Obavy z regionalizace rozhodovací činnosti nejsou namístě. Kolegium insolvenčních místopředsedů usiluje o sjednocování výkladu sporných otázek a tím přispívá k sjednocování rozhodovací činnosti, říká v rozhovoru pro Českou justici místopředseda Krajského soudu v Praze Jiří Grygar. Podle něj by mělo dojít k novelizaci úpravy doručování, která není zcela vyvážená.
Které sporné oblasti při aplikaci novely jste si v rámci praxe již vytipoval?Výkladové problémy přináší zejména problematika tzv. chráněného obydlí, zkráceného oddlužení, a to zejména v souvislosti s tzv. dětskými dluhy, dále nepodřízených a podřízených pohledávek. Zde teprve bude docházet k vytvoření a následnému sjednocení judikatury. Praktické problémy ale řešíme zejména v souvislosti s nárůstem přihlášek, kdy průměrný počet přihlášek do jednoho řízení vzrostl asi dvojnásobně a představuje administrativní zátěž. Důvody nárůstu počtu přihlášek spatřuji jednak v prodloužení lhůty pro přihlášky v oddlužení z 30ti dnů na 2 měsíce a rovněž v tom, že do oddlužení po novele vstupují lidé, kteří by dříve nesplnili formální podmínky, řešili své finanční problémy déle a mají tedy i více dluhů.
Krátce po vstoupení oddlužovací novely insolvenčního zákona v platnost soudy uváděly, že nápad stoupl o 100 procent. Jaká je situace nyní, zvládají soudy situaci?
Nemohu hovořit za ostatní insolvenční soudy, ale domnívám se, že i přes vysoké zatížení a přesto, že nedostaly žádnou personální či materiální podporu, tak prozatím zvládají. Při takto zvýšených parametrech by však dlouhodobě nešlo o udržitelný stav. Uvidíme, zda dlužníci nebudou ohledně vstupu do insolvence taktizovat a čekat na transpozici nové insolvenční směrnice EU, která by jim mohla přinést oddlužení po třech letech bez ohledu na výši poskytnutého plnění.
Kde dochází k problémům? Při sepisování návrhů, při přihlašování či přezkumu pohledávek?
Sepisování díky povinnému zastoupení dlužníka a kvalitě formulářů vykazuje zlepšení proti dřívějšku. Případná chybovost v přihláškách pohledávek se procentuálně nemění, ale vyšší počet přihlášek přináší obtíže spíše soudu při jejich zpracování, což pak může vést i k následnému časovému posunu pro přezkum a podání zpráv insolvenčním správcem.
Pomáhají při administraci procesu předepsané formuláře?
Formuláře za dobu své existence nepochybně velmi pomohly administraci procesů zejména v řízení o oddlužení a rovněž prodělaly vývoj, kdy jejich kvalita a uživatelská přívětivost se zvýšila. To platí především pro formuláře po revizi speciální pracovní skupinou zřízenou Ministerstvem spravedlnosti a vedenou ing. Janem Plačkem.
Do jaké míry by měly soudy vycházet vstříc dlužníkům, případně insolvenčním správcům při formálních nedostatcích?
V tomto směru není příliš prostor ať již pro benevolenci nebo přísnost v přístupu soudu, neboť jde o věc vyplývající přímo ze zákona, resp. tam stanovených postupů. Nemyslím, že by docházelo k šikaně dlužníků nebo věřitelů pro bagatelní formální nedostatky jejich podání.
Jaká je úloha soudu a insolvenčního správce při kontrole postupu dlužníka v průběhu oddlužení?
Samozřejmě kardinální, nejde jen o dohled nad plněním povinností dlužníkem, ale i o jeho motivaci a zejména vysvětlení a podání informací v jednoduché podobě tak, aby dlužník věděl, co musí, co nesmí, co může a případně za jakých podmínek, neboť insolvenční zákon není pro laika zcela přehledný, to je třeba korektně přiznat.
Co může být důvodem ke zrušení oddlužení?
Důvodem pro zrušení schváleného oddlužení je typicky, že dlužník neplní podstatné povinnosti v oddlužení (např. zatajil příjmy či majetek, neposkytuje potřebnou součinnost atd.), nebo zavinil vznik nových dluhů (např. znovu si půjčil a nesplácí jak má) nebo déle než 3 měsíce neposkytuje ani minimální výši plnění podle § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, v důsledku okolností, které zavinil a které vznikly po rozhodnutí o úpadku (např. dal bezdůvodnou výpověď, aniž by měl jiný zdroj příjmů).
Jak lze vykládat pojem, „co lze po dlužníkovi spravedlivě požadovat“?
Úloha insolvenčního správce je klíčová zejména v potřebě konzistentní práce a kontaktu s dlužníkem. Spravedlivě požadovat lze po dlužníkovi, aby si zajistil zdroj příjmů pro plnění splátek věřitelům, nebo aby o jeho zajištění opravdově (nepředstíraně) usiloval. Jsou samozřejmě i případy, kdy poctivý dlužník nemůže objektivně po určitou domu najít novou práci, ale toto není případ, pro který by oddlužení mělo bez dalšího skončit.
Existují nějaká obecná pravidla mezi tím, aby dlužník na jednu stranu splnil co nejvyšší část svých závazků, a na straně druhé se nedostal do neřešitelných sociálních problémů?
Výše srážek je stanovena právním předpisem. Jako obecné pravidlo by bylo možno označit otevřenost a spolupráci dlužníka ve vztahu k insolvenčnímu správci a soudu, aby tím byla zajištěna i informovanost přihlášených věřitelů. Pokud dlužník skutečně upřímně usiluje o nový ekonomický start, pak pro odkládání a neřešení problémů, případné skrývání se a obecně „strkání hlavy do písku“ není prostor. Na rozdíl od nalézacího a exekučního řízení musí být dlužník v oddlužení přiměřeně proaktivní, pokud se chce, aby vše dobře dopadlo.
Dochází v průběhu aplikace k nějakým dohodám či sjednocujícím stanoviskům mezi krajskými soudy o jednotných postupech v analogických otázkách, anebo hrozí „regionalizace“ soudních rozhodnutí?
Obavy z regionalizace rozhodovací činnosti nejsou namístě. Kolegium insolvenčních místopředsedů usiluje o sjednocování výkladu sporných otázek a tím přispívá k sjednocování rozhodovací činnosti. Pokud dochází někdy k diverzitě rozhodování, pak jde spíše o výraz nezávislé rozhodovací činnosti konkrétního soudce vycházející ze specifika jednotlivé věci. Vzhledem ke změnám ve vedení obou vrchních soudů lze předpokládat rovněž případné změny i na této úrovni, když ve vztahu k insolvencím působí jako soudy odvolací.
Jsou případné nejasnosti, které novela přinesla, odstranitelné postupnou judikaturou, nebo by mělo dojít k nějaké legislativní úpravě?
Rozhodně by mělo dojít k novelizaci úpravy doručování, která není zcela vyvážená a vzhledem k veřejnosti insolvenčního rejstříku by bylo na místě důsledně zvážit, která soudní rozhodnutí je nutno doručovat a komu a zda nepostačí jen jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku.
JUDr. Jiří Grygar, Ph.D. je místopředseda Krajského soudu v Praze pro úsek insolvenční a civilní prvoinstanční. Je specialistou v oblasti civilní legislativy, lektorem Justiční akademie v Kroměříži a autorem či spoluautorem řady komentářů a monografií, jakož i desítek odborných článků věnujících se tématům civilního práva procesního i hmotného, ústavního práva a evropského práva (komentář k zákonu o soudech a soudcích, občanskému zákoníku, insolvenčnímu zákonu, zákonu o zvláštních řízeních soudních, zákonu o mediaci, zákonu o mezinárodním právu soukromém, zákonu o poskytování součinnosti pro účely řízení před mezinárodními soudy, dále učebnic teorie práva a dějin právní filozofie; jako první publikoval v České republice monografii na téma ochrany základních práv v Evropské unii a komentář k zákonu o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství).
Dušan Šrámek
