Ředitel správy Nejvyššího soudu je ve funkci od počátku roku 2016. Rozhodovací činnost a sjednocování judikatury jsou sice těmi nejdůležitějšími úkoly Nejvyššího soudu, soudci, asistenti soudců a další zaměstnanci však potřebují pro svoji práci odpovídající zázemí a to je právě jeho úkol. Ne vždy jednoduchou práci se pokusil čtvrtletník AEQUITAS, nyní rozhovor přináší i Česká justice.
S jak velkým ročním rozpočtem Nejvyšší soud aktuálně hospodaří?
Pro rok 2017 hospodařil Nejvyšší soud s rozpočtem ve výši 333 mil. Kč.
Jaký je rozpočet v porovnání s rozpočtem například před pěti nebo deseti lety?
Z tabulky je zřejmé, že v poslední době dochází k razantnímu navýšení prostředků, a to zejména v platové oblasti, souvisí to především s nárůstem počtu zaměstnanců, ale i s navyšováním platů státních zaměstnanců v posledních letech. Tento nárůst je v období let 2002 až 2017 asi 250 %. Rád bych upozornil, že co se týká nákladů na provoz, ty v patnácti letém období vzrostly „pouze“ o 60 %. Dalo by se tak říci, že současná správa soudu a provoz soudu jako takový jsou v porovnání s tím, co měli k dispozici ředitelé správy například do roku 2010, výrazně úspornější. Navíc, v situaci, kdy je budova více využívána, neboť je naplněna na maximum své kapacity, platíme nemalé prostředky za pronájem detašovaných pracovišť a kontinuálně dochází k nárůstu cen energií nebo i jiných vstupů. V tomto případě bychom uvítali minimálně 10 až 20% nárůst prostředků na provoz pro roky příští. A jak je vidět, takový požadavek lze podpořit logickými argumenty a srovnáním.
Nejvyšší soud staví novou přístavbu, respektive buduje ji Ministerstvo spravedlnosti. Z čeho se stavba konkrétně financuje a kdo za zadavatele koordinuje se stavební firmou Zlínstav, a. s. věci, které se „za chodu“ objevují?
Stavba je financována prostřednictvím investiční akce, jejímž nositelem je Ministerstvo spravedlnosti. Částka za výstavbu budovy bez přidružených nákladů (projekt, technický dozor, apod.) představuje cca 95 mil. Kč. Nejvyšší soud má pro úpravy vlastní budovy, nutné pro propojení s nově vznikající přístavbou, samostatnou investiční akci, na kterou je přiděleno zhruba 6 milionů korun. Odpovědným za novou přístavbu v Bayerově ulici je ministerstvo, správcem stavby je přímo ředitel investičního odboru ministerstva. Za část prací realizovaných v té souvislosti přímo v budově Nejvyššího soudu jsem správcem stavby já.
Jak stavba ovlivňuje běžný chod Nejvyššího soudu?
To, jak stavba ovlivňuje každodenní chod, se můžeme přesvědčit všichni dnes a denně. Ať je to omezení vjezdu do dvora (bude se bohužel ještě opakovat), hluk ze stavby, znečištění kolem budovy, omezené parkování, apod. Na řadu přijdou také omezení přímo uvnitř naší historické budovy, jakmile se začne realizovat propojení s novou přístavbou. Hlavní budova Nejvyššího soudu by si přitom zasloužila větší rekonstrukci. Nedávno spadl kus omítky na schodišti, praská vodovodní potrubí.
Kolik peněz se ročně vydá na podobné havárie?
Překvapivě je budova z 30. let minulého století v dobrém technickém stavu. Místa, kde došlo k závadám, prošla pozdějšími úpravami. — Jak zmíněná opadaná omítka, tak stupačky, které praskly přibližně po 15 až 20 letech. Za opravy a údržbu se v roce 2017 vynaložily 3 miliony a 200 tisíc korun. Tato částka není ale konečná, protože spoustu oprav se snažíme dělat svépomocí prostřednictvím našich zaměstnanců, přičemž nakupujeme pouze materiál. Toto už bohužel není tak jednoduché detailně rozklíčovat, co šlo do budovy, co do nábytku, židlí, osvětlení, apod., ale odhadem je to minimálně dalších 500 tisíc korun.
Co vše ještě v sídle Nejvyššího soudu nesnese z hlediska stavebních prací odkladu?
Tak o tomto bodu by šlo napsat samostatný článek, takže zmíním pouze hlavní priority a potřeby. Co se týká budovy jako takové, zásadním úkolem je prosadit výměnu oken v celém objektu, dále pak vybudovat klimatizací a problematickou je rovněž elektroinstalace, kterou jsme měli v plánu rekonstruovat už od roku 2006.
Po přestěhování knihovny do nové přístavby bude též možno provést rekonstrukci velkého jednacího sálu. Ta je také naplánována už od roku 2006. Vše však záleží na přidělení finančních prostředků z Ministerstva spravedlnosti. Horizont těchto velkých akcí je tedy v řádu let.
Pokud se zaměříme na interiér, tak se budeme snažit pokračovat v započatém trendu rekonstrukcí jednotlivých kanceláří soudců a personálu. Zaměřujeme se zejména na výměnu podlah a nahrazení vyžilého nábytku. Vzhledem k počtu kanceláří a omezenému rozpočtu je to ale běh na dlouhou trať. Taktéž se jako havarijní jeví obklady jednotlivých toalet na hlavních chodbách v jednotlivých patrech, u kterých naplánujeme postupnou výměnu.
Jak hodně komplikuje stavební práce to, že je budova památkově chráněna?
Obrátím-li se k předchozímu bodu, co se týká velkých plánovaných věcí — tak konzultace, projednání a odsouhlasení památkovými institucemi jsou nutné a nelze bez toho cokoliv provést. Opravy vnitřních prostor, jakými jsou výměna podlahových krytin, výměna osvětlení, výmalba, apod., pokud se dělají citlivě a nemají vliv na celkový vzhled nebo uspořádání budovy, provádíme sami.
U starých budov bývá často problém s únikem tepla. Kolik ročně Nejvyšší soud protopí?
Výdaje na teplo a elektrickou energii představují ročně více než 3 miliony korun. Jak jsem už naznačil, výměna oken je jednou z velkých priorit, a to také proto, že tudy profukuje. Jsme významná státní instituce a musíme jednat hospodárně, tedy dělat podobné kroky, které by vedly například k úsporám za vytápění. V současné době je už také zpracována studie energetických úspor budovy Nejvyššího soudu. Z ní jednoznačně vyplývá, že výměna oken je nejvýznamnějším a (s ohledem na památkovou ochranu) jediným krokem vedoucím k podstatným úsporám a zlepšení klimatických podmínek uvnitř. Na počátku února jsme jednali s orgány památkové ochrany, přímo v naší budově, abychom na místě předvedli stav okenních výplní (máme zde více než pět různých typů oken) a předběžně dohodli kroky, které musí Nejvyšší soud podstoupit, abychom mohli plánovanou výměnu oken zrealizovat.
Poslední rok byl ve znamení velkého stěhování kanceláří. Do nově zrekonstruovaných prostor se přestěhovaly kanceláře předsedy Nejvyššího soudu, místopředsedy, spolu s nimi celý úsek předsedy soudu, část úseku místopředsedy soudu, vedení trestního kolegia, apod. Proč? Není Nejvyšší soud i bez toho rozsáhlým staveništěm?
Důvod je jednoduchý, kanceláře předsedy a místopředsedy soudu včetně příslušných sekretariátů tvoří jakýsi uzavřený celek — s ohledem na jednání, návštěvy, atd. Pokud by zůstaly na původních místech, tak by skrze tyto úseky chodili zaměstnanci do nově přistavěné budovy. — Chodba v pravé části (při pohledu zepředu) bude sloužit v každém patře jako vstup do budovy Bayerova. Dojde k proražení zdi stávající budovy a propojení s novou. V nové budově nebude žádné schodiště ani z ní nebude možné vyjít přímo na ulici. Další stěhování bylo vyvoláno požadavky, aby spolupracující útvary —jako příklad dávám úsek předsedy soudu – byly umístěny poblíž sekretariátu předsedy, proto zmíněná „rošáda“. Uvolněné kanceláře zase poslouží jiným zaměstnancům, pro které budou adaptovány.
Brno a parkování, to je problém sám o sobě. Kolik máme parkovacích míst? A jak byste reagoval na nedávný článek v tisku, že by instituce (jako jsou právě soudy) měly přes noc, popřípadě o svátcích a o víkendech, na svá parkovací místa pouštět rezidenty?
Nejvyšší soud má přiděleno 30 vyhrazených parkovacích míst v bezprostředním okolí budovy, dalších 10 míst má ve dvoře soudu. V nově budované budově Bayerova bude 20 dalších parkovacích míst v podzemních garážích, přístupných autovýtahem. Tímto by se velmi napjatá situace ohledně parkování mohla mírně uvolnit, ovšem pouze za předpokladu, že nebude rozšířen okruh parkujících nad rámec toho, co je dnes. Co se týká zmíněného článku, tak Nejvyšší soud návrh, prezentovaný doslova jako nový objev některých brněnských radních, již realizuje velmi dlouhou dobu a nechává v odpoledních a večerních hodinách parkovat rezidenty na svých neobsazených místech. Bohužel, jak praví přísloví o podaném prstu někteří rezidenti nám stojí na místech trvale, odmítají odjet v ranních hodinách, aby se uvolnila místa pro naše zaměstnance. Proto jsme byli letos nuceni přistoupit k částečné blokaci alespoň devíti parkovacích míst přímo před naší budovou prostřednictvím zvedacích sloupků. Musím ale přiznat, že poslední dobou se situace přece jen trochu zklidňuje, protože příslušníky městské policie, kterou volá justiční stráž ve chvíli, kdy je naše místo obsazeno a už by mělo být uvolněno, vídám před soudem teď už jen zřídka.
Jste ředitelem správy něco přes dva roky. Co jste řešil na úvod jako hlavní prioritu?
Odpověď je velmi jednoduchá, hlavní prioritou od mého nástupu bylo zahájení stavebních prací u nově budované přístavby, o které jsme se už podrobněji před chvílí bavili. Obnášelo to vše od revize projektu po převod vlastnictví staré budovy na Ministerstvo spravedlnosti, atd. Ale aby to nebylo tak fádní, dalším zajímavým úkolem na úvod mého působení bylo řešení odprodeje tří ojetých vozidel, která jsme nahradili na konci roku 2015. Dosud se u Nejvyššího soudu nikdy prodej starých služebních vozidel formou dražby neřešil, vždy byla auta převedena bezúplatně na jinou, nižší, justiční složku nebo prodána bazaru, takže celý ten proces od odhadu ceny, vyhlášení dražby, až po konečný odprodej, byl pro mne zajímavou a novou zkušeností. Dříve jste byl u Nejvyššího soudu vnitřním auditorem. Dá se říci, že jste tak měl správu soudu v den nástupu do funkce už podrobně nastudovanou?
Snad ano, určitě se dá říct, že jsem nedělal krok úplně do neznáma. Jak dlouho už vlastně u Nejvyššího soudu pracujete?
Od srpna roku 2005.
Má správa soudu dostatek zaměstnanců? Pokud ne, které složky byste rád posílil?
Pokud se odkážu na údaje prezentované v samotném úvodu, tak v současné době 30 zaměstnanců správy představuje 9 % všech zaměstnanců, dříve to bylo i 15 %. Je tedy zřejmé, že se stále stejným počtem zaměstnanců správy obsluhujeme více lidí i více prostor, dodáváme více materiálu, atd. Proto bych uvítal možnost o jednoho až dva zaměstnance správu posílit. O pozicích zatím nebudu spekulovat, ale s novou budovou určitě přibude potřeba údržby, úklidu a bohužel neustále stoupající trend mají i různé administrativní činnosti spojené se správou soudu.
Jsou platy nesoudcovských profesí na soudech opravdu tak nízké, např. v porovnání s průměrnou mzdou v republice?
Omezenost platů ve státní správě spočívá v neflexibilnosti a pouze částečné možnosti navázat plat na výkon. Nicméně, toto je charakteristika pracovního poměru ve státní správě a je třeba s tím počítat, pokud se někdo rozhodne ve státní správě pracovat.
V současné době si myslím, že jsme v profesích, které obnáší správa soudu, nastavili poměrně slušné pracovní podmínky, a to nejen stran finančního ohodnocení. Mluvím však jen za správu soudu, u zaměstnanců výkonu jsem si porovnání nedělal, pouze z obecných tezí vím, že platy např. zapisovatelek jsou stále dlouhodobě podhodnoceny.
Daří se nakupovat moderní počítačovou techniku?
Soudci mají většinou stacionární počítače a také notebooky, aby mohli pracovat z domu a dálkově se připojit do soudních databází. Obnova IT vybavení, které patří k zásadním pracovním nástrojům, je ve velké míře ovlivněna samozřejmě dostatkem finančních prostředků, ale také přístupem a akceschopností Ministerstva spravedlnosti, protože v této oblasti nákupů je prosazován systém centralizovaných veřejných zakázek. Co se týká vybavení technikou, myslím si, že jsme vybavení na solidní úrovni, i když, vždy je co zlepšovat.
Základní pracovní potřebou však vedle počítačové techniky stále zůstává i papír. V jednom z dřívějších čísel AEQUITAS jsme psali o obsáhlých spisech, které k nám přicházejí z nižších soudů, přičemž jeden ze soudců spočítal, že ročně musí nastudovat asi 90.000 stran spisů. Kolik se například ročně spotřebuje u Nejvyššího soudu tun papíru?
Podle údajů z roku 2017 Nejvyšší soud spotřeboval 6778 balíků papíru (á 500 listů) v ceně přibližně 485 tis. Kč. Toto množství představuje 16,9 tun papíru.
