Od loňského června platí u srážek ze mzdy zvýšená hranice částky, od které se srážky z čistého zbytku mzdy provádějí bez omezení. Záhy se ukázalo, že východiska pro zavedení změny vycházející z modelového dlužníka v insolvenčním řízení nebyla nejšťastnější. Především pomoc nedopadla na nízkopříjmové dlužníky a u dlužníků s vyššími příjmy přivodila rozevření nůžek mezi výší částek, které jim zůstanou v exekuci a v insolvenci, v důsledku čehož se dlužníci do insolvence příliš nehrnou. V exekuci je jim prý lépe.
V té souvislosti mi uniká motivace k dalším regulacím exekucí například zavedením exekutorské teritoriality nebo povinného zastavování exekucí. Mezitím ale přibylo téma další – zvýšení nezabavitelné částky ze mzdy, tentokráte zezdola, aby se pomohlo i těm nízkopříjmovým dlužníkům.
Ministerstvo spravedlnosti představilo záměr zvýšit základní nezabavitelnou částku na dlužníka z 6 608 Kč na 7 434 Kč (nárůst 826 Kč, tj. o 12,5%) a z 1 652 Kč na 2 478 Kč (nárůst 826 Kč, tj. o 50%) na každou jím vyživovanou osobu. Pro ženatého dlužníka se dvěma dětmi návrh zvyšuje nezabavitelnou částku pro nepřednostní pohledávku o 3304 Kč, tj. o 28,57%.
O tuto část obdrží věřitelé méně, to platí jak pro exekuční, tak pro insolvenční řízení. Řada exekucí se tak významně prodlouží v čase či se dokonce kvůli růstu úroků stanou nesplatitelnými. Pro insolvenční řízení to znamená, že řada dlužníků, jimž bylo v minulosti schváleno oddlužení s výhledem na uspokojení právě oněch 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, se dostane do situace, kdy zákonné srážky na uspokojení věřitelů v minimální výši nebudou stačit a splnění oddlužení bude ohroženo. Ohrožena budou rovněž všechna insolvenční řízení, kde se věřitelům má dostat jen tolik, kolik činí odměna insolvenčního správce. Ani tam nebudou srážky stačit, což tvrdě dopadne zejména na oddlužení důchodců, u nichž normativní stanovení motivace ke zvýšení příjmů nepřipadá v úvahu.
V minulosti dokonce zazněly návrhy na zdvojnásobení základní nezabavitelné částky, což by u čtyřčlenné rodiny znamenalo, že do částky 23 128 Kč by byl příjem dlužníka zcela nepostižitelný. Uvážíme-li, že podle analýzy k insolvenčním řízením činil průměrný čistý příjem dlužníka jen něco kolem 15 tisíc korun, pak by to znamenalo, že všechna dnes běžících oddlužení bude zákonitě muset být ukončena. Je otázkou, zda by v takovém případě insolvenční soudy oddlužení neschválily a řízení zastavily anebo vyslovily osvobození dlužníka od placení neuspokojených pohledávek z důvodů nezaviněných dlužníkem.
V porovnání s tím je nový návrh na první pohled návrhem stále ještě střízlivým. Avšak již dnes je zřejmé, že při absenci motivační složky mzdy dlužníka bude tlak na další zvyšování nezabavitelných částek pokračovat i v dalších letech a že nejsme u konce. Za konečný stav je třeba považovat takovou výši nezabavitelné částky, kdy se srážky ze mzdy stanou zcela bezúčinným a obsolentním způsobem exekuce a exekuční i insolvenční řízení se budou hromadně zastavovat pro bezvýslednost.
Máme-li se vymanit ze spirály neustálého škrcení věřitelů, pak je třeba se vymanit ze systému kumulativního navyšování nezabavitelné částky o vyživované osoby. Proto je potřeba revidovat nikoli výši nezabavitelných částek, nýbrž samotný způsob výpočtu srážek tak, aby bylo možné provádět procentuálně určené srážky z jakéhokoli příjmu bez ohledu na jeho výši s tím, že čím více dlužník vydělá, tím více se dostane jak jemu, tak jeho věřitelům.
JUDr. Leoš Brantál, LL.M.
