Nouzový stav a velikonoční svátky. Bez ohledu na předepsanou absenci lidových veselic se jistě nic nezmění na tom (pominu-li vjezd Ježíše do Jeruzaléma a čtvrteční poslední večeři), že Velký pátek zůstane Velkým pátkem, přitom pandemie zajistí, že nejen pro věřící křesťany, ale pro všechny vůbec, bude tento den nepochybně tím, čím má být, tj. „nejtišším dnem v roce a vytržením z běžného chodu světa, práce a obyčejů“.
Nevím, zda Bílá sobota, snad symbolicky připadající na 11. dubna (konec nebo další začátek nouzového stavu?), bude pomyslným počátkem vzkříšení, tedy nejen počátkem svátku vzkříšení Krista, ale počátkem vzkříšení společnosti jako takové. V každém případě však předpokládám, že pokud se dle lidové tradice lidé už od Velkého pátku „omývali vodou nebo rosou“, mj. aby se chránili před nemocemi (!), tak tento lidový zvyk povětšinou dodrželi a o všech podstatných věcech budou uvažovat, rozhodovat a též diskutovat s chladnou hlavou.
V našem případě, tzn. v případě přístupu k výkonu advokacie, půjde prvořadě o to s chladnou hlavou plnit tu základní povinnost advokáta – všemi relevantními prostředky prosazovat a hájit oprávněné zájmy našich klientů. Samozřejmě nepochybuji, že tak většina z nás a od rána do večera činí, a to bez ohledu na současnou situaci, bez mediálního humbuku, tím spíš pak s předpokladem reálného výsledku, opřeného o odpovídající argumentaci a rozumný výklad souvisejícího právního režimu. Neboť jak známo, politik slibem nezarmoutí, advokát rozhodně ano!
Jistý kolega reagoval na můj článek „Život, zdraví, svoboda a čest“ (čtěte ZDE) v tom smyslu, že šlo o „logický apel na zdrženlivost a přiměřenost v této šílené době“. Lépe bych podstatu a záměr článku vystihl stěží. Na druhé straně nepochybuji, že symbol Velikonoc (po utrpení přichází vzkříšení) bude platit i pro tuto dobu a krizový stav bude pozvolna pomíjet a nakonec pomine. Je nepochybné, že zvláště tyto fáze si přímo vynutí, aby každý z nás byl náležitě orientován v nastalé či nastolované (specifické) právní situaci a dostatečně argumentačně vybaven pro erudované porady či následné zastupování klientů v případných a jistě nelehkých soudních sporech.
Úlohou Komory, která již nyní razantně reaguje na neadekvátní zásahy odůvodňované nouzovým stavem (např. zastavení exekucí), bude zejména vystupovat proti prolongaci takových opatření, jež byla vyvolána pouze a jenom dočasnou situací na poli veřejného zdraví. Ostatně zavedení tzv. „povodňové daně“ v advokátním tarifu a její stálé existence mj. v dobách extrémního sucha je dostatečně známé.
Nechci se zabývat událostmi a postupy, jež mají převážně politickou povahu (chaotická řešení a prohlášení, exhibice různých osob), na tomto místě nemíním polemizovat s rozsahem a obsahem restriktivních opatření (zákaz odjezdu na chaty a chalupy mi však nepřipadá rozumný) a už vůbec se necítím kompetentní hodnotit kupř. kvalitu epidemiologického plánu (konzultace s bioložkou Soňou Pekovou bych ale doporučil).
K právní stránce věci však alespoň stručně: Relevance vyhlášení nouzového stavu dle ústavního zákona č. 110/98 Sb., o bezpečnosti ČR, je přinejmenším polemická. Osobně jsem toho názoru, že dikce čl. 6 odst. 1 citovaného zákona připouští toliko jeden výklad. Nelze však bez dalšího pominout argumentaci o nepřezkoumatelnosti takového rozhodnutí (Miroslav Mareš, Daniel Novák: Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky – Komentář, Wolters Kluwer ČR, Praha 2019, čl. 12 až 17). Podrobnosti nouzového stavu specifikovalo rozhodnutí dle krizového zákona č. 240/2000 Sb., který, jak známo, upravuje v ustanovení § 36 náhradu škody. Podobnou úpravu však zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, na základě něhož bylo vydáno mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, postrádá. V té souvislosti nyní často pokládaná řečnická otázka zní: Nebyla to právě špatně časovaná horlivost vůči rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu, která v návaznosti na logickou medializaci k vydání mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, a tím i ke zjevnému zúžení budoucího „nárokového prostoru“ vedla?
Přitom soudní řešení podstatných souvisejících otázek, zda totiž opatření je, či není opatřením krizovým, zda je, či není rozhodnutím protizákonným, navozujícím stav dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem atd., jsou v nedohlednu. A to již nezmiňuji dosud neznámý dopad plošných či oborových státních dotací, jejichž význam v rozboru o škodní problematice důrazně připomíná docent Filip Melzer (čtěte ZDE).
Samozřejmě, že ve hře není pouze otázka náhrady škod, ba naopak, řada nastolených problémů má svým způsobem zásadní ústavní, resp. přímo státotvorný, význam. A je nezbytné každý krok vlády či parlamentu analyticky podřazovat pod ústavní test proporcionality a brojit proti jakýmkoliv atakům vůči principům právního státu. Právě na tomto poli bylo vedení Komory mimořádně aktivní v poslední době, a to jak na domácí půdě, tak v Bruselu. V té souvislosti doporučuji sledovat příslušné informativní zprávy!
Své slovo jsem zahájil paralelou se symboly, jež mají kořeny v průběhu dávných oslav jednoho Pesachu. Dovolte, abych v závěru vyjádřil víru ve věčnou kontinuitu založenou systémem antického dramatu: kolize nastala, krize je, katarze musí přijít!
JUDr. Vladimír Jirousek, psáno pro Advokátní deník
