VERNICHTUNG DURCH ARBEIT – „Likvidace prací,“ tak znělo nepsané heslo (nejen) nacistických lágrů. Co do efektivity s nimi soupeří čínské kanceláře. Za oběť horečnému pracovnímu tempu, které vyžaduje čínský „sockapitalismus“, padlo jen v loňském roce zhruba 600 tisíc lidí. Informuje o tom agentura Bloomberg.
Osmačtyřicetiletý bankovní úředník Li Jian – Hu se po čtvrt století práce u počítače jednoho dne zhroutil za svým pracovním stolem. „Celý život plnil stranické a pracovní úkoly, jimž obětoval vše,“ uvedl ve vzpomínce na zvěčnělého úředníka regulátor čínského bankovního sektoru CBRC. Povinnost nejvyššího výkonu zabila nejen Liho, ale také čtyřiadvacetiletého zaměstnance společnosti Ogilvy Public Relations Worldwide, o rok staršího auditora z Price Waterhouse Coopers nebo jednapadesátiletého významného inženýra ve státní zbrojovce AVIC, která vyvíjí například novou generaci čínských stíhacích letounů. Epidemie úmrtí způsobených přepracováním je tak rozsáhlá, že se jí jinak vzorně pracující čínské cenzuře nepodařilo ututlat. Rádio CRI odvysílalo zprávu o tom, že podle střízlivých odhadů v Číně denně na následky přepracování zemře 1600 „bílých límečků.“
„Čína je prozatím ekonomika založená výlučně na růstu,“ tvrdí Jeff Kingston, ředitel čínských studií na univerzitě Temple v Tokiu. „Zaměstnanci neví, že kromě vydělávání peněz je tu také možnost utrácet je.“
Kingston poukázal na příklad Japonska, které v minulosti také čelilo epidemické smrtící přepracovanosti. Úlevu přinesla obří obchodní centra, v nichž se Japonci naučili odpočívat u nákupů.
Odborové organizace se v reakci na rostoucí počet obětí pracovního nasazení rozhodly prosadit takovou úpravu pracovní legislativy, která by odstranila alespoň nejkřiklavější důsledky čínské snahy o skloubení komunismu s kapitalismem. Čínští zaměstnanci by si tak znovu měli užívat až dvouhodinové obědy spojené s povinnou siestou. Ty byly v Číně dlouho běžné. Za své vzaly až na počátku devadesátých let minulého století, tedy ve stejné době, kdy se přepracovanost začala stávat normou.
PÁTÉMU DODATKU NAVZDORY – Massachusettský soud dospěl k přelomovému rozhodnutí: Obžalovaný musí vyšetřovatelům zpřístupnit kódované soubory v paměti svého počítače. Obhajoba, podle které se jedná o porušení pátého dodatku americké ústavy, se svými argumenty neuspěla, napsal deník Wall Street Journal.
Advokát Leon Gelfgatt z massachussetského města Marblehead byl obviněn z daňových úniků. Podle vyšetřovatelů byl přístup k datům v hard disku počítače obviněného klíčový pro objasnění celého případu. Gelfgatt připomněl dva roky starý výrok soudu v Atlantě. Ten podobné žádosti v případu dětské pornografie nevyhověl, dnes je ale všechno jinak. Podle mluvčího soudkyně Marthy Coakleyové Christophera Loha rozhodnutí massachussetského soudu představuje významný milník.
„Zajišťuje, že pokud soud bude chtít digitální důkazy, dostane je,“ cituje Loha Wall Street Journal.
Problematika kódovaných dat se v poslední době stále častěji stávala předmětem prudkých sporů o to, kam až lze při hledání spravedlnosti zajít v narušení soukromí obviněných a podezřelých. Důležitost této otázky ještě vzrostla poté co se Američané naučili ve velkém používat propracované kódovací programy jako je například DriveCrypt Plus. Tento rozšířený software použil právě Gelfgatt.
„Jestliže chce soud odkódovat hard disk počítače, musí vědět co na něm je. Pokud ví co na něm je, není důvod, aby nařizoval jeho odkódování. Celé rozhodnutí soudu je zmatené,“ kritizuje přelomový verdikt Matthew Segal ze Společnosti amerických občanských svobod.
Sám Gelfgatt se zatím nevyjádřil, dá se ale předpokládat, že se případ jeho kódovaných počítačů dostane až před Nejvyšší soud.
JEDNOHLASNĚ O TELEFONECH – Nejvyšší soud Spojených států amerických jednohlasně rozhodl o tom, že v USA napřístě nebude možné provádět sledování polohy mobilních telefonů bez soudního příkazu. Podle deníku Guardian jde o významné rozhodnutí, které vyvolá dominový efekt s nedozírnými následky.
Ať už uživatel svůj mobilní telefon používá nebo ne, přístroj přijímá a vysílá signály nejbližším vysílačům mobilního signálu. Na základě sběru těchto takzvaných metadat lze s velkou přesností vytvořit mapu pohybu uživatele – a také se to děje. Nejžádostivějším sběratelem metadat je ve Spojených státech Národní bezpečnostní agentura (NSA), jejíž činnost je v posledních měsících cílem stále hlasitější a ostřejší kritiky. Požadavkům NSA přičinlivě vycházela vstříc i policie, která pokryla Spojené státy sítí falešných vysílačů, jejichž úkolem nebylo nic jiného než vyplnit vakuum v místech se slabým pokrytím. Mobilní signál ale nevysílají, jejich úkolem je výlučně sběr metadat. Všechny tyto orwellovské stavby se rozhodnutím Nejvyššího soudu stávají památníky špionážní mánie, která Spojené státy zachvátila po teroristických útocích ze září 2001.
NEÚSTAVNÍ ANTIKONCEPCE – Americký Nejvyšší soud má za sebou perný týden. Kromě špehování ve jménu národní bezpečnosti rozhodoval také o tom zda je přípustné, aby soukromé podniky svým zaměstnankyním nabízely příspěvek na antikoncepční pilulky přestože je to v rozporu s jejich náboženským vyznáním. Pokud by taková nabídka mohla být v rozporu s náboženským smýšlením žen nebo majitelů firem, nesmí k ní dojít, usnesli se soudci. Celkem se rozsudek týká osmi desítek společností a korporací se statisíci zaměstnanců.
Pokrytí ženské části pracovního trhu nabídkou antikoncepce přitom bylo jednou z klíčových součástí „Obamacare,“ plánu administrativy prezidenta Baracka Obamy na vytvoření celoplošného systému zdravotního pojištění. Výrazně dostupnější antikoncepce se měla odrazit v menším počtu onemocnění rakovinou pohlavního ústrojí. Záměr Obamovy administrativy byl ale nejen zdravotní. Podle propočtů měla levná nebo zcela zdarma poskytovaná antikoncepce snížit počet neplánovaných otěhotnění a tím také počet žen, které kvůli těhotenství odcházejí z práce.
Plán ztroskotal na odporu některých nábožensky založených podnikatelů, pro které je prevence početí z morálních důvodů nepřípustná. Vzniklý spor nakonec skončil před Nejvyšším soudem, který se přiklonil k argumentaci věřících.
Podle Joshe Earnesta z tiskového oddělení Bílého domu jde o hazard se zdravím žen. „Budeme hledat cesty jak přimět soukromé majitele firem, aby svým zaměstnankyním antikoncepci zpřístupňovali tak, aby nedocházelo na jedné ani na druhé straně k poškozování náboženského smýšlení,“ uvedl Earnest.
Podle liberálního redaktora Huffington Postu je výnos Nejvyššího soudu zločinný: „Umožňuje zaměstnavatelům, aby pod nábožnou zástěrkou škodili zdraví žen, které pro ně pracují,“ napsal v rozsáhlém materiálu.
MUŽI, KTERÝM UBLÍŽILY ŽENY – Poslední červnový víkend se v sále na jednom z detroitských předměstí uskutečnilo první setkání spolku, který by podle mírně jízlivého komentáře sloupkaře deníku Washington Post mohl do amerického politického života promluvit výrazněji než libertariánské Čajové hnutí. Pod hlavičkou Men’s Issue (Mužská věc) se seskupili muži, kterým ženy udělaly ze života peklo.
U řečnického pultíku se střídali především stárnoucí běloši s univerzitním vzděláním. Jeden po druhém se svěřovali se špatnými zkušenostmi se společností, která je nakloněná k tomu vnímat ženy v roli obětí mužů. Odpor proti feminizující se společnosti je ve Spojených státech stále znatelnější. Nedlouho před konferencí Men’s Issue umístil jeden Kaliforňan na YouTube video, ve kterém ženy obvinil z toho, že jsou proti němu bezdůvodně zaujaté. Pak se vybavil ostře nabitou puškou, vystoupal na věž a zastřelil nejen dvě ženy, ale také čtyři muže.
„Z mužů se stávají občané druhé kategorie,“ uvedl jeden z účastníků konference, prošedivělý Gary Constanza ze státu Long Island. „Svět naslouchá narcistickým sebestředným ženám, které tvrdě vyžadují, aby se jim vycházelo vstříc. Samy ale neudělají ani krok.“
Warren Farrell se dříve angažoval v organizacích podporujících ženy. Teď jeho zájem patří mužům. „Mužské hnutí má svoje opodstatnění stejně jako to ženské,“ řekl. „Rozhodně po tomto víkendu nemůžeme tvrdit, že je v embryonálním stádiu. Začalo se vyvíjet.“
Radikální ženy, jejichž „jekotu a škrábanců“ se účastníci konference Men’s Issue obávali, se nakonec nedostavily.
K LÍCI ZBRAŇ! – Plodem práce statistiků ani zdaleka nejsou jen nudné sloupce čísel, jejichž četba může nespavcům dobře nahradit barbituráty. Důkazem budiž výzkum, který zveřejnilo americké Centrum pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC). Jeho předmětem je rozšíření smrtelných úrazů, které způsobují střelné zbraně.
Z celkem 32 351 úmrtí způsobených kulkou ze střelné zbraně připadá dvacet tisíc na sebevraždy, zbytek spadá do kategorie náhodného výstřelu nebo vraždy. Průměrně se ve Spojených státech zastřelí 6,8 obyvatele ze sta tisíc. Nejméně sebevrahů vykázal jeden z nejmenších států Unie Rhode Island, naopak nejvyšší míru sebevražd střelnou zbraní zaznamenali na Aljašce, ve Wyomingu, Oklahomě, Montaně a v Novém Mexiku. Vůbec nejvyšší počet smrtelných zranění střelnou zbraní statistika uvádí v Louisianě – 18,8 mrtvého na sto tisíc obyvatel. Statistika také ukazuje, že čím vyšší je počet střelných zbraní, tím častěji rozsévají smrt.
Pro administrativu prezidenta Baracka Obamy jsou tyto počty pádným argumentem, který hodlá použít ve svém boji za omezení tradičního amerického práva držet zbraň. S jakým úspěchem se tato snaha potká, je nejisté. Silná zbrojní lobby totiž poukazuje na to, že když se někdo rozhodne spáchat sebevraždu, vyloupit dragstór nebo někoho zabít, udělá to i bez pistole.
MŮŽE ZA TO REŽISÉR? – V lednu tohoto roku se trojice členů štábu stala obětí špatné koordinace při natáčení jedné ze scén životopisného filmu o zpěvákovi Gragu Allmanovi. Sedmadvacetiletou asistenstku kamery Sarah Jonesovou vlak, který vjel do záběru dřív než měl, zabil. Po půlročním šetření se vyšetřovatelé rozhodli z nehody obvinit režiséra Randala Millera. Obvinili ho z neúmyslného zabití, píše BBC.
Stalo se to dne 21. ledna 2014, během prvního natáčecího dne filmu Midnight Rambler. Sedm členů štábu umísťovalo poblíž amerického městečka Doctorstown na koleje postel, která měla společně s projíždějícím vlakem sehrát hlavní roli v jedné snové scéně. Železný oř se ale objevil dřív než měl… a o životopisný snímek v hlavní roli s věhlasným Johnem Hurtem se místo kritiky začala zabývat policie. Jonesová se stala obětí vlastní obětavosti a snahy udržet si místo, když se osudnou postel do poslední chvíle pokoušela z kolejí odtlačit.
Vyšetřovatelé zjistili, že filmaři na trať „vnikli bez patřičného oprávnění, natáčení nedostatečně oznámili, čímž umožnili vznik tragické situace.“ Nešťastný režisér, kterého v osobě Williama Hurta po nehodě opustila jeho hlavní hvězda, se odvolal na souhlas místních policistů s natáčením.
Za neúmyslné zabití mu podle zákonů státu Georgia hrozí deset let vězení. Případ se navíc může stát precedentem, podle kterého ponese režisér právní zodpovědnost za všechno co se „na place“ šustne od neplánovaných početí až po tak smutné události jako je smrt někoho ze štábu.
Ondřej Fér
