Návrh zákona o hromadných žalobách z pera legislativců ministerstva spravedlnosti prošel na jaře meziresortním připomínkovým řízením, ve kterém mohly nejen vrcholné orgány státní správy a soudy, ale také zástupci byznysu sdružení v různých organizacích, včetně Hospodářské komory či Svazu průmyslu a dopravy, předložit své námitky a připomínky k této přelomové legislativě.

Dostupné podklady a diskuse se zástupci byznysu ukazují řadu zásadních výhrad a bodů k diskusi. Jedná se často o podstatné a trefné připomínky poukazující na to, že systém class actions známý zejména z USA nelze jednoduše vzít a instalovat do českého právního prostředí. Obchodníci jsou samozřejmě racionální a jsou si vědomi skutečnosti, že hromadné žaloby se postupně i v kontinentální Evropě stávají součástí moderních forem řešení sporů. Zásadní otázkou nicméně zůstává, podle jakých právních pravidel se tak děje. Podívejme se proto na několik významných připomínek byznysu k aktuální koncepci návrhu zákona o hromadných žalobách.

Předně návrh zákona předpokládá velmi široký záběr hromadných žalob sahající napříč celým soukromým právem. V praxi by tato koncepce znamenala, že předmětem hromadných žalob mohou být nároky typické nejen pro oblast spotřebitelského práva, ale rovněž by mohly být cestou hromadných žalob řešeny spory vyplývající z korporátního práva (akcionářské spory), práva duševního vlastnictví (autorské spory), ochrany osobních údajů (GDPR spory) či spory v rámci dalších sektorů, jako například bytový development, dálniční stavby, železnice či životní prostředí. Zda je dobrý nápad v českých podmínkách rovnou zavádět zcela nový procesní instrument do všech oblastí soukromého práva a jaké by to mělo důsledky pro soudní praxi, zůstává nevyřešenou otázkou. Stejně tak není úplně jasné, jaká by byla v praxi interakce hromadných žalob s případnými sankcemi podle veřejného práva v podobě správních deliktů či různých pokut a sankčních opatření dozorových orgánů a regulátorů.

Dále návrh zákona předpokládá, že hromadné žaloby by měly primárně vycházet z principu opt-out, českou terminologii označovaného jako odhlašovací hromadné řízení. Podstata tkví v tom, že hromadná žaloba by automaticky měla zahrnovat všechny dotčené osoby, které si od žalovaného obchodníka či výrobce napadenou službu či produkt zakoupily, aniž by se toho tyto údajně poškozené osoby jakkoliv domáhaly. Opačný systém opt-in, tedy evropskému kontinentálnímu prostředí mnohem bližší forma přihlašovacího hromadné řízení vyžadujícího aktivní procesní úkon žalobce v podobě připojení se k projednávané žalobě, je návrhem zákona považován za sekundární. Jedná se o zásadní koncepční otázku celého zákona. Je proto jednoznačně dobře, že ministerstvo spravedlnosti podle posledních veřejně dostupných zpráv svůj poměrně radikální přístup patrně přehodnocuje a zvažuje vypuštění priority opt-out řízení z návrhu zákona. Uvidíme, jak bude návrh zákona skutečně v tomto směru v dalších fázích legislativního řízení vypadat.

Další kardinální otázkou je téma právní úpravy zpřístupnění interních dokumentů, podkladů, materiálů a elektronické i listinné korespondence žalované společnosti v průběhu či dokonce ještě před zahájením soudního řízení. Jedná se v podmínkách českého práva o novou záležitost, prolamující princip důkazního břemene dopadajícího v civilním soudním sporu prakticky bezvýhradně na žalobce. Korektně je ovšem nutno konstatovat, že v anglosaském právu a mezinárodních investičních a obchodních arbitrážích se jedná o standardní součást vedení sporů. Opět se ale jedná o to, jaká jsou pravidla hry a zda je jejich dodržování soudem sledováno a případně sankcionováno. Pokud se tedy český zákonodárce rozhodne tento procesní instrument do právního řadu ve vztahu k hromadným žalobám zavést, je potřeba nejen právní úpravu, ale zejména soudní praxi připravit na tuto klíčovou věc. Ve hře by byly důvěrné interní informace žalovaných společností, know-how, obchodní tajemství, ochrana osobních údajů zaměstnanců a managementu a další podstatné skutečnosti, které jsou právem chráněny a jejich zneužití má své nejen právní, ale také obchodní důsledky, často s potenciálem fatálního poškození žalovaných společnosti.

Výše uvedené připomínky jsou pouze stručným výběrem z toho, co se ve vztahu k návrhu zákona o hromadných žalobách intenzivně v posledních měsících diskutuje. Mohli bychom jmenovat další témata, mezi která lze řadit otázku provázanosti návrhu zákona na připravovanou evropskou legislativu o spotřebitelských hromadných žalobách, spravedlivé nastavení soudních poplatků a povinnosti neúspěšné strany k náhradě nákladů řízení a další významné otázky. Jedná se skutečně o zásadní právní předpis. To, že se návrh zákona o hromadných žalobách v brzké budoucnosti chystá k předložení a projednání ve vládě, potvrdila ministryně spravedlností ve svém nedávném vystoupení v Poslanecké sněmovně. V průběhu léta či podzimu nás tedy čeká vskutku intenzivní diskuse se zásadními dopady na fungování řešení sporů v naší zemi.

Vladimír Polách