tomu mohlo dojít a zda se tomu dalo předejít. Nu, a mezitím se nám tu – třebas v dobré víře a v zapáleném přesvědčení – prošlapuje malá pěšinka českým Orbánům a Ziobrům.
Petr Dimun
