Pro mnohé překvapivé rozhodnutí učinil Evropský soud pro lidská práva (ESLP), když se v aktuálně vydaném rozsudku zastal práv rumunské prokurátorky proti novináři, který ji v celostátním tisku obviňoval z neprokázané korupce, nekompetence nebo falšování důkazů.
Stát, který podle rozsudku rezignoval na ochranu práv a dobré pověsti úřednice v justici, musí prokurátorce do tří měsíců vyplatit 4 500 eur jako satisfakci za urážky a nepodložená obvinění.
Podle dokumentu soudu provokace a přehánění v novinářských článcích překročily akceptovatelné meze debaty ve veřejném zájmu ve vztahu k veřejné osobě. Navíc veřejně vznášená neprokázaná obvinění státní zástupkyně vedou ke ztrátě důvěry lidí v justici, konstatuje se v rozsudku. „Novinář selhal a neprokázal, že psal články s profesionální péčí, jak se od novináře vyžaduje. Proto je nesprávné odkazovat se ke svobodě novináře provokovat a přehánět, když píše o veřejně činné osobě,“ stojí v závěru třináctistránkového rozsudku.
Rozhodnutí tvoří judikaturu ESLP, která je závazná pro všechny členské země Úmluvy včetně České republiky. Rozhodnutí v případu Lavric proti Rumunsku bylo zveřejněno 14. ledna 2014.
Stížnost proti Rumunsku podala Elena Lavric už v roce 2005 a týkala se dvou článku z celostátních rumunských novin Svobodné Rumunsko z roku 2002, kdy pracovala jako veřejná žalobkyně. Redaktor Svobodného Rumunska v té době zveřejnil dva články s titulky „Korupce v justici. Žalobkyně falšovala důkazy. Nevinná osoba odsouzena k vězení“. Dále uvedl, že prokurátorka „podváděla a její jednání by mohlo skončit trestným obviněním proti ní“. Podle novináře tvoří lži a falešná obvinění prokurátorky celou „kapitolu příručky o korupci v justici“.
Už v roce 2002 se Elena Lavric bránila u rumunského soudu a v roce 2003 vysoudila satisfakci 270 euro u soudu první instance, neboť obvinění, které vznášel novinář se neprokázala, naopak soud konstatoval, že prokurátorka rozhodovala profesionálně.
Odvolací soud však rozhodnutí zrušil, když vzal v úvahu, že novinář citoval dotyčného údajně nevinně odsouzeného, který podával stížnosti k ministerstvu spravedlnosti. Odvolací soud dále uvedl, že výroky novináře musí být hodnoceny v souvislosti s funkcí tisku v demokratické společnosti, jakkoli se novinář uchýlil k provokaci a přehánění.
Evropský soud pro lidská práva však záležitost vidí ze zcela jiného úhlu, když v aktuálním rozsudku uvádí: „Není pochyb, že v demokracii jsou jednotlivci oprávněni kritizovat justici. Přesto taková kritika nesmí překročit určité limity, protože je v zájmu veřejnosti, aby se státní zástupci i soudci těšili důvěře veřejnosti.“
S odkazem k případu Lešník v. Slovensku dále soud konstatuje, že „stát by státní zástupce a soudce měl proto bránit proti nařčením, která jsou neprokázaná“, přičemž obvinění novináře, že státní zástupkyně je zkorumpovaná a nekompetentní bylo závažné a mělo sílu ovlivnit její práci i pověst i důstojnost. Stát se tím dopustil porušení čl. 8 Úmluvy.
Irena Válová