Je to osud, který si nikdo nevybírá a psychická nemoc může postihnout i soudce, který zůstává inteligentním a schopným právníkem. Avšak na soudce jsou kladeny vysoké nároky a ne každý vynikající právník může být soudcem, pokud jeho problémy mají vliv na výkon justice. To je v kostce shrnutí výsledku kárného řízení se soudcem Okresního soudu v Jindřichově Hradci Janem Tichým.
Dnes již bývalý soudce Tichý přišel na jindřichohradecký soud před pěti lety z Okresního soudu v Děčíně, a to tehdy jako vítaná výpomoc. Podle informací České justice z vedení okresního i krajského soudu nebyly tehdy žádné informace o jeho psychických problémech, respektive nebyly jihočeským soudcům od severočeských kolegů poskytnuty.
Jak se totiž postupně neformálně dozvídali, o jistých specifických problémech soudce se zde vědělo a proto jeho odchodu na severu nijak nebránili. I proto snad před kárným senátem včera zazněla lehká narážka na severočeské justiční poměry. „Přišel z Děčína, přinesl si způsob práce ze severočeské justice, taková praxe u nás není možná“, prohlásil předseda Okresního soudu v Jindřichově Hradci Lubomír Michálek, podle kterého by s takovým stylem práce mohl u severočeských soudů se svými specifiky Tichý ještě nějakou dobu fungovat.
S podobným návrhem řešení, tedy že by přešel na jiný soud, přišel krátce před včerejším jednáním Tichý i za předsedou Michálkem a krajského soudu Tripesem, který byl na jednání přítomen mezi veřejností. Jeho návrh v podobě stažení žaloby s tím, že by si do určeného data vyjednal přechod na jiný soud, ovšem oba předsedové odmítli.
Zdravotní problémy psychické povahy přitom měl, jak vyplynulo při včerejším jednání kárného senátu, Tichý již od dětství. Léčbu sám vyhledal v roce 1992, v době studií na právnické fakultě. Přesto byl schopen uspět v přípravě na soudce a prošel i psychotesty. Tichý sám lékařskou péči opakovaně vyhledal, což doložil i zprávou ošetřujícího lékaře, který v ní také upozornil, že nebýt aktivního a otevřeného přístupu samotného Tichého, nemusel o jeho problémech nikdo vědět, a to pokud by se péče děla zprostředkovaně přes jeho obvodního lékaře.
I proto na závěr středečního rozhodnutí kárného senátu jeho předseda Karel Šimka ocenil Tichého za jeho aktivní a otevřený přístup, zdůraznil, že jeho handicap nijak nesnižuje jeho vysokou inteligenci a právnické schopnosti a pro futuro varoval před tím, aby kární žalobci zneužívali cestu žalob na soudce pro nezpůsobilost.
Jakkoliv byl takový aktivní přístup Tichého ke své nemoci polehčující okolností a kárným senátem oceněn, vyšly najevo skutečnosti, které pravděpodobně měly zásadní vliv na jeho rozhodnutí zbavit jej funkce soudce.
Předně bylo zřejmé, že problémy jsou dlouhodobé, v úhrnu ročně zabírají Tichému „výpadky z reálného života“ desítky dnů, kdy není schopen se soustředit na výkon soudcovského povolání. Vyplynulo také, že Tichý je sice schopen rozpoznat, kdy se blíží toto období a řešit to zákonnou cestou formou dovolené či nemocenské. Avšak většinou, nikoliv vždy, neboť minimálně v jednom případě ve stavu mysli „mimo realitu“ soudil.
Předseda soudu Michálek také popsal, že sice Tichý své indispozice řeší zákonnou cestou, ale takovou formou, která zásadním způsobem dopadá jak na fungování soudu, tak především účastníky řízení. „Za rok 2018 byl třikrát v pracovní neschopnosti, vybíral si to po půldnech, údajně celou noc nespal a dnů, kdy celý den trávil v práci, tak moc nebylo. Dali jsme mu asistenta, který z velké části jeho práci suploval, měl jednací síň kdokoliv k dispozici, mohl kdykoliv o cokoliv požádat. Za jeden den v měsíci byl pak ovšem schopen vyřídit až 14 věcí, kdy bylo doručováno na fikci, účastníci se nedostavovali, bylo rozhodováno v jejich nepřítomnosti“, popisoval předseda Michálek.
Tichý se podle něj účastníkům přímo vyhýbal, což pak vedlo k zbytečným komplikacím. Aktivní přístup a pomoc ze strany soudu v podobě opakovaného zastavení nápadu a přidělení asistenta nepomohly, Tichý neakceptoval ani nabídky přechodu na jinou funkci v rámci justice, například asistenta soudce.
Soudce: Obvinění mě uráží
Soudce Tichý v reakci poukázal na to, že podle něj jsou za jeho prohřešky udělovány kárnými senáty důtky či nižší srážky z platu. Průtahy připustil, ale ne tak fatální. Odmítl kritiku kvality své práce, nebylo mu to nikdy vytýkáno. Nápad byl zastaven jednou a přineslo to podle jeho názoru výsledky.
Není si vědom, že by měl negativní vliv na práci soudu. Stížnosti končí u předsedy soudu, který mu je nedává k vyřízení a tak na ně nemohl při včerejším jednání ani reagovat. Nařčení z vyhýbání se účastníkům řízení označil jako lež, což dokládal kárnému senátu přehledem jednání. „Je to obvinění lživé a s odpuštěním mne dost uráží“, konstatoval Tichý. Pro zproštění ze zdravotních důvodů mluví podle něj z návrhu jediná věta znalecké komise. V ostatních odpovědích znalci nevymezili, kdy je či není schopen funkci vykonávat, a proto považuje kárnou žalobu pro nezpůsobilost za „obchvat“, jak se jej zbavit pro prohřešky malého rozsahu.
V konfrontaci se znalci, kteří pro kárný senát vypracovali posudek, se soudce Tichý snažil rozporovat především větu z jeho závěru: „Nekloníme se k tomu, aby nadále mohl funkci soudce s jeho obrovskou odpovědností vykonávat.“ A také odpovědi znalců, že „ne vždy“ je funkci soudce schopen vykonávat. Podle jeho názoru k takovému závěru nejsou jednak oprávněni a pak hodnocení „ne vždy“ nevylučuje, že schopen je.
Podle vedoucího týmu, docenta Ilji Žukova z Psychiatrické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, se v případě Tichého jedná o „extrémní podivínství“. Stavy si nenavozuje sám, je schopen je předpovědět, ale není schopen je ukončit sám. Průběh je pro něj komfortní, není jen schopen se soustředit. Situaci popisuje „raušem“, kdy zvládá běžný den, ale sám má náhled, že není schopen pracovat. „Má stavy, kdy je schopen a kdy není schopen pracovat. On nemá pod kontrolou, kdy to nastoupí, není tam záruka racionální kontroly, proto pro funkci není vhodný“, konstatoval docent Žukov. Nasazením určité medikace lze podle něj stavy těžce fantazijních prožitků zmenšit, nevylučuje změnu zásadní a stabilizaci stavu. „Prognózu vidím poměrně optimisticky, je to inteligentní člověk, změnou medikace by mohlo dojít k pozitivní změně“, uzavřel Žukov.
„Dělá“ alternativu
Při konfrontaci se znalci, ale i při své vlastní výpovědi před kárným senátem vyplynulo, že Tichý stavy vytržení z reality sice považuje za problém, který mu komplikuje profesní život, ale nezdálo se, že by je považoval za výrazně negativní součást svého života. Při jedné z odpovědí na dotaz ohledně popisu onoho stavu vytržení, kdy uvažuje o alternativní historii, s ledovým klidem prohlásil, že knihy tématem alternativní historie se zabývající moc nečte, protože „on to dělá“.
Návrh na revizní znalecký posudek ze strany obhajoby byl kárným senátem zamítnut. „Nejsme senát, který by přísahal na slova znalcova, proto jsme si znalce zde vyslechli a věci máme za prokázané“, zdůvodnil odmítnutí předseda Šimka.
Kárný senát pak po poradě dospěl k závěru o nezpůsobilosti Jana Tichého pro výkon funkce soudce. Podle kárného senátu bylo prokázáno, že Tichý trpí dlouhodobě problémy, které mají vliv na jeho výkon funkce soudce. Soudce je funkce s vysokou mírou odpovědnosti a požívá také vysokou míru ochrany, avšak i proto jsou na něj kladeny vysoké nároky a nemůže tak být chráněn stejně, jako obvyklý zaměstnanec. „Ústavní systém, který jej do této funkce vyslal, si nemůže dovolit, aby byl soudcem dlouhodobě někdo, kdo není schopen tu funkci dlouhodobě vykonávat“, konstatoval předseda senátu Šimka. Soudce může být nemocný, avšak tato nemoc musí být charakteru přechodného, popřípadě i dlouhodobého, ale pak musí být „marginální“, bez zásadního vlivu na chod justice.
Petr Dimun
