Občanský soudní řád odlišuje dvě možnosti účasti státního zastupitelství v civilním řízení. První širší možnost je, že státní zastupitelství může podat návrh na zahájení řízení. Druhá užší je, že jen může vstoupit do zahájeného řízení, ale samo jej zahájit nemůže. Insolvenční zákon umožňuje státnímu zastupitelství do řízení vstoupit, nikoli jej zahájit. Jde tedy o druhou užší možnost.
Způsob úpadku je součástí návrhu na zahájení insolvenčního řízení, který státní zastupitelství podat nemůže. Nemůže-li státní zastupitelství navrhovat konkurz při zahájení řízení, nemůže ani navrhovat tuto změnu řešení úpadku v průběhu řízení, protože by došlo k obcházení zákona. Kdyby zákonodárce chtěl dát státnímu zastupitelství právo podat návrh na zahájení insolvenčního řízení včetně návrhu na způsob řešení úpadku, tak by tak učinil. Zákonodárce však právo dávat návrh na zahájení insolvenčního řízení státnímu zastupitelství nedal a tedy si státní zastupitelství nemůže tuto působnost atrahovat tím, že by účelově věci, které jsou spojeny s návrhem, mohlo podávat až po zahájení řízení.
Úřední činnost státního orgánu, včetně státního zastupitelství, je součástí výkonu státní moci. Pří působnosti všech orgánů státu a tedy výkonu státní moci platí ústavní zásada, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. To je rozdíl od soukromých osob, které mohou činit vše, co jim právní řád nezakazuje. Nelze připustit, aby státní orgány nedostatek zákonného základu své působnosti obcházely. Je ústavně nepřípustná analogie či rozšiřující výklad, které by státním orgánům dávaly více moci, než jim dal zákonodárce. Jestliže zákonodárce omezil právo státního zastupitelství na činnost v insolvenčním řízení na vstup do zahájeného řízení, ale nedal mu právo řízení zahájit a tedy činit návrhy, které jsou obsahem návrhu na zahájení řízení, nemůže státní zastupitelství v dané věci obcházet tuto absenci návrhového práva formou podnětu. Soud by měl podnět podaný ve věci, kde státní zastupitelství nemůže podat návrh, odložit, protože podnět je výsledkem činnosti státního orgánu mimo rozsah jeho zákonem stanovené působnosti a je obcházením zákona.
Zájem věřitelů
Účel insolvenčního zákona vtělil zákonodárce do jeho prvního ustanovení. Smyslem a cílem je řešení majetkových poměrů dlužníka tak, aby to vedlo k co nejvyššímu poměrnému uspokojení věřitelů. Prioritou jsou majetkové zájmy věřitelů. Insolvenční zákon sice umožňuje účast státního zastupitelství, ale není jeho účelem chránit zájmy státního zastupitelství. Majetkové zájmy státu, které mohou být v insolvenčním řízení řešeny, nezastupuje státní zastupitelství, ale jiné státní orgány – např. finanční úřady, správa sociálního zabezpečení atd. Přitom majetkové zájmy státu nemají přednost před zájmy ostatních věřitelů, jelikož platí ústavní zásada rovnosti vlastnictví.
Reorganizace slouží k vyššímu uspokojení věřitelů než konkurz. Pakliže státní zastupitelství prosazuje konkurz místo reorganizace vstupuje do práv věřitelů, jejichž insolvenčním zákonem chráněným zájmem a legitimním očekáváním je, že v insolvenčním řízení budou uspokojeny co nejvíce jejich pohledávky. Státní zastupitelství, které takový zájem nemá a uspokojuje své jiné mocenské zájmy, jedna v rozporu s účelem insolvenčního zákona.
Veřejný zájem
Státní zastupitelství nemůže v občanském soudním řízení jednat svévolně, ale jen v rámci ochrany veřejného zájmu, který souvisí s předmětem řízení a který je oprávněno podle zákona hájit. Veřejný zájem je neurčitý právní pojem. Právo pracuje i se širším pojmem obecného zájmu. Obecný a veřejný zájem nejsou totožné kategorie. Obecný zájem je právní pojem širší než pojem veřejného zájmu, jehož naplnění je především posláním aplikace práva. Veřejný zájem je podmnožinou obecného zájmu. Působnost státního zastupitelství v civilním soudním řízení nemá sloužit k napravení nezákonnosti, je-li to v soukromém zájmu státu nebo i v jiném zájmu státu, netýkající se daného civilního řízení.
Základní působnost státního zastupitelství spočívá v trestním řízení. Je pochopitelná snaha státního zastupitelství podřídit svou netrestní působnost jeho cílům v trestním řízení. Občanské soudní řízení a soudní rozhodování civilních soudů však nejsou služkou pro utajené zájmy státního zastupitelství v jeho trestních působnostech.
Státní zastupitelství musí svou činnost v občanském soudním řízení odůvodnit legitimním veřejným zájmem. Jde sice o obecný pojem, ale nemůže jít o svévoli. V demokratickém právním státě musí být veřejný zájem legitimní a známý, nelze jej tajit. Veřejný zájem v civilním řízení nesmí být tajný zájem. Tento zájem musí být zřejmý pro ostatní účastníky i soud. Veřejný zájem musí být patrný z podání státního zastupitelství, aby jeho oprávněnost byla přezkoumatelná. Není možné obcházet procesní postupy v trestním řízení tak, že by v insolvenčním řízení byly realizovány zájmy státního zastupitelství z řízení trestního.
Dovolává-li se státní zastupitelství nepoctivého zájmu spojeného s povolením reorganizace, kde zákon uvádí jen demonstrativní výčet, je nutno odlišit, zda se dovolává příkladů v zákoně výslovně uvedených nebo jiných. Tento výčet může být rozšířen, ale nikoli svévolně. S výjimkou výslovně zákonem uvedených případů je nutné rozšíření příkladů nepoctivého zájmu poměřovat účelem insolvenčního zákona. V takovém případě je nepoctivým zájmem to, co by vedlo k tomu, že v reorganizaci nebude dosaženo příznivějšího výtěžku pro věřitele nebo nebude dodržena zásada poměrnosti jejich uspokojení.
Pokud se státní zastupitelství odkazuje na své zájmy a výsledky činnosti z trestního řízení, které nesouvisí s uspokojením věřitelů v konkrétním insolvenčním řízení, jde o zneužití moci, nikoliv legitimní veřejný zájem. Jde-li o neskončené trestní řízení, kde platí presumpce nevinny, nemůže být k výstupům z tohoto řízení přihlíženo. To platí zejména, pokud dlužník v úpadku není obviněným a tedy je rozdílnost osob obviněných v trestním řízení a účastníků v insolvenčním řízení. Záměna role státního zastupitelství v trestním řízení s rolí v občanském soudním řízení je nepřípustná.
Zdeněk Koudelka
