Jedním se sedmnácti řečníků na devátém ročníku kongresu Právní prostor byl i Jan Kysela z pražské právnické fakulty. Ač profesor práva, dovede o složitých právních problémech hovořit srozumitelně, jednoduše a ke všemu ještě s břitkým humorem.
Jaký význam přikládáte způsobu vyjadřování u právníků?
Značný. Když vám někdo nerozumí, tak se těžko může vypořádat s tím, co mu říkáte, v tom smyslu, zda to přijme, odmítne, zařídí se podle toho.
Proč se podle vás mnozí vyjadřují složitě a nesrozumitelně?
Protože právnické vyjadřování je specifické a velmi často slouží jako stavovský atribut. Skoro se mi zdá, že pro leckoho platí opak, co jsem teď řekl: „Když mi každý rozumí, jsem ještě vůbec právník?“. Právě tehdy, když mi nikdo nerozumí, když používám specifické výrazy a velice sloupovitá souvětí, tak může být klient určitého typu spokojený. Protože když mi klient nerozumí, tak to, o čem hovořím, bude něco úžasného a tajemného. A to je linka, kterou byste asi dokázal vést až do starého Říma, k pontifikální jurisprudenci, protože máte-li pocit, že právo je to tajemné, co vyjevíte z obcování s bohy, tak tohle je variace.
Mám pocit, že srozumitelné vyjadřování je mezi právníky spíše menšinové než většinové. Kdosi mi říkal, že když jako právník zpracujete stanovisko, v němž řeknete to, co jste chtěl, na čtyřech stránkách, tak klient je vlastně nespokojený. Platí hodně peněz a ty čtyři stránky mu připadají málo. Takže on vlastně chce, abyste mu totéž napsal na dvaceti stránkách. Teprve pak bude saturovaný. Takže ono jde nejen o to, co veřejnosti nabízíme my, právníci, ale i to, co od nás jako od právníků veřejnost očekává.
Je podle vás české právo srozumitelné?
To určitě není, a to ani obecně, ani specificky, protože existují různé předpisy pro různé okruhy adresátů. Píšete-li energetické předpisy, jde o to, aby jim rozuměli energetici. Píšete-li předpisy typu občanského zákoníku, měli by jim rozumět všichni. A mně se zdá, že máme velmi málo předpisů, kterým rozumějí všichni, a současně máme velmi málo předpisů, kterým rozumějí ti specialisté.
Z nějakého důvodu se nám nedaří být srozumitelní jak z hlediska slov, která v předpisech používáme, tak z hlediska větných vazeb, systematiky i návaznosti na evropské právo. Evropské směrnice se u nás totiž vlastně neprovádějí, ale překlápějí se překlady, a tím pádem jste odkázán na to, jak kvalitní nebo nekvalitní je překladatel, který ne vždy dokonale ovládá terminologii daného specifického odvětví tak, aby pojem, který zvolil, do toho odvětví zapadl. Jako ministerský legislativec byste se s tím mohl vypořádat, kdyby po vás evropská komise nechtěla mechanické převedení typu „ukažte mi to slovo, kde je to přeložené slovo“. Když vy řeknete, že jste to slovo převedl opisem, tak aby zapadlo, tak je to sice korektní, ale asi ne vždy úspěšné.
A co byste doporučoval pro srozumitelnost českého práva učinit? Protože se asi shodneme, že právo by mělo být srozumitelné.
Je to tedy banální rada, ale připadá mi, že bychom si toho měli být vědomi, že by to právo mělo být srozumitelné. Mně se totiž zdá, že typický ministerský legislativec si tohle úplně neuvědomuje, protože on má na zřeteli určitý typ adresáta a má pocit, že tomuhle adresátovi ten jeho předpis srozumitelný bude. Jenomže jde za prvé o to, jestli se stran té srozumitelnosti nemýlí, a za druhé o to, jestli toho adresáta vyhmátne. Takže jde o to si to ujasňovat. No a pak jde i o samotnou legislativní techniku. Jsme-li vedeni k tomu, že paragrafy mají mít určitý počet odstavců a odstavce určitou velikost, tak bychom se k tomu měli stále vracet. Mně se tedy nezdá, že je třeba vymýšlet něco úplně unikátního, tohle jsou v zásadě banální návody.
Vy sám složité právní problémy umíte v médiích podávat velice srozumitelně a jednoduše. Podělil byste se s námi o návod, jak na to?
Když něco vysvětlujete jednoduše, je s tím spojeno riziko trivializace. Je-li člověk jednoduchý, převádí si věci tak, aby jim rozuměl. A potom je pochopitelně v jednoduché formě předává dál, protože na složitější nestačí. Takže je taky docela dobře možné, že jsem prostě plytký, a proto mi někdy ti další, kteří jsou podobně plytcí jako já, rozumějí. Základ pro mne je vždycky ten, převyprávět si to pro sebe tak, abych to pochopil. Ale některé věci prostě nejsem s to, třeba některé partie z existenciální filosofie a mohl bych pokračovat. Některé věci prostě musí být z povahy věci složité a pak se, obávám, srozumitelnou formou vyjádřit nedají. Ale s takovými já neobcuji, protože by mně to stálo nadmíru energie. Můj návod tedy spočívá v tom vyjádřit se k tomu, co jste sám schopen pochopit, vždy takovou formou, kterou vy sám chápete.
Tomáš Nahodil
