Před kárným senátem v čele s předsedkyní Miluší Doškovou stanul podruhé jako kárný žalobce osobně předseda Nejvyššího soudu (NS) Pavel Šámal. Obhajobu kárně obviněné soudkyně Ivety Šperlichové vedl Jaroslav Brož, manžel předchůdkyně Šámala ve funkci Ivy Brožové. A advokát, kterého měla soudkyně Šperlichová počastovat neuctivými poznámkami, je Jan Růžek. Ten býval spojován s dnešní ministryní spravedlnosti Marií Benešovou ještě z dob, kdy působila v ČSSD.
Soudkyně zlínské pobočky Krajského soudu v Brně (KS) Iveta Šperlichová byla před dvěma lety tajně nahrána, jak se hanlivě vyjadřuje mj. o účastnících řízení ve věci, v níž byla předsedkyní senátu. Na poradě měla označit členy představenstva obžalované z nelegální výroby cigaret a jejich obhájce za společenský odpad. Nahrávka unikla na veřejnost a stala se předmětem námitky její podjatosti, kterou na ni podali obžalovaní.
Ani KS, ani následně Vrchní soud v Olomouci (VS) neshledal, že by byla podjatá, neboť k tajně pořízené nahrávce nepřihlédly jako k důkazu. Hlavním argumentem bylo, že se jednalo se o nezákonně pořízenou nahrávku. Sama Šperlichová pak konstatovala, že se nevyjadřovala ke konkrétnímu případu, pouze obecně hodnotila situaci a VS navíc připojil pochybnost o autentičnosti nahrávky.
Čtěte také: ÚS: Soud se znovu musí zabývat soudkyní Šperlichovou a použít tajnou nahrávku
Ve věci tak soudkyně Šperlichová nadále činila úkony, včetně vyloučení některých obžalovaných k samostatnému řízení. Někteří z obžalovaných však podali ohledně její podjatosti ústavní stížnost, která byla úspěšná.
Ústavní soud (ÚS) svým rozhodnutím z 31.7. 2018 (III. ÚS 4071/17, soudce zpravodaj Josef Fiala) stěžovatelům vyhověl a konstatoval, že tajně pořízenou nahrávku lze použít jako důkaz v řízení o podjatosti soudce. Testem proporcionality totiž dospěl ÚS k tomu, že „nelze upřít převahu veřejného zájmu na uplatnění informací v trestním řízení před ochranou soukromí předsedkyně senátu, jde-li o její tvrzení způsobilá vyvolat pochybnosti o nepodjatosti“.
ÚS pak dovodil, že „pejorativní vyjádření na adresu obhájce stěžovatele opodstatňuje závěr, že přinejmenším z hlediska objektivního testu nelze předsedkyni senátu považovat za nestrannou, což ke zrušení napadeného usnesení vrchního soudu postačuje“.
Předmětem kárného návrhu předsedy NS Pavla Šámala bylo až následné jednání soudkyně Šperlichové spočívající v tom, že se sama nevyloučila z projednávání vyloučené věci, v níž obžalovaní stížnost k ÚS nepodali. Nebylo přitom sporu, a sama soudkyně Šperlichová to ani nenamítala, že by o rozhodnutí ÚS nevěděla.
Ve svém písemném stanovisku pro kárné řízení (soud akceptoval jednání v její nepřítomnosti) Šperlichová vyjádřila „podmíněnou lítost“, pokud svým jednáním ohrozila důvěru v justici. Nahrávku z porady opět označila za tajnou s tím, že bylo porušeno její právo na soukromí.
Nově argumentovala i veřejným zájmem, spočívajícím v ochraně tajnosti rozhodování soudního senátu. Soudkyně trvala na tom, že se nezpronevěřila své profesní integritě a výkonu činnosti zákonného soudce. Výroky na nahrávce pak měly vyplývat z momentální frustrace ze zobecněného poznatku z chování účastníků řízení. Nevyloučení se z věci poté, co se seznámila s nálezem ÚS, nebylo výrazem úmyslu ho nerespektovat, ale projevem profesní nedůslednosti, kdy si neuvědomila, že by tak učinit měla.
Trpká zkušenost a poučení do budoucna
Věc byla vyloučena k samostatnému řízení, obžalovaný nepodal ústavní stížnost, ani nevznesl námitku podjatosti, ušlo to pozornosti i státního zástupce, pochybnost o dopadu nálezu na věc vznesl i obhájce. Právní věta nálezu podle Šperlichové navíc explicitně neřešila otázku podjatosti soudce, ale primárně použitelnost nahrávky.
Nevyloučení se tedy nebyl projev její arogance, neměla zájem na projednání věci a námitky kárného žalobce, že chtěla rozhodnout rychle, aby nerespektovala nález ÚS, označila za čirou spekulaci.
Navíc obžalovaný přijal její rozhodnutí s důvěrou a nepodal opravný prostředek. Případ na závěr označila za trpkou zkušenost a poučení do budoucna. Chápe ji jako nedbalost, profesionální nedůslednost, v její praxi ojedinělou, přičemž byla již dostatečně potrestána okolnostmi po zveřejnění nahrávky.
Obhájce Šperlichové Jaroslav Brož k tomu dodal, že se nejednalo o vědomé nerespektování rozhodnutí nadřízeného soudu. Kauza je podle něj zatížena obsahem nahrávky, přičemž on sám je z nálezu ÚS rozpačitý. Tajná porada senátu je totiž podle jeho názoru tajná z principu. Jde o ochranu výkonu soudní moci, tajnost porady senátu je chráněna zákonem a platí, že z bezpráví nemůže povstat právo. Odvolal se také na zásadu, že právo svědčí bdělým: obžalovaný sice na počátku vznesl námitku podjatosti, ale nadále se nedomáhal opakovaně námitky podjatosti, neučinil tak ani státní zástupce.
Je tak podle Brože otázkou, zda jednání soudkyně dosahuje intenzity kárného provinění. Navrhl proto soudkyni Šperlichovou kárné žaloby zprostit, maximálně by postačilo napomenutí.
Podle Šámala šlo o úmysl
Předseda NS Šámal však trval na svém návrhu, že se jednalo o vědomé a úmyslné jednání, které způsobilo ohrožení důvěry v justici. Nejde podle něj o samotné výroky, ale o to, že vědomě nerespektovala nález ÚS. Polehčující okolnost obhajoby, že účastníci nevznesli námitku podjatosti opakovaně, odmítl. Z celoživotní praxe soudce vím, že platí, že námitka platí pro celé řízení, pokud byla podána, tak trvá, není potřeba jí vznášet opakovaně a pokud zde byl nález ÚS, pak se jí měla opět zabývat, shrnul Šámal. „Navíc z mé vlastní praxe je mi známo, že otázka, jakým způsobem vystupuje obhajoba v trestním řízení je věcí taktiky, to není jenom otázka toho, jakým způsobem uplatňuje svá práva, ale i kdy to předkládá a v jaké fázi řízení, aby dosáhla nejpříznivějšího rozhodnutí. Toto je velmi důležité si uvědomovat a nelze klást rovnítko, když nebyla námitka opakována, tak to nemá žádný význam,“ uvedl předseda NS.
Když podle jeho názoru soudce dostane takový nález, je to červené světlo, které musí soudci zablikat. Poukázal i na negativní dopad jednání kárně obviněné, kdy se věc musela vrátit na samý počátek a nový senát musí věc projednávat od počátku, což celé řízení prodlouží.
Z mého hlediska právě tyto přístupy soudců jsou daleko horší než provinění soudce z důvodu vyhoření, to já dovedu pochopit, uzavřel Šámal. Na dotaz předsedkyně senátu pak rozvedl důvody, proč považuje jednání soudkyně Šperlichové za úmyslné.
Výroky byly za hranou
Podle Šámala jde v tomto případě o otázku srozumění. Ona velmi dobře věděla o všech peripetiích případu a nález ÚS tak nebyl překvapivý. Odůvodnění VS nebylo o tom, že výroky nejsou závažné, ale že nahrávku nelze použít jako důkaz. Šperlichová si tedy podle Šámala musela dobře uvědomovat, že její výroky byly za hranou. Každý soudce, který by byl přistižen při stejném jednání, si musí být vědom, že když se to „prolákne“, tak to nemůže soudit, uvedl Šámal. „Nedovedu si představit soudce, který za těchto podmínek řekne, že podjatý není. Pokud ano, pak je to pro mě něco nepředstavitelného,“ uzavřel Šámal.
Podle něj si tedy soudkyně byla celou dobu vědoma možnosti vývoje, neboť odmítnutí podjatosti bylo postavené jen na argumentu, že se nahrávka nedá použít. Musela si být tedy celou dobu srozuměna s tím, že jestliže se nevyloučí, pak poruší zákon.
Obhájce Brož to ovšem označil za čirou spekulaci. Požádal v závěrečné řeči kárný senát o empatii. Soudkyně neměla žádný důvod lpět na tom, aby ve věci rozhodovala, to by opravdu bylo zneužití, selhala z pouhé nedbalosti. V případu podle něj selhal každý. „Divím se, proč obhájce obžalovaného, ani státní zástupce nevznesl námitku, také selhali,“ uvedl Brož s tím, že soudkyně Šperlichová „nejen, že ráda soudí, ona ráda soudí spravedlivě“.
Kárný senát pak sice uznal, že se soudkyně Šperlichová, která kariéru soudkyně začala v roce 1989 u OS Litoměřice a dlouhá léta působila u soudů v obvodu KS v Ústí nad Labem, dopustila kárného provinění, nicméně neshledal v jejím jednání úmysl. Nebylo totiž pro něj dostatek důkazů. Kárný senát naopak přihlédl ke kárné bezúhonnosti soudkyně a kladným hodnocením její společenských aktivit. Snížil jí tedy plat o 10 procent, jak navrhoval Šámal, ale pouze na dobu tří měsíců.
Petr Dimun
