Chybovati je lidské, hlásal už před dvěma tisíciletími Seneca. Přesto musí lidé za své chyby nést následky, zejména pokud jimi poruší zákon a poškodí práva někoho jiného. Platí to také pro soudkyni Okresního soudu Plzeň-jih Drahomíru Regnerovou, která v loňském roce omylem sama rozhodla o prodloužení vazby drogového dealera, přestože rozhodování náleželo senátu. Podobných chyb má na kontě své téměř třicetileté justiční kariéry několik, Nejvyšší správní soud ji proto na půl roku snížil plat o deset procent.

Po návratu z loňské čtrnáctidenní letní dovolené čekalo na soudkyni Regnerovou upozornění předsedkyně soudu, že musí urychleně rozhodnout o prodloužení vazby zadrženého drogového dealera. Blížil se totiž konec maximální tříměsíční lhůty pro koluzní vazbu (§67, písm. bú t.ř.), uloženou ovšem v souběhu s vazbou předstižnou (§67, písm. c) t.ř.). Soudkyně hned první pracovní den nařídila termín vazebního zasedání na 8. srpna a současně i zahájení hlavního líčení na 21. září. Obě rozhodnutí se ovšem lišily v jednom podstatném bodě – zatímco k hlavnímu líčení byli přizváni i dva přísedící, u jednání o vazbě měla být přítomna jen sama Regnerová.

A to byla zásadní chyba, protože při trestní kvalifikaci se sazbou 2-10 let musí i o prodloužení vazby rozhodovat senát. Tohoto zjevného omylu si ovšem při jednání nevšiml ani státní zástupce, ani obhájce, dokonce následně ani senát Krajského soudu v Plzni, ke kterému obžalovaný podal proti prodloužení vazby stížnost, ovšem z jiných důvodů.
Také tento soud nejprve 29.8.2017 rozhodnutí o vazbě potvrdil, teprve následujícího dne při vypracování písemného odůvodnění si předseda uvědomil, že vazba je vlastně už od 10.8. nezákonná, a odeslal do věznice příkaz k okamžitému propuštění.

Poté, co se o fatálním omylu od stížnostního soudu dozvěděla předsedkyně OS Plzeň-jih Simona Kuboušková, žádala po své podřízené vysvětlení. Ta svoji chybu bez vytáček přiznala a zdůvodnila ji časovou tísní po návratu z dovolené. Toho, že jde o věc senátní, si prý vědoma byla, protože souběžně organizovala příslušné líčení, u vazby ale na přísedící zapomněla. Při řešení této chyby požádala předsedkyni o shovívavost. Ta ale nebyla příliš možná, zejména proto, že uplynuly sotva čtyři měsíce od chvíle, kdy kárný senát Nejvyššího správního soudu ČR potrestal doktorku Regnerovou za její jiné vážné pochybení rovněž v rozhodování o vazbě.

Vlastního projednávání svého nového pochybení před NSS se šedesátiletá kárně obviněná nezúčastnila – po úrazu má opakované dlouhodobé zdravotní problémy a aktuálně je opět v pracovní neschopnosti, odročení však nepožadovala. Předseda senátu Jakub Camrda většinou jen četl příslušné spisy a další listinné důkazy, ke kterým kárná navrhovatelka Mgr. Kuboušková, ani obhájkyně Jitka Růžičková většinou neměly žádné připomínky. Zásadní rozpor mezi stranami panoval jen v hodnocení chybující soudkyně a ve vztahu mezi ní a její nadřízenou –  předsedkyně soudu uvedla, že se Regnerové snaží maximálně vyjít vstříc a i změnou agendy jí ulehčit, advokátka naopak tlumočila postoj své mandantky, že vztah s kárnou navrhovatelkou vnímá jako dlouhodobě hluboce  konfliktní, nadřízená se prý ji snaží dehonestovat, mimo jiné účelovým hodnocením jak pracovního výkonu, tak odborných znalostí.

Mohlo by vás zajímat

Explicitně se to projevilo při prezentaci výsledků ministerstvem spravedlnosti iniciované kontroly důstojnosti soudního jednání, provedené na OS Plzeň-jih v loňském roce. Podle Kubouškové si sice Regnerová během kontrolovaného jednání o ochranné léčbě vedla poměrně dobře (kladla vhodné otázky, byla zjevně připravena a měla zájem o věc), důstojnost jednání ale snižovaly například chybějící jmenovky přísedících, způsob vyvolávání účastníků, absence zvukového záznamu, počáteční problémy se spisem atd. Obhájkyně ovšem replikovala, že její klientka byla jedinou soudkyní, jejíž výkon byl posuzován mimo budovu okresního soudu, jednací prostor v Psychiatrické léčebně Dobřany je sám o sobě velmi nedůstojný a v rozporu s interními předpisy pro úpravu jednacích síní (což doložila několika fotografiemi) a formální nedostatky jdou na vrub správy soudu, nikoliv kárně obviněné.

A výrazně se obě strany lišily i v interpretaci téhož faktu v závěrečných řečech. Kárná navrhovatelka připomněla, že nešlo o ojedinělý exces tohoto druhu (v osobním spisu je zaznamenáno šest výtek nadřízených a kárných opatření, polovina právě kvůli vazbám) a ani loňský verdikt NSS nevedl k nápravě, když prakticky vzápětí došlo k obdobnému pochybení. Přeřazením na jiný úsek prý předsedkyně soudu vyčerpala všechny své možnosti, jak podobnému pochybení do budoucna předejít. Proto navrhla snížení platu o 15 procent na 10 měsíců. Naopak obhájkyně konstatovala, že zmíněná opatření předsedkyně soudu minimalizují riziko, že by se podobného pochybení její mandantka mohla ještě v budoucnu dopustit. Navržený postih označila za příliš přísný, výši ale ponechala plně na úvaze senátu.

Ten skutečně navrhovaný postih snížil (10 % na šest měsíců, tedy v dolní polovině rozpětí podle  Zákona 6/2002 Sb), i když podle předsedy Camrdy měl „pochopitelný lidský omyl dost závažné následky“ –  na jedné straně byl obžalovaný držen 22 dní ve vazbě nezákonně, na straně druhé je podle NSS závažnější, že musel být propuštěn, přestože důvody předstižné vazby trvaly. Pro své závažné důsledky jsou takováto pochybení konstantně považována za kárná provinění, což vyplývá i z judikatury.

V konkrétním případě vyhodnotil senát jako přitěžující okolnost zejména to, že k pochybení došlo necelý rok po předchozím kárném provinění a jen čtyři měsíce po uložení kárného opatření (tehdy snížení platu o 5 % na 3 měsíce). Navíc v minulosti udělala Regnerová zcela totožnou chybu, tedy jako samosoudce rozhodla tam, kde měl rozhodovat senát – nevyvarovala se opakování zcela identické chyby. Ani slib z předchozího kárného jednání, že vazebním věcem bude věnovat zvýšenou pozornost, se jí nepodařilo dodržet, přitom i po přeřazení z trestního úseku může o vazbách rozhodovat dále v rámci rozdělení služeb na daném soudu.

Za zarážející v závěru zdůvodnění soud označil, že si svoji chybu vzniklou při nařizování vazebního jednání neuvědomila ani v průběhu samotného, při vyhlašování rozhodnutí, jeho vyhotovování ani při podání stížnosti obžalovaného. Na druhou stranu soud připustil, že porušení trestního řádu přehlédly i ostatní zúčastněné strany, včetně stížnostního senátu a všiml si ho teprve dodatečně jeho předseda.

Ivan Holas