V insolvenčním řízení ohledně výrobce biopaliv druhé generace, OLEO CHEMICAL, a.s., které s různými obtížemi probíhá už od roku 2011, dal reorganizaci zelenou po Ústavním soudu i Vrchní a následně Městský soud v Praze. Zejména rozhodnutí Vrchního soudu je z odborného hlediska velmi zajímavé, jelikož Vrchní soud se v něm meritorně vyjádřil i k některým insolvenčním otázkám, které byly doposud právní praxí aplikovány s větší či menší dávkou nejistoty.
Z podání založených věřiteli do insolvenčního rejstříku společnosti OLEO CHEMICAL, a.s. je zřejmé, že probíhá boj o závod dlužníka mezi společností TEMPERATIOR s.r.o., která z důvodu dlouhodobé spolupráce s dlužníkem reorganizaci financuje, a společností RAVAK a.s., která v insolvenčním řízení uplatňuje spekulativně nakoupené bankovní pohledávky vůči dlužníkovi.
Jelikož vlastníci RAVAK a.s. zároveň drželi menšinové podíly v OLEO CHEMICAL, a.s., využili v roce 2012 sporů s ostatními akcionáři a prostřednictvím společnosti RAVAK a.s. podali na OLEO CHEMICAL, a.s. insolvenční návrh. Od té doby RAVAK a.s. využívá k prosazení svých zájmů veškerých právních prostředků. RAVAK a.s. tak podal sérii trestních oznámení, včetně trestního oznámení na soudkyni Městského soudu, i ústavních stížností a dalších podání k insolvenčním soudu, které Vrchní soud v Praze opakovaně zhodnotil jako obstrukční.
Do řízení přitom už dvakrát zasáhl i Ústavní soud, když z formálních důvodů opakovaně zrušil usnesení Městského soudu v Praze o povolení reorganizace. Třetí ústavní stížnost ze strany RAVAK a.s. pak již byla Ústavním soudem odmítnuta jako neopodstatněná.
Po posledním, v pořadí již třetím, povolení reorganizace věřitelé hlasovali o dlužníkem předloženém reorganizačním plánu. Pro reorganizační plán hlasovalo 23 věřitelů, proti jeho schválení byl pouze RAVAK a.s. a tři subjekty, kterým historicky prodal své pohledávky. Pro reorganizaci naopak hlasovali vedle společnosti TEMPERATIOR s.r.o. například i Finanční úřad pro hl. m. Prahu a Severočeské vodovody a kanalizace, a.s. Následně však Městský soud v Praze reorganizační plán vcelku nečekaně zamítl, proti čemuž se dlužník a většina věřitelů úspěšně odvolali.
Vrchní soud v Praze ale původní usnesení Městského soudu v Praze svým podrobně odůvodněným a judikatorně bohatým usnesením jasně odmítl a vyjádřil se přitom i k některým insolvenčním otázkám, které byly doposud právní praxí aplikovány s větší či menší dávkou nejistoty.
Ve vztahu k obecné právní úpravě zákona o obchodních korporacích Vrchní soud v Praze zejména meritorně potvrdil, že reorganizační opatření může spočívat ve snížení základního kapitálu dlužníka na nulu a jeho následném zvýšení na minimální zákonem požadovanou hodnotu a že se reorganizační plán může na základě § 353 odst. 3 insolvenčního zákona odchýlit i od obecných ustanovení zákona o obchodních korporacích. Dále je podle Vrchního soudu přípustné zvýhodnit některé skupiny věřitelů na úkor jiných, jelikož dle § 348 odst. 2 insolvenčního zákona musí být reorganizační plán nediskriminační pouze v rámci jednotlivých skupin.
Vrchní soud v Praze rovněž uvedl, že podmínkou reorganizace není uskutečnění výběrového řízení na prodej závodu dlužníka, jak se snaží prosazovat věřitel RAVAK a.s., neboť insolvenční zákon žádný takový požadavek pro povolení reorganizace ani předložení reorganizačního plánu nestanoví.
Podle názoru odvolacího soudu je tak reorganizační plán zcela v souladu se všemi právními přepisy a jelikož ani nevykazuje znaky nepoctivého záměru, neshledává na něm nic, co by mohlo být důvodem pro jeho zamítnutí.
Na tento závěr následně pak ve svém posledním rozhodnutí navázal Městský soud v Praze, když se ztotožnil s usnesením Vrchního soudu v Praze a doplnil, že dlužníkem předložený reorganizační plán splňuje i všechny další zákonné podmínky pro jeho schválení. Městský soud v Praze tak reorganizační plán společnosti OLEO CHEMICAL, a.s. nakonec schválil, čímž umožnil věřitelům získat alespoň částečné uspokojení jejich pohledávek, jelikož v konkursu by dle znaleckého posudku bylo uspokojení většiny věřitelů nulové.
(red)
