Předseda Okresního soudu v Teplicích Roman Dobeš od nového předsedy ústeckého krajského soudu očekává kromě jeho přirozené autority a objektivity snahu věcně řešit dosavadní a dosud neřešené problémy. Těch má prý severočeská justice hodně. Po předsedkyni Okresního soudu v Liberci Ivaně Šoljakové, předsedovi Okresního soudu v Chomutově Petru Šustrovi a předsedovi Okresního soudu v Mostě Martinu Benešovi je Roman Dobeš čtvrtým šéfem okresního soudu, který odpovídal na otázky České justice. Dobeš je zároveň jedním z uchazečů o post předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Jaké hlavní problémy má podle vás severočeská justice?
Severočeská justice je dlouhodobě nejen z hlediska úrovně poskytování soudních služeb v centru pozornosti. V prvé řadě bych proto poukázal na problém, jak je ostatně i všeobecně známo, spojený s historickou zátěží zejména okresních soudů v působnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem, u nichž byly a stále ještě jsou vysoké počty starých neprojednaných a dosud nerozhodnutých věcí, tzv. nedodělků, které vznikaly během desítek let vlivem nedostatečného personálního obsazení na místech soudců. Jinými slovy, bylo-li u severočeských okresních soudů málo soudců na vysoký nápad věcí, měli tito soudci oproti soudcům z jiných konsolidovaných soudů zákonitě ve svém senátu postupně věcí více, než byli schopni průběžně zvládnout. I soudci jsou jenom lidé a mají určité hranice a výkonnostní limity. Přesto ani výkonnost některých severočeských soudců, která byla a je dokonce několikanásobně vyšší než u soudců mimo Ústecký kraj, nemohla zvrátit stále nepříznivé statistické ukazatele.
S vysokým počtem nedodělků v hlavních soudních agendách souvisí i problematická a stále sledovaná délka soudních řízení, která se stala společenským problém hlavně nejen ve vztahu k účastníkům řízení, kteří jsou mnohdy úspěšní v rámci uplatňování odškodnění právě za nepřiměřenou délku řízení, ale i vůči poškozeným osobám a veřejnosti, která nechce tolerovat příliš zdlouhavá trestní řízení s pachateli trestné činnosti, stejně tak několikaleté spory s dlužníky či opatrovnická řízení, v nichž nejsou zohledňovány zájmy nezletilých dětí.
Celkový nápad věcí neboli počet věcí došlých soudu k vyřízení a k rozhodnutí nelze de facto ovlivnit a je u každého okresního soudu proměnlivý. Jelikož bohužel běžně a po mnoho let byly u severočeských okresních soudů větší rozdíly mezi počtem napadlých věcí a počtem soudců, kteří mohli reálně tyto napadlé věci vyřizovat, prodloužila se i u jednotlivých soudů více či méně doba, za kterou se soudci k projednání jednotlivých věcí mohli dostat. K tomu jim však během posledních let přibyla řada dalších agend.
Problém vidím i z minulosti, kdy nebyla zřejmě dostatečná podpora pro navyšování počtu odborného administrativního aparátu, který by efektivně nahrazoval část práce soudce. Až v posledních letech se tato potřeba na severu začala dohánět rychlostudiem vyšších soudních úředníků.
Možným problém se může jevit i ne zrovna vysoká nabídka skutečně kvalitních asistentů soudců v kontextu s vymizelým zájmem ze strany vedení krajského soudu o podporu institutu justičních čekatelů, jejichž řady byly po mnoho let právě zdrojem nových soudců.
Jako další problém vidím ve stávajícím neprůhledném systému krajského soudu, který má přímý vliv na přidělování nově jmenovaných soudců k jednotlivým okresním soudům. Přestože krajský soud má obecně svůj podíl na řízení okresních soudů, je na úvaze a odpovědnosti každého předsedy okresního soudu, jak stanoví rozsah a podíl jednotlivých přidělených soudců v rámci výkonu soudnictví u jím řízeného soudu. To však bohužel nemění nic na skutečnosti, že požadavky předsedů severočeských okresních soudů, pokud si dovolím za ně mluvit, na doplnění stavu soudců nejsou dlouhodobě uspokojovány tak, aby aktuálně refundovaly náhrady za chybějící soudce. Tím nemyslím náhrady jen za soudce v dlouhodobé pracovní neschopnosti, na mateřské, rodičovské dovolené apod., ale zejména za přirozený úbytek soudců v důsledku jejich odchodu do důchodu či jiných důvodů, pro které se rozhodli rezignovat.
Ve výčtu dalších problémů, včetně těch dlouhodobě neřešených, bych samozřejmě mohl pokračovat, avšak s ohledem na skutečnost, že jsem se přihlásil do výběrového řízení na funkci předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem, nerad bych se k nim v tuto chvíli dále a ještě detailněji vyjadřoval a identifikoval je.
S jakými problémy se potýká konkrétně vámi vedený soud?
Ve funkci předsedy Okresního soudu v Teplicích působím více než pět let a během této doby jsem se samozřejmě potýkal s celou řadou různorodých a zásadních problémů. Jedním z nich bylo a bohužel stále je trvající neobsazenost soudci. Jejich plánovaný počet, který vychází z propočtů ministerstva spravedlnosti, je v posledních letech dán potřebou 30 soudců. Přesto byl jejich evidenční stav od dubna do prosince roku 2013 jen 26, nehledě na skutečnost, že ve skutečném výkonu chybělo až osm soudců, jelikož od září 2013 byly dvě soudkyně na mateřské dovolené a dva soudci byli v dlouhodobé (roční) pracovní neschopnosti. Až od počátku roku 2014 se tento propastný rozdíl začal zmenšovat a v současné době chybí ve skutečném výkonu jen čtyři soudci. Dlužno dodat, že výběrové řízení na kandidáty neobsazených dvou míst soudců bylo vypsáno předsedou krajského soudu dne 8. 4. 2013 a uskutečnilo se ve dnech 21. – 22. 10. 2013 úspěšným vybráním dvou kandidátek, ale bohužel dosud ani jedna z nich nebyla jmenována soudkyní. Stále tak jsou dvě místa soudců neobsazená.
Dalším problémem jsou finanční prostředky na pokrytí mzdových nákladů na odborné pracovníky soudu, které jsou v nedostatečné výši přidělovány krajským soudem.
Z pohledu pracovních podmínek soudců a zaměstnanců teplického soudu jsou neoddiskutovatelně kapacitní problémy soudní budovy, a to jak ohledně kanceláří, jednacích síní a dalších potřebných prostorů. Budova totiž byla postavena před 104 lety a projektována byla pro tehdejší mnohem nižší početní potřebu. V současné době však v budově vykonává činnost 28 soudců a 88 zaměstnanců, kteří tak musejí pracovat v kancelářích ve stísněnějších podmínkách.
Všechny další možné prostory, vyjma těch půdních, ohledně nichž by jejich rekonstrukce k administrativnímu využívání vyžadovala vysokou investici, jsou přeplněny soudními spisy a dále musely být pronajaty další prostory. Z hlediska technického stavu budovy je potřebná celková její rekonstrukce, která musí být rozdělena do několika fází, přičemž první z nich je v současné době již připravovaná a týká se realizace výměny oken, která jsou ještě původní a dávno za svojí životností.
Co očekáváte od nového předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem?
Od nového předsedy krajského soudu bych očekával kromě jeho přirozené autority a objektivity snahu věcně řešit dosavadní a dosud neřešené problémy. Uvítal bych, kdyby byl pragmatický a vstřícný při řešení problémových záležitostí nejen ve vztahu ke krajskému soudu, ale i vůči okresním soudům, byl komunikativní, neutíkal před problémy, snažil se je vidět, pochopit a hledat jejich řešení. Zároveň by mi bylo ctí spolupracovat s novým předsedou krajského soudu, pokud by s předsedy okresních soudů jednal adekvátním a vstřícným způsobem ve snaze smysluplně a včas řešit vzájemné problémy, a naopak aby takové problémy neignoroval, nepřehlížel je, nebyl apatický a nedával najevo svoji nadřazenost či nedotknutelnost.
Jak se díváte na názor, že by nový předseda neměl být zvolen ze soudců z obvodu KS Ústí nad Labem?
Stávající zákonná úprava kategoricky nestanovuje, řekl bych justiční původ uchazeče, a není to ani podmínkou vylučující možnost ucházet se ve výběrovém řízení na obsazení funkce předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Z pohledu preventivního zamezení personální korupce, která nepochybně ohrožuje nezávislost a nestrannost soudců, se jistě jeví potřeba koncepční změny při výběru uchazečů na funkci předsedy krajského soudu. V té souvislosti a tím spíše, když vedení soudu s blížícím se koncem funkčního období jeho předsedy činí zjevné kroky a zároveň si pro sebe vytváří podmínky neslučitelné pomalu s etikou, jeví se více než vhodným, aby se stal novým předsedou soudu někdo nezávislý a nespjatý se stávajícím vedením krajského soudu. Tím však nemusí být nutně soudce, který se dosud pohyboval absolutně mimo severočeskou justici, ale naopak ku prospěchu jím může být soudce dlouhodobě působící v obvodu působnosti krajského soudu, neboť právě takový soudce může pochopit nejen podmínky, za kterých se zde na severu pracuje, a v jejich souvztažnosti může postupně a účinně řešit problémy, které se právě v severočeské justici objevují a jsou dlouhodobě neřešené a bohužel i opomíjené. Z toho důvodu proto nepovažuji za diskriminační, pokud by nový předseda krajského soudu pocházel z jiné než severočeské justice. Jeho pozice by podle mého názoru byla zpočátku pro neznalost podmínek sice nevýhodou, na druhou stranu by ji snad mohl vyvážit svým objektivním nadhledem. Přesto bych jeho existenci osobně nevnímal jako počin nedůvěry vůči práci severočeských soudců.
-rm-
