Nejvyšší soud v novém stanovisku naznačil, jaká minimální koncentrace drog v krvi bude u řidičů trestná bez nutnosti psychiatricky zkoumat stupeň ovlivnění. Pracovní tým byl ustanoven na jednání evidenčního senátu trestního kolegia a jeho vedoucím byl předsedou trestního kolegia určen JUDr. Ivo Kouřil. „S řidiči pod vlivem různých návykových látek se setkáváme denně po celé republice, o to víc jsem si uvědomoval, že je potřeba systematicky se tím problémem zabývat,“ řekl pro čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS.
Zdánlivě se to zdá být jednoduché. Jestliže judikatura pracuje s limitním množstvím alkoholu v krvi řidiče, ze kterého dovodíme jeho trestní odpovědnost, nabízí se naprosto stejně postupovat u jiných návykových látek. Předpokládám správně, že to byla právě tato úvaha, která stála na začátku práce na stanovisku, o kterém se chystáme hovořit?
O důvodech a okolnostech vzniku stanoviska píšeme už v samotném úvodu jeho odůvodnění. Jiné návykové látky než alkohol, to znamená drogy, působí na každého jinak.
I takzvaná křivka vyprchávání účinků není lineární jako u alkoholu, ale spíše exponenciální, s velkými individuálními rozdíly. To uvádí i jeden z posledních judikátů Nejvyššího soudu. Vyřešení zadaného problému, tj. zda lze o trestní odpovědnosti řidiče ovlivněného drogou rozhodnout bez znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, bylo proto primárně odvislé od zodpovězení základní otázky. Tou bylo, zda je vůbec možné stanovit pevnou kvantitativní hranici pro množství drogy v organismu, při jejímž dosažení lze mít bez dalšího za to, že řidič je ve stavu vylučujícím jeho způsobilost řídit motorové vozidlo. V návaznosti na ni následovala otázka, jestli je přípustné, aby si v takovém případě soudy vystačily jen s odborným posudkem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, aniž by bylo nezbytné další posouzení znalcem z odvětví psychiatrie, právě kvůli těm individuálním projevům drog. V případě, že takové řešení bude možné, bylo třeba, alespoň pro nejčastěji se vyskytující drogy, stanovit konkrétní hraniční hodnoty pro koncentrace účinných látek jednotlivých drog v krevním séru. Již z uvedeného je zřejmé, že při zpracování tohoto stanoviska se Nejvyšší soud nemohl obejít bez pomoci jiných institucí, jejichž odborné poznatky bylo třeba zjistit.
Stanovisko bylo schváleno osm měsíců poté, co Vám byla práce na něm zadána. To je poměrně rychle, uvážíme-li, kolik otázek bylo třeba řešit a s jakou pečlivostí jste k nim museli přistoupit.
Práce na stanovisku se ubírala ve dvou liniích. První bylo oslovení soudů nižších stupňů se žádostí o poskytnutí pokladových materiálů, které by umožnily podrobnou analýzu současného stavu rozhodování. Odůvodnění stanoviska podchycuje poznatky z více než 350 soudy zaslaných rozhodnutí, stejně jako poznatky z materiálů předložených Nejvyšším státním zastupitelstvím. Druhou linii představovalo získání odborných poznatků, které
byly pro zpracování stanoviska nezbytné. Musel být proveden dostatečně široký výběr oslovených institucí, aby jejich odpovědi bylo možno označit za reprezentující současný stav odborného vědění, a bylo třeba pro ně jasně formulovat otázky, aby odpověď na každou z nich byla vždy jednoznačná a dala se převtělit do stanoviska. Právě při jejich formulaci, stejně jako při koncipování právních vět stanoviska se projevil význam týmové práce. Návrh stanoviska byl zpracováván průběžně tak, aby k jeho předložení do připomínkového řízení mohlo dojít co nejdříve. Určitý čas bylo třeba poskytnout připomínkovým místům, jejichž podněty byly zapracovány do znění stanoviska.
Jak se problematika doposud odrážela v judikatuře Nejvyššího soudu?
Postupně se vyvíjela, zvláště v posledních deseti letech se právní názor Nejvyššího soudu ve vztahu k nutnosti vyžadovat znalecký posudek z odvětví psychiatrie dotvářel a modifikoval. V textu stanoviska citujeme několik zásadních judikátů Nejvyššího soudu od roku 2010 až prakticky do dneška, ve kterých byl posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, v zásadě vždy vyžadován. To ale hodně zjednodušuji. Státní zástupci nám přitom vytýkali, že přístup aplikovaný Nejvyšším soudem rezignuje na normativnost a typovost, jako jeden z hlavních atributů znaků obsažených v zákonných skutkových podstatách trestných činů uvedených v trestním zákoníku. Vedle toho byly zaznamenány případy, kdy nižší soudy v některých částech republiky zpracování posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, nevyžadovaly. V roce 2014 se objevil i důležitý znalecký posudek Psychiatrické nemocnice Bohnice, který vymezil jednak hladiny metamfetaminu a delta 9-tetrahydrocannabinolu v séru, při jejichž dosažení sice dochází k ovlivnění řidičských schopností, avšak nikoli k vyloučení způsobilosti bezpečně řídit, a také hladiny, při jejichž dosažení dochází k nezpůsobilosti k řízení motorového vozidla. Orgány činné v přípravném řízení pak začaly, i když byly i výjimky, s odkazem na tento ústavní posudek, opírat trestní stíhání pouze o toxikologická zjištění.
Ve stejném roce 2014, jak rovněž připomíná stanovisko, bylo vydáno i nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot v krvi řidiče, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou.
To bylo zásadní pro přestupková řízení, avšak v trestní rovině vyžadovalo přijetí podobného materiálu komplexnější přípravu. Pokusili se o to i samotní státní zástupci, a to v dubnu loňského roku formou vydání pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 5/2019. Ten stanovil hodnoty jiných návykových látek než alkoholu, při jejichž dosažení se osoba nachází ve stavu vylučujícím způsobilost vykonávat zaměstnání anebo jinou činnost, při které může dojít k ohrožení života, zdraví a anebo způsobení značné škody na majetku. Podle tohoto materiálu pak státní zastupitelství, byť ne všechna, postupovala v přípravném řízení. Soudy k tomu opět přistupovaly rozdílně, což my v odůvodnění stanoviska demonstrujeme na konkrétních příkladech. Některé soudy totiž akceptovaly výši limitů, stanovených zmíněnou „POPkou“ (red. pozn. – zkratka pro pokyn obecné povahy) nejvyššího státního zástupce, jiné naopak vracely věci zpět do stadia přípravného řízení s výslovným požadavkem na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
Je na místě se zeptat, jak vnímali celou problematiku toxikologové, psychiatři anebo znalecké ústavy.
Rozdílně, někteří zastávali dokonce taktiku nulové tolerance, jiní naopak i u vyšších hodnot účinných látek v krvi zdůrazňovali individuální přístup ke každému řidiči. Právě rozdílnost jejich přístupu vedla i k rozdílům soudního rozhodování, jak na to stanovisko poukazuje. O to více bylo pro mne překvapující, že námi oslovené instituce se jako celek dokázaly shodnout na podobných závěrech, což umožnilo přijetí tak potřebného sjednocujícího stanoviska.
Koho z odborníků jste tedy v souvislosti s přípravou stanoviska oslovili?
Protože bylo nutno znát názory odborníků z odvětví psychiatrie a toxikologie, obrátili jsme se se svými dotazy na znalecké ústavy zapsané v seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti, které jsou oprávněny podávat znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, toxikologie a soudního lékařství, kde rovněž znalci z odvětví toxikologie působí. Vyjma nich jsme obdrželi erudované odborné stanovisko od České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně – České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie. Ze zaslaných odpovědí bylo zřejmé, že jsme tyto instituce přesvědčili o naléhavosti potřeby vyřešení dané problematiky. Touto cestou bych jim proto chtěl poděkovat za jejich vstřícný přístup, bez něhož bychom nemohli zpracovat návrh stanoviska a ten pak schválit.
Opravdu se všichni vice méně shodli, neměl někdo přece jen výrazně odlišný názor?
Byl to Národní ústav duševního zdraví, který se brání vztáhnout míru intoxikace a tedy stavu vylučujícího způsobilost k řízení vozidla, pouze k hladinám omamných a psychotropních látek v krvi či k určité dávce drogy. Za negativum považuje také časovou prodlevu mezi zadržením řidiče a provedením odběru krve. Toho jsme si samozřejmě i my vědomi.
Stále se bavíme o tom, co stanovisko vnese do soudních řízení, popř. přípravného řízení. Co byste vzkázal v souvislosti s jeho přijetím řidičům?
Lze očekávat, že zavedení právních závěrů stanoviska do praxe orgánů činných v trestním řízení se projeví v urychlení řízení, neboť vyjma případů ve stanovisku vymezených již nebude nezbytné vyhotovovat znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. To by mělo umožnit řešení věci formou zkráceného přípravného řízení. Pro řidiče se přijetím stanoviska dostává konkrétního důrazného varování, že nerespektování zákona o silničním provozu, konkrétně jeho ustanovení § 5 odst. 2 písm. a), b), může vést k jejich trestnímu postihu, a za jakých okolností, tj. při jaké míře jejich ovlivnění návykovou látkou, k tomu může dojít. Drogy samozřejmě nepatří za volat vůbec, ale my jim ukazujeme limity, kdy už bude opravdu zle. Nejde nám o zpřísňování trestní represe, ale o včasnou a účinnou reakci na jednání jedinců, kteří svým nezodpovědným a protiprávním jednáním ohrožují jiné disciplinované účastníky silničního provozu. Ti první tam nepatří. Přijetí stanoviska soudům umožní, aby jim tento závěr ve svém rozhodnutí, k jehož vydání budou moci rychleji přistoupit, jasně sdělili.
AEQUITAS
