Ústavní soudce Jan Musil odejde na konci ledna ze zdravotních důvodů a kvůli únavě dané věkem a cestováním mezi Brnem a Prahou, bez souvislosti se situací v justici či politice. Ústavní soud (ÚS) považuje za právnický olymp, kde spolu soudci nemusejí vždy souhlasit, ale jsou schopni dospět k výsledku. Cenil si možnosti zabývat se kauzami z různých oblastí práva a poznávat lidské příběhy za jednotlivými spisy – někdy truchlivé, ale podnětné.
„Vidíte, jak to v danou dobu ve společnosti chodí. Někdy je z toho člověk smutný, ale nenechá vás to pasivní,“ řekl dnes Musil novinářům. Je mu 77 let, u ÚS strávil jedno kompletní desetileté období, rezignuje přibližně v polovině druhého období.
Musil řekl, že nikdy nerozhodoval na základě nátlaku nebo ovlivňování ze strany politiků, o kterém se v posledních týdnech mluví v souvislosti s Hradem. „Tím ale neříkám, že jsem nezaznamenal nějaké pokusy,“ uvedl. Nebyly to ale podle něj pokusy vrcholných politiků, spíše šlo o dotazy řadových poslanců, senátorů či komunálních politiků na stav projednávání konkrétních kauz. Soudce podle něj na podobné dotazy reagovat nemá.
„Pokládám zásadu nezávislosti soudců za svatou v tom smyslu, že v konkrétní kauze se nebudu vystavovat podezření, že budu předpojatý,“ uvedl Musil. Za dobu svého působení řešil více než 4000 kauz. Vyhlásil zatím přes 160 nálezů, často se týkaly jeho celoživotní specializace, tedy trestního práva, kde jinak ÚS zasahuje spíše výjimečně. V minulosti Musil přednášel na Univerzitě Karlově, byl také rektorem Policejní akademie. Na pražské Právnické fakultě by měl působit i po odchodu z ÚS.
Kdo Musila nahradí, není zatím jasné. Podle loni zveřejněných informací prezident Miloš Zeman nabídl kandidaturu prorektorovi Univerzity Karlovy Aleši Gerlochovi, jenž uvedl, že se k návrhu „kloní kladně“. Zeman už dříve naznačil, že má tři kandidáty a postupně je navrhne Senátu.
K významným Musilovým nálezům patří zrušení verdiktu, na jehož základě stát vrátil zámek Opočno potomkům původních šlechtických majitelů. Zasadil se také o zrušení části zákona o vnitrozemské lodní dopravě, která měla s ohledem na údajný veřejný zájem zjednodušit výstavbu jezů na Labi. Byl zpravodajem nálezu, jímž soud zrušil přísudkovou vyhlášku, která upravuje odměňování advokátů. Podle Musila měnila justici v inkasní agenturu. Jako zpravodaj připravil usnesení, jímž soud zastavil řízení o žalobě pro velezradu. Důvodem bylo to, že Klausův mandát vypršel.
Mnohokrát se Musil ocitl v menšině a ostatní soudci jej přehlasovali. V roce 2008 prosazoval zrušení zákona o stabilizaci veřejných financí, ostatní však měli jiný názor a kauzu převzal jiný soudce. V menšině zůstal Musil také v okamžiku, kdy soud zrušil zákon o zkrácení volebního období. Výhrady měl také k nálezu, jímž soud potvrdil církevní restituce. Poukazoval na neregulérní schvalovací proceduru, ale také na zvýhodnění církví oproti jinými subjektům.
Takzvané disenty neboli odlišná stanoviska mají podle Musila také svůj význam, ačkoliv jsou jen doplňkem nálezu. „Poskytnete minimálně nějaké argumenty, které později mohou být brány v potaz, a máte naději, že poražený názor třeba jednou zvítězí,“ uvedl Musil.
(čtk)
