Evropské právo se za 15 let od vstupu Česka do unie stalo pro soudce prakticky denním chlebem a výrazně ovlivňuje jejich práci. Vedle českých zákonů musejí aplikovat i unijní „prameny práva“, což jsou nařízení, směrnice přenášené do české legislativy, ale i rozhodnutí Soudního dvora EU. Úroveň znalosti práva EU vzrostla, při aplikaci základních principů a ustálených předpisů unijního práva už problémy nevznikají, uvedli dotázaní odborníci.
Obtíže se mohou objevovat spíše v dílčích oblastech, třeba tam, kde se unijní právo dynamicky rozvíjí. Podle zkušenosti Nejvyššího soudu jde například o právo duševního vlastnictví nebo spotřebitelské právo.
Unijní zákonodárství nejvýrazněji ovlivnilo patrně oblast správního práva. Evropský prvek je při soudním rozhodování častý zejména v takzvaných harmonizovaných oblastech. Jde například o daň z přidané hodnoty, hospodářskou soutěž, veřejné zakázky, životní prostředí, celní záležitosti, spotřební daně, ochranné známky, cizinecké a azylové věci, telekomunikaci nebo ochranu osobních údajů, uvedla místopředsedkyně Nejvyššího správního soudu (NSS) Barbara Pořízková.
„Evropský prvek je však velmi často ve hře i v případě základních ekonomických svobod vnitřního trhu, jako je volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Tyto základní svobody se totiž promítají do celé řady právních oblastí, které nejsou harmonizovány a jejichž úprava je ponechána zcela v gesci členských států,“ řekla Pořízková.
Pokud české soudy narazí na nevyjasněnou otázku evropského práva, obracejí se na Soudní dvůr EU. NSS za dobu své existence položil 33 takzvaných předběžných otázek, Nejvyšší soud deset, celkem jich všechny české soudy sepsaly 71.
Soudci správních soudů podle Pořízkové pracují také s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, a to zejména v cizineckých a azylových záležitostech, v oblasti správního trestání a při posuzování jednotlivých aspektů práva na spravedlivý proces.
Unijní předpisy i rozhodnutí Soudního dvora EU jsou dostupné v češtině, tudíž nelze hovořit o jazykové bariéře. „V každém případě je však unijní legislativa dalším zdrojem práva, který je nutné respektovat, a tudíž s sebou jistou míru zvýšené odborné náročnosti nese. Jde o samostatný, svébytný právní řád, který má své zásady užívání,“ uvedla Katalin Deák, vedoucí Oddělení analytiky a srovnávacího práva Nejvyššího soudu.
Analytická oddělení, která pomáhají soudcům sledovat vývoj evropského práva i judikatury, mají oba české nejvyšší soudy. Specializovaní právníci zpracovávají analýzy, komparativní studie, rešerše a další podklady pro rozhodování. Příslušné oddělení na Nejvyšším soudu vydává čtvrtletník věnovaný relevantní judikatuře v oblasti unijního práva.
Podle Pořízkové je problémem při aplikaci evropského práva velmi proměnlivá kvalita žalob a kasačních stížností. Často nevezmou evropský prvek „do hry“, což vede k tomu, že jej přehlédne i soud. „Jakkoliv platí, že soud zná právo, a strany od soudu právem očekávají kvalitní rozhodnutí, měly by to být zejména strany sporu, které svými podáními soudy upozorní na to, že ve hře je či může být evropské právo,“ uvedla Pořízková.
(čtk)
