Takřka po třech letech skončila anabáze paní, které u Krajského soudu v Ostravě zrentgenovali naslouchadlo tak, že se poškodilo. Žena přitom poukazovala na to, že naslouchadlo se nesmí rentgenovat. Vězeňská služba zase stanoviskem Státního úřadu pro jadernou bezpečnost dokazovala, že rentgen je obecně neškodný. Případ definitivně končí únorovou zprávou veřejné ochránkyně práv pro poslaneckou sněmovnu. Vězeňská služba nakonec zaplatila škodu.
Událost je prostá: „Stěžovatelka se dne 14. 3. 2016 dostavila do budovy Krajského soudu v Ostravě. Před vstupem do prostoru soudu absolvovala prohlídku, během které jí bylo zrentgenováno sluchadlo pro nedoslýchavé s příslušenstvím, které se touto prohlídkou dle stěžovatelky poškodilo,“ uvádí se ke stížností paní se sluchadlem v původní zprávě z roku 2017.
Rentgenem musí podle vnitřních předpisů procházet k soudům všichni. „Uvedený vnitřní předpis přímo pamatuje na situace, kdy je vhodné provést kontrolu nikoliv rentgenem, ale vizuálně. „Při vstupu osoby s dětským kočárkem nebo osoby na invalidním vozíku provádí příslušník důkladnou kontrolu těchto přepravních prostředků zejména vizuálně, případně ručním detektorem kovů. Je zřejmé, že invalidní vozík nelze zkontrolovat rentgenem. Proto se kontroluje zejména vizuálně,“ komentuje situaci ve zprávě veřejná ochránkyně práv.
Dala sluchadlo do misky, miska jela pod rentgen
Jenže právě v tomto bodě příběh teprve začíná: „Mezi stěžovatelkou a dotčenými příslušníky justiční stráže panuje neshoda na tom, zda stěžovatelka upozornila před provedením kontroly na to, že podle výrobce sluchadel se tato zařízení nemají vystavovat RTG záření. Jasno do této otázky nevnesl ani záznam prohlídky z bezpečnostní kamery, který mám k dispozici (záznam totiž nezachycuje zvukovou stopu). Ze záznamu je však patrné, že stěžovatelka postupně vložila svou tašku na pás detekčního RTG přístroje a poté na plastovou misku mimo pás odložila některé kovové věci jako hodinky a nakonec i sluchadlo. Příslušník poté tuto misku posunul na pás, a tak se dostala do detekčního RTG přístroje,“ stojí ve zprávě popisu situace.
Naslouchadlo tak projelo soudním rentgenem a poškodilo se. „Ve své stížnosti řediteli Vazební věznice Ostrava stěžovatelka požádala také o náhradu škody ve výši 8.547,- Kč,“ stojí ve zprávě veřejné ochránkyně práv. Podle zprávy paní žádost o náhradu škody doplnila stanoviskem výrobce sluchadla: „Stěžovatelka předložila poučení výrobce sluchadel, ve kterém je tučně uvedeno, že RTG vyšetření může sluchadlo poškodit, a proto by mělo být před rentgenováním odloženo,“ stojí dále ve zprávě ombudsmanky.
Vězeňská služba operuje vyjádřením z jaderné bezpečnosti
Jenže Vězeňská služba předložila rovnou vyjádření úseku radiační ochrany Státního úřadu pro jadernou bezpečnost: „Tuto stížnost dne 31. 3. 2016 vyřídil ředitel Vazební věznice Ostrava plk. Mgr. Roman Záhorský.Stěžovatelku mimo jiné informoval, že RTG záření je neškodné při skenování citlivé elektroniky – běžně se kontrolují mobilní telefony. Ředitel věznice uzavřel, že z prohlášení výrobce o neškodnosti přístroje při ozáření citlivé elektroniky, prohlášení o shodě, vyjádření úseku radiační ochrany Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a dodavatele zařízení vyplývá, že RTG kontrolou sluchadla nemohlo dojít k jeho poškození. Stížnost proto shledal nedůvodnou“ uvádí se ve zprávě.
Veřejná ochránkyně práv však dala za pravdu stěžovatelce. Podle ombudsmanky pokud stěžovatelka poukázala na upozornění výrobce sluchadel a sluchadlo bylo poškozeno v důsledku použití RTG detekčního přístroje, je bezpředmětné zaštiťovat se prohlášením výrobce RTG detekčního přístroje o jeho neškodnosti a dalšími obecnými vyjádřeními.
Proč vlastně rentgenovali sluchadlo?
Ombudsmanka se dále pozastavuje nad tím, proč vůbec sluchadlo kontrola nechávala projet rentgenem: „Prostřednictvím rentgenu se jistě zcela oprávněně a rozumně kontroluje celkový obsah zavazadel. Sluchadlo s příslušenstvím, které je zdravotnickým prostředkem však stěžovatelka před průchodem detekčním rámem (jako poslední po odložení dalších drobných předmětů) odložila odděleně do přepravního boxu vedle detekčního rámu – jinou možnost nedostala. Přestože takto mohlo – a mělo být vizuálně zkontrolováno, příslušník na ně následně položil stěžovatelčin kabát a celý box nechal ,projet´ rentgenem. S věcným důvodem kontroly sluchadla rentgenem jsem dosud nebyla seznámena,“ upozorňuje ombudsmanka.
Tvrzení o běžném rentgenování všech drobných předmětů odložených do přepravního boxu vyvrací podle ombudsmanky poskytnutý videozáznam, z něhož plyne, že rentgenování těchto věcí je zjevně na uvážení obsluhy detekčního rámu – odděleně odložené předměty vesměs neprošly rentgenem. „Mám tedy také důvod domnívat se, že ke kontrole sluchadla (a ostatních věcí stěžovatelky) rentgenem došlo jen v důsledku kontroly kabátu stěžovatelky položeného do boxu na ostatní drobné věci včetně sluchadla,“ uvádí ombudsmanka, která považuje kontrolu sluchadla za zbytečnou.
Z případu jsou nakonec právní věty
O vývoji zdánlivě jednoduchého případu informuje ombudsmanka v únorové zprávě pro poslaneckou sněmovnu za poslední kvartál roku 2018. „Náměstek ministra spravedlnosti zaslal po mé zprávě o šetření Vězeňské službě ČR (pod kterou spadá i justiční stráž) dopis, ve kterém doporučil u osob se zdravotními pomůckami postupovat při plnění povinností a úkolů justiční stráže při vstupu do budov soudů a dalších střežených budov se zvýšenou citlivostí s ohledem na specifické potřeby osob s kompenzačními pomůckami. To jsem považovala za dostatečné opatření k nápravě a případ jsem ukončila. Stěžovatelka mě s odstupem času informovala o výsledku svého případu, kdy jí byla následně vyplacena náhrada škody za zničené sluchadlo ve výši 8547,- Kč,“ stojí ve zprávě, kterou veřejná ochránkyně práv zveřejnila v únoru 2019.
Právní věty
Podle § 7 zákona č. 6/2002 Sb. je každý povinen se podrobit osobní prohlídce a prohlídce všech věcí, které má u sebe a to za účelem zjištění, zda do budovy soudu nevstupuje se zbraní nebo s jinými předměty, které jsou způsobilé ohrozit život nebo zdraví anebo pořádek. Prohlídka musí být prováděna tak, aby byl v maximální možné míře šetřen majetek a důstojnost kontrolované osoby.
Pokud je invalidní vozík kontrolován slovy vnitřního předpisu „zejména vizuálně, případně ručním detektorem kovů“, pak by stejným způsobem mělo být kontrolováno sluchadlo s příslušenstvím, neboť je stejně jako invalidní vozík zdravotnickým prostředkem ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb.
Irena Válová
