V běhu řady událostí letošního roku tak trochu zanikla skutečnost, že dne 1. dubna letošního roku uplynuly právě dva roky od účinnosti novelizace vyhlášky č. 330/2001 Sb. (exekutorský tarif), kterou byla o jednu třetinu snížena exekutorská tarifní odměna. Jaké jsou důsledky tohoto brutálního snížení? Je třeba připomenout, že v pracovní verzi novely exekutorského tarifu bylo původně uvedeno jeho snížení o celé dvě třetiny, tedy o 66 %.

Ministerstvo spravedlnosti v čele s Robertem Pelikánem se tehdy rozhodlo nebrat ohledy na reálnou situaci v exekučním systému České republiky a velmi nešetrným způsobem do něj zasáhlo. „Exekutoři prý dnes vydělávají příliš a výše jejich odměn, potažmo exekutorského tarifu neodpovídá současné sociální a ekonomické situaci, proto je zde prostor pro snížení tarifu až o dvě třetiny.“ Toto tvrzení opřel o ničím nedoložené tvrzení, že soudní exekutoři mají údajně průměrný čistý měsíční příjem převyšující 800.000,- Kč.  Přesto, že snížení tarifní odměny nakonec po připomínkách odborníků z nejvyšších pater justice , Exekutorské komory České republiky a Mezinárodní unie soudních exekutorů (U.I.H.J.)  bylo nakonec realizováno  o „pouhých“ 33 % , je nutné konstatovat, že se naplnily obavy těch, kteří před jakýmkoliv snížením varovali. Ačkoliv bývalý ministr spravedlnosti Pelikán avizoval, že ministerstvo si od novely slibuje údajné férovější prostředí v oblasti exekucí, s jeho názorem se tehdy neztotožnil například emeritní předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa. Cituji jeho vyjádření, kde uvedl, že v případě snížení exekutorského tarifu způsobí toto opatření více škody než užitku.
K tomu doplnil: „Návrh považuji za nekoncepční a nedostatečně odůvodněný. Za nedostatečné považuji odůvodnění, podle nějž by snížení exekutorských odměn mělo přispět k údajnému rychlejšímu vymáhání pohledávek. Naopak je spíše pravděpodobné, že s poklesem odměny klesne také motivace exekutorů,“ napsal ve svém stanovisku JUDr. Baxa. Nejenom, že JUDr. Baxa upozornil na faktický protimluv obsažený v odůvodnění ministerského návrhu, ale s jasnozřivostí dlouholetého praktika a zkušeného právního odborníka vystihl očekávané negativní důsledky snížení odměn soudním exekutorům. „Již jen z přehledu novel exekučního řádu – od roku 2001 těch účinných bylo již 46 – je zřejmá nestabilita institucionálního, procesního a nyní i ekonomického prostředí, které spoluurčuje podmínky pro činnost exekutorů. Ministerstvo by se mělo spíše než na úpravu odměn exekutorů zaměřit na koncepční řešení celkového mechanismu sloužícího k prosazování práva, v němž již 15 let vedle soudního výkonu rozhodnutí, správní exekuce a daňové exekuce působí též soudní exekutoři,“ dodal JUDr. Baxa.

Domnívám se, že po více než dvou letech je možné pregnantně konstatovat většinu negativních důsledků novelizace tarifní vyhlášky. Před vydáním novely této vyhlášky si ministerstvo spravedlnosti, dle svého sdělení, nechalo zpracovat analýzu, podle níž je prý v tuzemsku prostor pro snížení exekutorských odměn. Současně ale prostřednictvím svého tiskového oddělení sdělilo, že „podobná analýza nebyla nikdy v historii ministerstva spravedlnosti zpracována“, což samo o sobě vyvolává značné pochybnosti o vypovídací hodnotě takové údajné analýzy, která jako podklad pro snížení exekučního tarifu vycházela z nekompletního počtu exekutorských úřadů a zohlednila pouze ziskové úřady.  Situace je dnes po dvou letech od účinnosti nové tarifní vyhlášky taková, že malé exekutorské úřady s minimálním počtem každoročního nápadu nových kauz stojí před ekonomickým krachem, jsou nuceny snižovat počty zaměstnanců a řada soudních exekutorů podala, ačkoliv v produktivním věku, rezignaci na svoje funkce. Protože tato neradostná ekonomická situace je v odborné veřejnosti všeobecně známa, promítá se tato skutečnost v absolutním nezájmu potenciálních uchazečů o účast ve výběrovém řízení na obsazení některých uvolněných exekutorských úřadů, a již vyhlášená výběrová řízení jsou několikrát a zcela neúspěšně opakována. Typický příkladem mohou být dlouhodobě neobsazené exekutorské úřady v Ostravě a Ústí nad Orlicí. Zatímco se totiž exekuční tarif od roku 2001 již několikrát fakticky snížil, agenda a s tím spojené náklady na exekutorské úřady progresivně vzrostly, a to za situace, kdy soudní exekutor je navíc placen pouze za vymožené exekuce. Typickými položkami, u nichž se promítá zvýšení režijních nákladů soudních exekutorů, jsou mzdy zaměstnanců společně se zákonnými odvody, poštovní porto, telekomunikační poplatky, a nájemné. S odkazem na zde uvedené proto považuji za nutné zmínit i  výhrady, které před vydáním novelizované tarifní vyhlášky uplatnil rovněž významný odborník na civilní právo a místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Roman Fiala : „Ve zprávě jsou pak silně nadhodnocovány všechny přínosy navrhované úpravy, například zrychlení řízení, přičemž případná rizika jsou řešena nedostatečně. Snížení výše odměny za výkon exekuční činnosti nesmí být projevem libovůle státu,“ upozornil. Současně zdůraznil, že hrozí nebezpečí zániku malých úřadů.

Bohužel, i na jeho slova došlo. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán se při přípravě novely tarifní vyhlášky ani netajil svým záměrem přerozdělit exekuční trh a nahrát byznys velkým úřadům. Ty podle něj vydrží snížení tarifu.

Je třeba upozornit, že „politicky populární“ novela exekučního tarifu ministra spravedlnosti Roberta Pelikána posunula většinu exekutorských úřadů s výjimkou cca těch pěti největších, do další fáze ekonomické agónie. Proto bychom si měli, podle mého názoru, položit skutečně závažnou otázku: Kdy zanikne skomírající právnická profese soudních exekutorů proto, že odpovědné státní orgány nemají zájem na účinném vymáhání práva? Proč nejsou ochotny zohlednit nepopiratelný fakt, že institut soukromých soudních exekutorů funguje stovky let (Francie) a desítky let v takových demokratických a právních státech jakými jsou Spojené státy americké, Kanada, Spojené království, Belgie, Nizozemí, Lucembursko, pobaltské republiky, Řecko či Švýcarská konfederace?! Vždyť soudní exekutoři především šetří kapsy daňových poplatníků a na DPH odvádějí státu obrovské finanční prostředky.

Jakákoliv snaha o nějaké veřejně populární kroky proti soudním exekutorům by neměla být důvodem pro tak radikální opatření, které již více než dva roky směřuje celý exekutorský stav k ekonomickému krachu. Ať je veřejné povědomí jakékoliv, tak zavedení institutu soudního exekutora v roce 2001 vyvedlo tuto zemi z neudržitelného období, kdy bylo normální dluhy neplatit a nikdo s tím nic nedělal.

JUDr. Vladimír Plášil, LL.M.