Parlamentní i politické vody opět rozčeřila Zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny ke kauze OKD. Velmi kvalifikovaný a objektivní rozbor celé kauzy byl uveřejněn od JUDr. Ivana Přikryla, uznávaného odborníka na bytové, obchodní i občanské právo, který byl na uveden na těchto stránkách. Protože jsem dříve pracoval pro odvětví hornictví, jak na úrovni ministerstva, tak i na úrovni podnikové, dovoluji si přidat k rozboru JUDr. Ivana Přikryla několik poznámek přihlížejícího „pamětníka“.
Pamatuji si ještě plně prosperující OKD s cca 100 tis. zaměstnanci. Tvořilo jeden z páteřních podniků Severomoravského kraje. Po roce 1989 byl zahájen proces odstátnění a posléze privatizace této společnosti. Jistojistě by se postavení tohoto klíčového podniku s hlavním předmětem činnosti, jímž byla hlubinná těžba černého uhlí, ve struktuře hospodářství v budoucím čase změnila, a to i kdyby nedošlo k tak zásadní změně společensko-ekonomických poměrů po roce 1989. Nad celým „porevolučním „ vývojem OKD se ovšem stále vznáší otázka: skutečně muselo skončit OKD až v konkursu a nájemníci v tzv. bytech OKD skutečně v nich musejí bydlet za drahé nájemné, bez toho, že by měli možnost si byt koupit za nějakou rozumnou cenu? Přitom tyto dva mnou zmíněné neveselé dílčí konce vývoje OKD jsou nesporné. Zpráva parlamentní vyšetřovací komise nabízí retrospektivní pohled na vývoj OKD dnešníma poučenýma očima. Obsahuje i některé, z mého pohledu decentně vyjádřeno, více než odvážné právní názory a doporučení. Ty budou předmětem kritiky oponentů této zprávy.
Pro moji osobu je však zpráva parlamentní vyšetřovací komise přesto cenná. Jednak ji vnímám jako žákovskou knížku všem těm minulým vládám, politickým stranám a vedoucím politikům (mimochodem politických trička zúčastněných jsou širokospektrálně různobarevná), kteří asistovali u jednotlivých ekonomických i právních kroků na cestě odstátnění a privatizace OKD. A nejsou v ní jen samé výborné, ba naopak. Jako dotčený a jmenovaný oponent (jeden z nich se neprodleně ozval) bych se asi bránil argumentem, že po bitvě je každý generálem. V řeči bonmotů bych asi já hořce dodal, že když se kácí les (socialistické vlastnictví podniku hlubinného hornictví a mění se struktura hospodářství), létají třísky. A že vše se v procesu privatizace nepovedlo. Vývoj OKD až k dnešní hořké realitě je ovšem velmi významnou válečnou ztrátou této transformace.
Jednou z nejméně zdařilých a sociálně bolestivých kapitol této cesty OKD jsou tzv. byty OKD. Považuji za nesporné, že v rámci různých právních a ekonomických kroků mohla a měla být přijata právně vynutitelná opatření, aby nájemníci v bytech OKD měli možnost změnit si svůj status nájemce v nájem v družstevním bytě družstva nájemníků, anebo v jím vlastněném bytě. Nestalo se a nejspíše se již ani nestane.
Uvedu příklad ke srovnání: pracoval jsem v jiném hornickém podniku uranového průmyslu, měli jsme cca 950 podnikových bytů. Umožnili jsme nájemcům podnikových bytů vytvořit si vlastní bytová družstva, kterým jsme pak prodali bytové domy za rozumnou cenu. Co to byla rozumná cena? Byla to cena vycházející ze znaleckých posudků a současně taková, kterou jsme byli schopni vysvětlit nájemcům bytů, že je ekonomicky i právně odůvodněná, tedy že je přijatelná i pro zájemce o privatizaci bytu. Druhá strana to akceptovala. Cca za půl roku byl proces ukončen. Procházím-li se dnes naším bývalým podnikovým sídlištěm, vidím opravené, udržované a vylepšované domy, ve kterých je cena za bydlení přijatelná. Lze mít stejný dojem při obhlídce bytů OKD?
Zpráva vyšetřovací komise ke kauze OKD vyústila v x trestních oznámení. Nejhorší budou zklamané naděje, že se ještě něco může efektivně změnit nebo že někdo může být volán k nějakému druhu právní odpovědnosti. Politická odpovědnost za vývoj OKD však pojmenována byla.
JUDr. Martin Mikyska
