Vážená paní ministryně,
srdečně Vás zdravím a obracím se na Vás se závažnými poznatky a návrhy na zkvalitnění práce našich soudců.
Společnost pro právní stát se, mimo edukace, věnuje sledování případů, které vybočují z vysokého standardu tuzemské justice, a uskutečňuje i další aktivity, např. se věnuje přípravě návrhů pozitivních změn právní úpravy ve vztahu k našemu justičnímu systému.
Jedním z přetrvávajících problémů, který jistě trápí i Vás, je absence možnosti účinně kontrolovat kvalitu práce jednotlivých soudců, neboť výkon rozhodovací pravomoci vyhrazené soudům a tím konkrétním soudcům podléhá přezkumu jen prostředky procesního práva bez ohledu na to, jak je více či méně kvalitní z hlediska výkonu konkrétního soudce.
Na jednom konkrétním případu popisuje tento problém můj článek uveřejněný v České justici s názvem „Šokující událost na vrchním soudě v Praze“ (článek k dopisu přikládám).
Velice prosím, zda by bylo možné věnovat této problematice potřebnou pozornost a navrhnout taková opatření, která by umožnila kontrolu kvality práce soudců, která by nijak nezasahovala do nezávislosti jejich rozhodování.
Není možné, aby se jeden jediný druh pracovní činnosti, placený z peněz daňových poplatníků, vymkl jakékoliv kontrole a možnosti posoudit ho právě z hlediska odborné úrovně a kvality.
Dle mého názoru je třeba odlišovat soudcovskou nezávislost ve smyslu zamezení zásahů do zákonnosti a nestrannosti rozhodování na straně jedné, a nedostatečné odborné úrovně a kvality, se kterými se bohužel někdy v praxi setkáváme, na straně druhé.
Bylo by tedy na místě vytvořit postupy a kontrolní mechanismy, které by těmto excesům, bohužel ne zcela ojedinělým, předcházely a působily pozitivně na soudce tak, aby výrazně zkvalitnily jejich práci.
Prakticky jedinou cestu spatřuji v ustavení soudcovské samosprávy, která by podobně, jako je tomu u profesních komor (ČAK, Exekutorská komora a další), vedle úkonů samosprávě vlastní, mohla sledovat kvalitu výkonu kteréhokoliv soudce (např. z vlastní iniciativy ale i na základě podnětů účastníků či veřejnosti), např. formou náslechu ústních jednání, hlavních líčení a veřejných zasedání. Měla by oprávnění nahlížet do spisů a pořizovat si z nich kopie a opisy, a tam, kde by shledala pochybení (kupř. odborné či etické), by byla oprávněna vytýkat pochybení a vyzývat k nápravě a při bezvýsledné snaze podávat i návrhy na zahájení kárného řízení. Přínosná by dle mého názoru byla i účast autorit z akademického prostředí, jakož i emeritních soudců, státních zástupců a advokátů, jejichž názor by vycházel nejen z odbornosti, ale i praktických zkušeností a životní moudrosti. Jejich postavení „emeritních autorit“ by jim dávalo skutečnou a faktickou nezávislost.
Vážená paní ministryně, věřím, že drtivá většina soudců ke své práci přistupuje zodpovědně a v duchu soudcovského slibu. O to více jedinci, kteří nectí standard a povinnosti soudcovského stavu, poškozují obraz justice v očích veřejnosti a vyvolávají pocity neprůchodnosti práva a nedůvěry v justiční systém. To je umocňováno více či méně bulvárními sdělovacími prostředky, které si na pochybeních jednotlivců rády doslova smlsnou a utvrzují tak veřejnost ve skepsi a pochybnostech o tom, zda žijí v právním státě.
Vážená paní ministryně, vážím si Vaší moudrosti, profesní a životní zkušenosti a věřím, že Vám též záleží nejen na nezávislém, spravedlivém a nestranném, ale i kvalitním soudnictví.
Pesimisté říkají, že jen ve smrti jsme si rovni. Já jako optimista věřím, že jsme si rovni i za života, a to především před zákonem. Nebo bychom si alespoň rovni měli být.
Prosím Vás proto, abyste zohlednila můj optimismus, a iniciovala opatření k možnosti kontroly kvality práce soudců a dosažení stavu, jehož cílem je justice nejenom nezávislá a nestranná, ale i kvalitní a příkladná.
S úctou
PhDr. Václav Budinský