Zavedení povinných záloh a placení nákladů exekutorovi hned na začátku exekuce může ohrozit vymahatelnost práva. Podle ministerstva spravedlnosti však mají oba instituty za cíl, aby si věřitel rozmyslel, zda má vůbec návrh na exekuci podávat. Podle kritiků ale věřitel nemá možnost, jak zjistit, zda bude exekuce úspěšná, a tak to exekutorům zajistí jen další příjem a věřitelům trest za to, že si nehlídal platební morálku dlužníka.
Jak uvádí například ministerstvo vnitra, zavedení povinných záloh, jak je navrhováno v novém § 43b exekučního řádu, bude nadměrně a nedůvodně zatěžovat věřitele. Věřitel, totiž v rámci prosazování svého práva zaplatí nejen za projednání své žaloby, ale následně znovu i za výkon rozhodnutí.
Zatímco v případě žaloby lze povinnost uhradit soudní poplatek akceptovat jakožto regulativní opatření, povinnost hradit zálohy za to, že státní moc, zde vykonávaná exekutorem, bude prosazovat své vlastní rozsudky, je opatřením, které povede k tomu, že velké skupině věřitelů může být odepřena spravedlnost. Uváděná možnost osvobodit oprávněného od povinnosti zálohu uhradit je pak naprosto nedostatečná. Ministerstvo vnitra se při tom odvolává na závěry učiněné Ústavním soudem České republiky v jeho nálezu I. ÚS 1413/10 ze dne 16. 12. 2010, jímž odmítl přenášení povinnosti sanovat náklady bezvýsledné exekuce na oprávněného, což je obdobný problém jako u aktuálního návrhu.
Ústavní soud v tomto nálezu potvrzuje, že uložení náhrady nákladů exekučního řízení oprávněnému v případě zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinného je namístě pouze tehdy, pokud oprávněný zanedbá při podání návrhu na nařízení exekuce procesní opatrnost, tedy jestliže podá návrh na nařízení exekuce v situaci, kdy mu mohlo být zřejmé, že ani cestou exekuce zjevně nelze dosáhnout úspěchu. „Jedná se tedy vždy o případy, kdy má oprávněný relevantní informace o majetkových poměrem povinného. Domníváme se, že tyto závěry jsou stejně tak aplikovatelné i na zálohy, které by oprávnění museli povinně exekutorům na výkon jejich činnosti skládat. Požadujeme proto povinné zálohy nezavádět, a tedy z návrhu zákona § 43b a s ním související změny vypustit,“ uvádí vnitro.
Oprávněný nemá přehled o majetku povinného
Rovněž ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nesouhlasí s obligatorním složením zálohy na náklady exekuce ze strany oprávněného s tím, že ve své podstatě se jedná o ztížení situace toho, komu nebylo plněno po právu. Navrhovaná právní úprava může vést k tomu, že oprávněný do exekuce s nejistým výsledkem nepůjde a raději rezignuje na splnění toho, co mu náleží. V konečném důsledku tudíž může dojít k oslabení důvěry společnosti v právo. „Oprávněný nemá vždy dostatečný přehled o majetkové situaci povinného, aby mohl vyhodnotit, kdy exekuce úspěšná bude a kdy nikoli. Mělo by být plně na úvaze soudního exekutora, který má vhled do stavu věci, zda bude od oprávněného složení zálohy na náklady exekuce požadovat.“ V neposlední řadě navrhovaným postupem by došlo k navýšení administrativní zátěže, konstatuje ministerstvo školství.
I podle vedoucího Úřadu vlády České republiky v případě povinných záloh jde o opatření výrazně k tíži oprávněného. Vadí mu i to, že navíc není ani stanoven žádný limit pro výši záloh.
Obrana: Jde o další trest věřitelům
Razantně se proti povinným zálohám postavilo i ministerstvo obrany: „Dle našeho názoru navrhovaná právní úprava znovu posiluje postavení dlužníků, zatímco opět ukládá další povinnost věřitelům. Zavedená záloha se stává institucionalizací dřívější možnosti požadovat zálohy na exekuci. Stává se fakticky povinností hradit náklady exekuce i v případech, kdy exekutor ve svém konání selže jinak, než pro nemajetnost povinného. Tím návrh dál komplikuje vymahatelnost práva věřitelům a zabezpečuje exekutorům jistotu další části příjmu bez ohledu na výsledek exekučního postupu a jejich úsilí. Jediným „účastníkem“ celého procesu, kterému nesvědčí prakticky žádné výhody, nýbrž naopak platební povinnost, se tak stává věřitel, který je takto „trestán“ za to, že si neohlídal řádnou platební morálku svého dlužníka.“
Jak dále obrana uvádí, věřitel přitom nemá žádnou možnost zjistit nebo alespoň odhadnout, zda a do jaké míry bude jeho pohledávka dobytná a zda má tudíž smysl žádat o výkon příslušného rozhodnutí. Rejstřík zahájených exekucí je mu nepřístupný, informace o majetku povinného zpravidla nemá (vyjma informací z katastru nemovitostí). V takové situaci mu tudíž zbývá pouze zaplatit zálohu a pak jen s napětím očekávat, jak celý výkon rozhodnutí dopadne. „Navrhujeme proto zvážit, zda namísto povinné zálohy zcela transparentně nenastavit poplatkovou povinnost formou soudního/exekučního poplatku, např. novelou zákona o soudních poplatcích. Buďto jde totiž o platbu státu na jeho náklady spojené s výkonem jeho moci (a potom je novela zákona o soudních poplatcích namístě) anebo jde o zálohovou platbu soukromým podnikatelům (exekutorům), kteří ze své činnosti (byť jde o činnost pro stát) mimo jiné generují svůj vlastní podnikatelský zisk. V druhém případě je otázkou, nakolik se má na garantování zisku podílet stát, který vlastně ukládá věřitelům minimalizovat rizika podnikatele tím, že jeho náklady částečně saturuje platební povinností věřitelů bez garance návratnosti,“ uvádí ministerstvo obrany.
Beztrestnost za přestupky a jízdu načerno
Proti návrhu se staví i ministerstvo dopravy, podle jehož připomínky lze v obecné rovině chápat snahu poskytnout větší ochranu dlužníkům v exekučním řízení, na straně druhé je však třeba zachovat základní principy, na nichž stojí vymáhání plnění závazků včetně zásady pacta sunt servanda. V tomto smyslu by měla být zachována možnost věřitelů reálně vymoci plnění závazků ze strany dlužníků. „Domníváme se, že tato možnost je v případě předloženého návrhu zákona reálně ohrožena, přinejmenším pokud jde o možnost vymoci své pohledávky u těch věřitelů, u nichž je ztráta z provozování jejich činnosti kryta kompenzací z veřejných rozpočtů. Tyto subjekty mají totiž pouze omezenou možnost poskytovat zálohy na náklady exekuce,“ upozorňuje ministerstvo dopravy.
Ministerstvu dopravy, ale i dalším resortům vadí rovněž další z návrhů novely, která se týká nákladů na náhradu paušálně určených hotových výdajů exekutora. „Ustanovení § 35 odst. 10 nově stanoví povinnost oprávněného uhradit exekutorovi náhradu paušálně určených hotových výdajů, která je splatná podáním exekučního návrhu. K tomu uvádíme, že pro některé subjekty se mohou stát jejich pohledávky z důvodu této nově navrhované povinnosti reálně nevymahatelnými,“ varuje doprava s tím, že ne všechny pohledávky pocházejí z nesplácených půjček, úvěrů nebo z poskytování telekomunikačních služeb a nelze tedy zobecňovat, že je rizikem věřitele, komu peníze půjčí nebo službu poskytne a přenést na něj z tohoto důvodu zodpovědnost.
Existuje totiž velké množství pohledávek subjektů, na nichž je účasten některý z veřejných rozpočtů a které ze strany věřitele nelze významným způsobem ovlivnit. Mezi takové pohledávky patří pohledávky za nezaplacené jízdné, za porušení přepravních podmínek dopravců či nezaplacené pohledávky obcí uložené v přestupkovém řízení. V případě exekucí týkajících se těchto pohledávek se jedná o dlužníky, kteří způsobili svůj dluh velmi často úmyslným jednáním, pokračuje resort ve svých výhradách „Takové chování ovlivňuje všechny uživatele veřejné dopravy a u neplatičů by nový návrh způsobil zesílení pocitu beztrestnosti. Drtivá většina dopravních služeb je zajišťována v režimu závazku veřejné služby, u nichž je ztráta z provozování kryta kompenzací z rozpočtů jednotlivých objednatelů (státu, krajů nebo obcí). Případné exekuce vůči cestující jsou tak vedeny ve prospěch veřejných rozpočtů. Dopravci ve veřejné dopravě jsou tak na jedné straně postaveni před nutnost vymáhat na základě povinnosti řádného hospodáře pohledávky dlužníků, na druhé straně budou zároveň nuceni vynakládat další finanční prostředky na exekuce,“ vysvětluje ministerstvo dopravy.
Spravedlnost: Exekuci může vést správní orgán
Podle ministerstva spravedlnosti jde v případě povinných záloh o zásadní koncepční změnu, která by měla přispět k řešení problému vícečetných exekucí tím, že přiměje oprávněného, aby více zvažoval, zda je v jeho ekonomickém zájmu podat exekuční návrh. „Vícečetné exekuce představují zásadní problém, v současné době je podle sdělení Exekutorské komory 95 % všech exekucí zahajováno jako vícečetné, z cca 6,5 mil. exekucí zahájených od r. 2001 jich dosud cca 4,5 mil. běží.“ Záloha na náklady exekuce by měla sloužit k částečnému uhrazení nákladů exekuce v případě, kdy by se tyto náklady nepodařilo vymoci na povinném, případně kdyby náhrada nákladů exekuce byla uložena oprávněnému. Ohledně postavení exekutora nelze podle ministerstva spravedlnosti souhlasit s tím, že soudní exekutor je primárně podnikatelem, protože nemůže např. odmítnout vést exekuci, i když by měl za to, že náklady exekuce v ní nebudou vymoženy.
Pokud se týká výhrad ohledně placení záloh a nákladů exekuce u veřejnoprávních subjektů, argumentuje spravedlnost tím, že nedotčena zůstává možnost vymáhat pohledávky, které nelze vykonat ve správním nebo daňovém řízení, prostřednictvím soudu, a pokud jde o tituly, které lze vykonat ve správním řízení, lze postupovat podle správního řádu a exekuci tedy může vést obecný správce daně, případně správní orgán, který rozhodnutí vydal.
Dušan Šrámek
