Zásadně platí, že insolvenční řízení, potažmo oddlužení („osobní bankroty“) běží a budou běžet i po 14. březnu 2020. Tedy po vydání usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření, kterým je reagováno na ohrožení zdraví v souvislosti s výskytem koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2) na území České republiky.
Z této zásady je dána výjimka ustanovením § 412b insolvenčního zákona. Toto ustanovení umožňuje přerušení průběhu oddlužení (plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty) až na 1 rok. Insolvenční soud tak může rozhodnout na základě návrhu dlužníka (anebo insolvenčního správce), a to z „důležitých důvodů“. Je nabíledni, že takovýmto důležitým důvodem je též (podstatný) výpadek v příjmech dlužníka v příčinné souvislosti s koronavirovou epidemií. Bude-li průběh oddlužení přerušen, nebude lze aplikovat § 418 insolvenčního zákona. A oddlužení tedy nebude možné (pro neschopnost dlužníka plnit své závazky) zrušit.
Zároveň – s přihlédnutím ke stávající pandemii – je nutno ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (nastavující výši minimálního příjmu, se kterým lze do procesu oddlužení vstoupit) vykládat ve prospěch dlužníků. Tedy tak, že po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen splácet svým věřitelům minimálně (jen) takovou částku, kterou je (zároveň) povinen hradit insolvenčnímu správci, aniž by byla jakkoliv zohledňována daň z přidané hodnoty (DPH). Tedy částku 900 Kč měsíčně. To odpovídá (mimo jiné) názoru Krajského soudu v Ostravě, který se podává z jeho usnesení ze dne 8. listopadu 2019, č.j. KSOS 36 INS 7798/2019-B-7, dle nějž postačí dlužníkem předložená (celková) ekonomická nabídka ve výši 2.100 Kč/měsíc bez ohledu na to, že insolvenční správce ustanovený v daném řízení je plátcem DPH (při zohlednění této daně by dlužník musel plnit minimálně 2 x 1089 Kč, tedy 2178 Kč/měsíc). Je proto možno uzavřít, že minimální ekonomickou nabídkou dlužníka v jakémkoliv insolvenčním řízení, ve kterém je realizováno oddlužení ve formě plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, představuje (toliko) částka 1.800 Kč (tj. 2 x 900 Kč) měsíčně. Je tomu tak proto, že dlužníkovi nemůže být kladeno k tíži (zvláště v dnešní pandemické situaci), že (zrovna) jeho insolvenční správce je plátcem DPH. Lze dodat, že tento výklad je zcela v souladu se zásadou rovnosti lidí (dlužníků), která plyne z čl. 1 Listiny základních práv a svobod.
Shora uvedené však bude platit jen pro oddlužení, která byla povolena v insolvenčních řízeních, ve kterých bylo o úpadku dlužníka rozhodnuto nejdříve dne 1. června 2019. To znamená pouze pro ta oddlužení, ve kterých se uplatní insolvenční zákon ve znění tzv. oddlužovací novely (zákon č. 31/2019 Sb.).
Nicméně (ani) v insolvenčních řízeních, ve kterých bylo o úpadku rozhodnuto do konce května 2019, nebude možno neplnění povinností oddlužujícího se dlužníka v důsledků výskytu koronaviru pokládat za neplnění zaviněné. A relevantní nemůže být ani to, že v důsledku koronavirové pandemie bude uspokojení pohledávek přihlášených nezajištěných věřitelů nižší než 30 % jejich výše (viz též § 415 insolvenčního zákona), potažmo nebude možné splnit podstatnou část schváleného splátkového kalendáře (srov. § 418 insolvenčního zákona ve znění do 31. května 2019).
Lze tedy uzavřít, že stávající pandemická situace nemůže být – a to ani nepřímo – důvodem pro zrušení žádného „osobního bankrotu“, resp. oddlužení, ve kterém je realizován splátkový kalendář.
Oldřich Řeháček
