Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře musí poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Rozhodl tak Nejvyšší správní soud. Vyplývá to z justiční databáze. Dosud nebylo zřejmé, zda jde o veřejnou instituci, podobně jako pražské letiště nebo energetickou společnost ČEZ. Spor se po zásahu Nejvyššího správního soudu vrací zpět k Městskému soudu v Praze, který bude v dalším řízení vázán jeho právním názorem.
Iniciátorem soudního sporu byla pražská společnost JERICHO. Ta před dvěma lety požádala Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře o informace o počtu projednaných rozhodčích řízení, objemu peněžních prostředků vybraných za jejich zahájení, jménech rozhodců soudících nejvíce sporů i výši jejich odměn. Rozhodčí soud to však odmítl. Odvětil, že není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím a že mu zákon o rozhodčím řízení ve vztahu k těmto informacím naopak ukládá zachovávat o nich mlčenlivost.
Rozsudek si můžete stáhnout zde.
Jelikož rozhodčí soud nevyhověl ani stížnosti, kterou se společnost JERICHO proti neposkytnutí požadovaných informací bránila, začal se případem na základě její žaloby zabývat pražský městský soud.
JERICHO namítala, že stálý Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře naplňuje definiční znaky veřejné instituce podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jak je svým nálezem vymezil Ústavní soud v právním případu pražského letiště, a to s ohledem na způsob vzniku veřejné instituce, osobu jejího zřizovatele, vytváření jejích jednotlivých orgánů i její veřejný účel.
Nález Ústavního soudu si stáhněte zde.
Podle žaloby byl státem, konkrétně výnosem ministerstva zahraničního obchodu z 27. května 1949, zřízen už právní předchůdce dnešního stálého rozhodčího soudu – Rozhodčí soud při Československé obchodní a průmyslové komoře. Veřejný účel stávajícího rozhodčího soudu dovozovala žaloba z toho, že hlavním předmětem jeho činnosti je rozhodovat majetkové spory podle zákona o rozhodčím řízení nikoli jako ad hoc zřízený, nýbrž právě jako stálý rozhodčí soud. Takové postavení ale stát legislativně nepřiznává žádnému soukromoprávnímu subjektu. Výsledkem zákona o rozhodčím řízení je tedy podle žaloby působení jediného stálého rozhodčího soudu na našem území, jehož postavení je natolik specifické a rozsáhlé, že jde o instituci naplňující svou činností i veřejný, a nikoliv jen soukromý účel.
Městský soud v Praze se ale s žalobou neztotožnil. Naopak dovodil, že stálý Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře pod pojem veřejné instituce ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím podřadit nelze. Podle něj totiž tento rozhodčí soud není pracovištěm Hospodářské a Agrární komory, nýbrž jen nezávislým rozhodčím soudem, jehož zvláštním znakem je sice stálost, avšak nikoli už naplňování veřejného účelu souvisejícího s činností Hospodářské nebo Agrární komory.
Takový závěr je ale podle Nejvyššího správního soudu, k němuž společnost JERICHO podala kasační stížnost, nesprávný. Podle soudců Nejvyššího správního soudu totiž zákon o rozhodčím řízení, a zejména důvodová zpráva k němu, odrážejí vůli zákonodárce i v nových tržních podmínkách státem dříve zřízený rámec pro řešení rozhodčích sporů z mezinárodního obchodu nejen zachovat, ale dokonce ho rozšířit o alternativní řešení soukromoprávních sporů v domácím prostředí.
Působení Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře jakožto stálého rozhodčího soudu tak podle Nejvyššího správního soudu zjevně naplňuje širší společenský cíl, než jen řešit spory na základě rozhodčího ujednání stran. Tímto cílem je právě existence stálého a stabilního institucionálního rámce pro rozhodčí činnost, která představuje alternativu k soudnímu řešení sporů, zajišťovanému přímo státem.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že existence i činnost stálého Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře výrazně přesahují hranice soukromého práva i soukromého účelu. Z tohoto důvodu je proto tento soud třeba považovat za veřejnou instituci podle zákona o svobodném přístupu k informacím, a tím pádem i za subjekt povinný k poskytování informací podle téhož zákona.
(epa)
