Čína krade plány amerických letadel, chce se učit na jejich chybách. Indičtí byrokraté mají začít pracovat, jak je ale dostat z golfu? Australský soudce se rozhodl odtabuizovat incest, srovnává ho s homosexualitou. Právníci se soudí kvůli negativním ohlasům na internetu. Britský premiér chce zákon o svobodě závodění na silnici. V desáté největší ekonomice světa je stále ještě běžné sekat zaměstnancům ruce sekyrou.
VELKÁ, SKORO NEVIDITELNÁ LOUPEŽ
Za skoro 250 let své historie se Spojené státy efektně vyrovnávaly s činností více či méně údajných anglických, indiánských, španělských, německých, ruských a dalších špiónů. Aktuálně jsou za největší nebezpečí považování čínští vyzvědači, o čemž svědčí žhavý případ inženýra jménem Su Bin, který se pokoušel v rámci průmyslové špionáže nabourat do počítačových sítí klíčových leteckých dodavatelů. Přinejmenším v případě gigantu Boeing byl úspěšný, napsala agentura Bloomberg.
Su Bin je majitelem letecké dílny, jejíž kancelář má kanadskou adresu. S dvěma společníky se ale věnoval především snaze proniknout do „superzabezpečených“ počítačů nejváznamnějších dodavatelů amerického vojenského letectva. Jak ukázal případ prolomení ochrany počítačů Boeingu, tak slavné to s jejich zabezpečením nebylo. Su se pokoušel dostat také k datům inženýrů společností Lockheed a Northrop. Kromě transportního letounu C-17 ho zajímaly především technické podrobnosti nejmodernějších amerických supersoniků F-22 a F-35.
Americký ministr zahraničních věcí John Kerry, který strávil minulý týden mimo jiné na oficiální návštěvě Číny, tamním politickým špičkám zdůraznil „znepokojení americké vlády ze vzrůstající technologické horečky.“ Na vcelku taktní upozornění, že Amerika má čínské průmyslové špionáže plné zuby, se mu dostalo soudružsky řízné odpovědi: „Vaše apply jsou plné špionážního softwaru, Amerika nemá morální právo kohokoliv kritizovat za špionáž.“
Čínští špióni se očividně pokoušejí navázat na kousek, který se jim podařil v případě už zmíněného mamutího transportního letounu C-17, který se stal nechtěnou předlohou pro čínský Y20. Otázkou je zda si špióni, kteří již zakrátko stanou před losangeleským soudem, vybrali ke špionáži ty nejlepší stroje. Jak Raptor, tak také F-35 totiž trpí celou řadou technických potíží, které prakticky znemožňují jejich operační použití. Možná se ale Čína drží přísloví o chybách, kterými se lidé učí – a vždycky je výhodnější učit se z chyb, které udělali jiní než ze svých vlastních. Přinejmenším to není tak nákladné.
BOŘIČI TABU
Australský soudce Garry Neilson se rozhodl přispět k pádu jednoho z nejtrvanlivějších tabu naší doby. Prohlásil, že za určitých okolností není na incestu nic odsouzeníhodného stejně jako například na homosexualitě. Informaci přinesl deník Sydney Morning Herald.
„Pokud jsou sourozenci pohlavně dospělí a vznikne mezi nimi sexuální přitažlivost, pak by na její naplnění nemělo být pohlíženo jako na trestný čin,“ myslí si Neilson.
„Za podstatu trestného činu považujeme v případě incestu riziko genetických vad na plodu, který může ze styku mezi sourozenci vzejít. V dnešní době je ale široce dostupná antikoncepce, což vede ke zpochybnění dosavadních názorů na incest.“
Proti Neilsonově volnomyšlenkářskému postoji se pochopitelně zvedla vlna pohoršenému odporu. Jeho mluvčí tvrdí, že se Neilson svou argumentací pokouší změnit rozhodnutí soudu v případu muže odsouzeného za pohlavní styk se svou jedenáctiletou mladší sestrou. Soudce to odmítá.
„V padesátých a šedesátých letech se na LGBT komunitu hledělo jako na kriminální skupinu,“ vysvětluje. „Od té doby se právní smýšlení změnilo. Domnívám se, že je na čase posunout se zase o kus dál v míře naší tolerance.“
VELKÝ BUDÍČEK V NOVÉM DILLÍ
V jednom z mnoha úřadů, které tvoří nepřehlednou síť indické byrokracie se pod tíhou uložených nevyřízených spisů utrhl nákladní výtah. Spoušť objevil při svém příchodu do zaměstnání ministr informatiky Parakáš Javadakar. „Byl to pro mě šok,“ sdělil Javadakar reportérce listu Washington Post. „Bylo devět hodin ráno a v úřadu stále ještě nikdo kromě mě nebyl.“
Javadakar ihned vydal přísné nařízení podle kterého musí zaměstnanci jeho ministerstva do kanceláře přicházet včas, dodržovat pracovní dobu a trávit ji prací, což vyvolalo značné skřípění zuby. To přešlo v bolestné pění poté co si nový indický premiér Narendra Modi od desítek vysokých úředníků státní správy vyžádal čísla jejich mobilních telefonů.
„Takto významní státní úředníci mi musí být k dispozici kdykoliv,“ vyhlásil muž, od kterého Indie všeobecně očekává, že zefektivní chod tamní veřejné správy.
Bude to bezesporu herkulovský úkol. Při kontrole jednoho úřadu v Novém Dillí se ukázalo, že se v jeho pořadačích a registraturách skrývají dokumenty pocházející ještě z časů britské nadvlády, která skončila před skoro sedmdesáti lety. Stále ještě čekaly na vyřízení.
Ravi Šankar Prasád, Modiho ministr spravedlnosti, prohlásil, že problém indické byrokracie netkví ani tak v pěti a půl tisících vysokých úředních. Ti jsou považováni za výkvět a elitu indického univerzitního vzdělání. Potíž je s třemi miliony takzvaných babuů, které nelze z úřadů propustit. Právě na jejich hlavy se snáší nejtvrdší kritika. Místo práce se věnují zejména golfu (členství v golfových klubech patří k jejich privilegiím). Na golf je vozí erární vozy s řidiči.
Ještě než uplynulo pověstných sto dní hájení, udělala si vláda Narendry Modiho tři miliony nepřátel – úředníků, které se snaží pohnout k práci.
NECHTE SI TU KRITIKU!
Americké soudy stále častěji řeší spory mezi firmami a zákazníky, kteří o nich napsali negativní recenze na sociální sítě jako jsou Yelp, Foursquare nebo Trip Advisor. Překvapivě se o svou (údajně) dobrou pověst soudí kromě restaurací sami advokáti, můžeme se dočíst ve Wall Street Journalu.
„Internet se stal rozhodujícím faktorem moderního marketingu,“ cituje Wall Street Journal texaského právníka Johna G. Browna. „Jednotlivec i korporátní zákazník, který potřebuje právní pomoc, se orientuje podle recenzí na internetu. Ty ovšem mohou být natolik příkré a zavádějící, že právní společnosti připravují o zákazníky. Tomu se musíme bránit.“
Průlomový soudní verdikt zazněl v březnu v americkém státu Georgia. Klient, který na sociální síti Yelp stroze a hanlivě ohodnotil svého rozvodového právníka mu musel zaplatit odškodnění ve výši 405 tisíc dolarů (zhruba osm milionů korun). Další podobné rozsudky následovaly.
Yelp už začal své uživatele vyzývat k tomu, aby při psaní recenzí zachovávali chladnou hlavu a byli uvážliví. To koneckonců vyhovuje i advokátům, kteří si pečlivě vybírají jaké recenze soudně napadat. Při vyšetřování by totiž snadno mohlo vyjít najevo, že jejich služby jsou přesně tak špatné, jak se o nich říká.
AŤ TO SVIŠTÍ PO ASFALTU
Konzervativního britského premiéra Davida Camerona návštěva v dílnách týmu formule 1 Williams natolik, že se rozhodl přijít se zákonem, který umožní pořádat automobilové závody na veřejných silnicích bez zbytečných průtahů a zdržování. Informoval o tom zpravodajský web britské BBC.
V současnosti je konání motoristických akcí bez patřičného povolení trestné v Anglii, Walesu i ve Skotsku. Jak ukázaly nedávné případy jako Rallye Jima Clarka a Tour of Mull, vydat povolení trvá příslušným orgánům dlouhých osmnáct měsíců. Organizovat závody s takovým předstihem ale podle organizátorů nelze.
Teď by měla přijít změna. Nadšený Cameron ještě z dílen Williamsu vzkázal, že se legislativa změní, „což umožní pořádat více akcí, během kterých si užijeme tyto báječné stroje.“ Současně Cameron ohlásil, že rallye přinesou do regionů, které je budou pořádat, příliv návštěvníků i peněz. Důkazem toho je podle něj francouzská Tou de France.
Reakce na Cameronův legislativní nápad jsou ale daleko studenější než premiér Jejího Veličenstva očekával. Například londýnský starosta Boris Johnson vyjádřil sympatie konání závodů formule 1 na tamním okruhu, představa závodících aut v londýnských ulicích ho ale nenadchla.
„Musíme si uvědomit, že lokální závody by představovaly obrovskou zátěž pro běžný život, pro životní prostředí… Možná by někdo z příčetnějších poradců mohl panu premiérovi sdělit, že v Tour de France závodí cyklisté na kolech. To je na jednom závodníkovi o dvě kola a jeden motor méně než kolik pan Cameron předpokládá.“
Cameron ale neobměkčil ani všemocného impresária F1 Bernieho Ecclestona. „Vážím si toho, že premiér uznal automobilové závody za důležitou součást ekonomiky i společenského života,“ citovala Ecclestona BBC. „Zajištění bezpečnosti v ulicích britských měst by ale bylo natolik komplikované, že by vynulovalo jakýkoliv ekonomický zisk.“
Zaslíbenou zemí pro motoristické fanoušky tak i zůstane Severní Irsko, které si v časech všeobecného omezování automobilového provozu ve Spojeném království zachovalo svébytnost a k zákazu konání závodů v ulicích nikdy nepřistoupilo.
RUKU ZA TO
O problémech Indie už byla řeč. Nevýkonný byrokratický aparát ale ani zdaleka není jediným z vážných problémů, které sužují desátou největší ekonomiku světa. Jak upozornila BBC, daní z ekonomického rozkvětu Indie jsou barbarské pracovní podmínky. Výjimkou nejsou ani tak drastické tresty jako je odsekávání končetin neposlušným zaměstnancům.
„Unesli nás náhončí jednoho z místních velkých zaměstnavatelů,“ líčí Dualu Nial. „Měli jsme pro něj stejně jako stovky dalších mužů. Já a ještě jeden muž jsme se vzepřeli. Za trest a také pro výstrahu ostatním nás přivlekli k velkému kameni. Na tom mi pak usekli sekerou ruku v zápěstí. Ta bolest byla příšerná. Myslel jsem, že musím umřít, ale zůstal jsem naživu.“
Nial se stal obětí jednoho z tisíců lokálních bosů, kteří vládnou odlehlým oblastem Indie. „Nabídl mi deset tisíc rupií (zhruba 250 korun) za práci ve výrobně cihel. Věřil jsem mu, protože jezdí na silné motorce a nosí kravatu.“
Boj s těmito malými místními ekonomickými samovládci se dostal na jedno z předních míst v programu vlády Narendry Modiho. Nic jiného Modimu ani nezbývá. Jen Velká Británie přislíbila do rozvoje indické infrastruktury investovat prostřednictvím různých pobídek v přepočtu téměř padesát milionů korun. Pokud se situace na indickém pracovním trhu rychle a výrazně nezlepší, je vláda Davida Camerona rozhodnuta tuto investici zastavit.
Ondřej Fér
