V našem soudním systému shora uvedení kolegové, právníci, hrají velmi důležitou roli. Myslím, že navenek, a to i pro některé odborníky mimo justici, jednotlivé pozice poněkud splývají, případně jsou rovnou zaměňovány navzájem.
Takže nejprve stručně a zjednodušeně k jejich charakteristice.
Asistenti zprvu působili pouze na Nejvyšším soudu, postupně však přibývají i na soudech nalézacích a odvolacích. Jejich náplň práce je obvykle spojena s konkrétním soudcem, senátem, oddělením, či několika soudci. Jde o vysoce odborné povolání v rámci soudního pracoviště, prakticky bez výjimky usilují o složení odborné justiční zkoušky.
Navenek velmi obdobná je náplň práce čekatelů, historicky nejtradičnější pozice právníka připravujícího se na odbornou zkoušku na soudě. Klasický čekatel by měl mít praxi zaměřenou na případný budoucí soudcovský mandát. Tedy, měl by projít v rámci výcviku postupně všemi úseky a oběma základními stupni soudní soustavy.
Kandidátem bývá označován asistent či čekatel se složenou odbornou zkouškou, který uspěl ve výběrovém řízení a čeká na svou nominaci na jmenování soudcem. Drtivá většina úspěšných kandidátů, byť se výběrového řízení na soudce účastnili třeba jako právníci z jiných povolání, má za sebou léta praxe čekatele či asistenta u soudu, čímž se uzavírá kruh, o kterém chci psát.
Jaká bude péče o odborný růst, profesní seberealizaci a férový přístup k možnosti státi se soudcem pro naše asistenty a čekatele, tak kvalitní právníky budou mít soudci k ruce a následně tak odborně zdatné budou mít kolegy. V kontinentálním soudním systému budou soudci, kteří před svým jmenováním neprošli praxí u soudu, asi ještě hodně dlouho představovat ono příslovečné vzácné koření.
Jaká je aktuální péče o asistenty, čekatele a kandidáty v současné době? Neveselá.
Po celou dobu, co udeřil virus na naši vlast, se termíny justičních odborných zkoušek ruší, odsouvají, zpožďují, takže tu máme asistenty a čekatele, kteří se na zkoušky přihlásili před rokem a dosud před zkušební komisí nestanuli. Přitom úspěšné absolvování justičních zkoušek vyžaduje týdny intenzivního studia a každý odklad tak bolí o to více. Ovšem advokáti, notáři a exekutoři odborné zkoušky (které se vzájemně uznávají i s těmi justičními) dokáží i v této složité době pravidelně zorganizovat! Takže jejich právnický dorost získává měsíce náskoku v profesním růstu a naplňování případných ambicí oproti vrstevníkům na soudech a státním zastupitelství. Tato situace snižuje konkurenceschopnost justice vůči ostatním právnickým povoláním získávat do budoucna ty nejlepší mladé právníky do svých řad.
Kandidáti. Ti se vybírají tradičně na krajských soudech, v posledních letech na základě Memoranda uzavřeného mezi ministrem spravedlnosti a předsedy krajských soudů. Toto Memorandum stanovilo základy pro výběr kandidátů ve dvou fungujících systémech. Jednak v klasickém čekatelském, kde výběrové řízení předchází praktickému výcviku na soudech, byť častokrát se čekateli stávají v posledních letech už i právníci po odborné zkoušce. Tím se jejich cesta ke kandidatuře blíží druhému modelu, kde se výběrového řízení na kandidáty na soudce hlásí již bez výjimky právníci s odbornou zkouškou a, jak jsem již psal, nejčastěji s mnohaletou justiční praxí. Podstatné je, že tento postup roky respektovala justice, Ministerstvo i prezident republiky.
Na základě uvedeného postupu dle Memoranda má v současnosti každý krajský soud vybrané a připravené kandidáty, a jen čeká, až ministerstvo po dohodě s prezidentem začne sestavovat jmenovací etapu. Myslím, že je správné, aby každý kraj měl zásobu kandidátů zhruba na rok dopředu, čímž vybraní kandidáti vědí, na čem jsou, a další generace tuší, kdy na ně přijde řada.
A k čemu došlo?
Ministerstvo rozhodlo o snížení plánovaného počtu soudců pro příští období. Osobně si myslím, že to není špatný nápad, problém je, že nemáme dostatek podkladů k tomu, abychom uměli označit místa a agendy, kterých se to má dotknout. Zkrátka, takový plán by se měl připravovat aspoň tři roky dopředu.
Nicméně, pro vybrané kandidáty v normální době nepěkná, ale nikoli fatální zpráva. Tak si déle počkají.
Do toho však proplouvá legislativním procesem významná novela zákona O soudech a soudcích, v tuto chvíli nejlépe na internetu identifikovatelná jako Senátní tisk č. 51, která, mimo jiné, konečně sjednocuje způsob výběru kandidátů na soudce v naší vlasti. S účinností se počítá od počátku roku 2022. Potud vše v pořádku, kdyby Ministerstvo přes námitky justice neodmítalo do novely zahrnout přechodné ustanovení, že dosud řádně vybraní kandidáti dle Memoranda mají právo býti navrženi na jmenování soudcem i po účinnosti této novely.
Shrnuto z pohledu ústředního orgánu státní správy soudů, jmenovat se skoro nebude a vy, kteří jste obstáli v neuvěřitelně těžké konkurenci a máte cíl na dohled, můžete za rok tak maximálně znovu na start.
Pokud jde o aktuální kandidáty, tak jak Soudcovská unie, tak Kolegium předsedů krajských soudů, a pochopitelně i další v justici, dělají vše pro to, aby jejich úspěch byl férově přetaven ve skutečný návrh na jmenování soudcem. Jde však také o otázku ryze polickou, což je oblast, kam se jako soudci v systémových otázkách vydávat nechceme. Totéž platí o nefunkčních justičních zkouškách, které se snad záhy rozeběhnou.
Co mě však opravdu mrzí, je skutečnost, že se aktuálně sešly tři kroky, které do budoucna mohou od služby v soudnictví odrazovat ty nejlepší absolventy právnických fakult. Protože, ač právníci musí být připraveni po celý svůj profesní život soutěžit, tak jistě očekávají, že pravidla soutěže budou jasná, předvídatelná, rovná a pokud možno neměnná.
Přitom, a o tom jsem po třiceti letech souzení přesvědčen, o kvalitě soudnictví pochopitelně rozhodují soudci. Ale rychlost, pružnost celého procesu významně ovlivňuje vysoce vzdělaný odborný aparát. Pojedete-li Evropou, uvidíte různé systémy s poměrem počtu soudců a odborného aparátu. Nejefektivnější jsou ty, kde soudců není mnoho, ale jejich tým tvoří řada špičkových odborníků, často právníků. Tam bych rád Česko viděl.
Věřím, že se v dubnu justiční zkoušky naplno rozeběhnou, nedovedu si představit, že by někdo z řádně vybraných kandidátů nakonec nebyl navržen na jmenování soudcem, ale ta nejistota je nepříjemná.
Libor Vávra
