S obviněným Markem Dalíkem lze souhlasit v tom, že soud druhého stupně nevysvětlil, jak došel k výpočtu peněžitého trestu a jeho denní sazbě. To však není tak závažné pochybení, aby narušilo platnost celého rozsudku, uvádí Nejvyšší soud ve svém usnesení v kauze podvodu při nákupu obrněnců Pandur pro českou armádu. V dřívějším dovolání navíc obhájce tuto námitku nevznesl. Ostatní Dalíkovy námitky z dovolání smetl Nejvyšší soud ze stolu a označil dovolání za neopodstatněné.
Vrchní soud poslal Dalíka za podvod při jednáních o nákupu pandurů na pět let do vězení. Zaplatit má také čtyři miliony korun, jinak mu hrozí dva roky vězení navíc.
Jak již Česká justice uvedla, Dalík závadnost rozsudku spatřoval v porušení zásad spravedlivého procesu v odvolacím řízení, v přítomnosti extrémních rozporů mezi skutkovými zjišteními a provedeným dokazováním, v nesprávném posouzení časové působnosti trestního zákoníku a nepřiměřenosti uloženého trestu.
Za nejzávažnější vadu rozsudku v dovolání označil Dalíkův obhájce Tomáš Gřivna skutečnost, že „není založen na prokázaných skutečnostech, ale na spekulativních úvahách odvolacího soudu“, které měly nahradit důkazy.
Nejvyšší soud ale Dalíkovy námitky postupně v usnesení odmítl. Dalíkovi nepomohla ani změna výpovědi, kdy poprvé připustil, že se na schůzce se zbrojaři o penězích jednalo. Podle Dalíka částku zmínil slovenský lobbista Miroslav Výboh, jehož firma měla v kontraktu nahradit společnost zbrojaře Pavla Musely.
Nedoplnění dokazování rakouským trestním spisem vedeným Ústředním státním zastupitelstvím a vyjádřením lobbisty Výboha nebo expremiéra Mirka Topolánka a dalších svědků Nejvyšší soud nepovažoval za tzv. opomenuté důkazy. Nedošlo tak podle něj k zásahu do ústavně garantovaného práva obvineného na spravedlivý proces. Vrchní soud totiž poslal Dalíka za mřížemimo jiné kvůli tomu, že se nepodařil prokázat Topolánkův vliv na žádost o úplatek. „Soudy prvního i druhého stupně tedy, podle Nejvyššího soudu ve svých rozhodnutích náležite a důsledne rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve veci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely, přicemž nekteré nepřesnosti ci nejasnosti (zde v rovině skutkových zjištení) z rozsudku soudu prvního stupne byly následne soudem druhého stupně korigovány,“ uvedl Nejvyšší soud.
Nejvyšší soud také poukázal na to, že obviněnému byl uložen trest na spodní hranici sazby. „Dále pak, orgány činné v trestním řízení jsou s ohledem na § 2 odst. 6 tr. ř. povinny hodnotit důkazy nejen jednotlivě, ale i v jejich souhrnu. Obviněný se přitom v některých ohledech snažil jednotlivé důkazy izolovat a snáze je poté zpochybnit, jakož i zveličovat vyvstávající nesrovnalosti (např. rozpory ve svědeckých výpovědích), které však podle Nejvyššího soudu samy o sobě neměly vliv na správnost konečných (ve věci učiněných) skutkových zjištení,“ dodává Nejvyšší soud v usnesení.
Samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případne dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Kvalifikace trestného činu byla podle usnesení správná, neboť ani změna dílčích okolností nemůže měnit celou kvalifikaci.
Usnesení také upozorňuje, že nebylo třeba soudem zkoumat různé definice lobbingu, jak Dalík požadoval v dovolání. Podle Nejvyššího soudu není pro rozhodnutí podstatné, jakým způsobem různorodé kriminologické teorie a koncepce lobbing nazírají a jak jej například kriminologové vykládají.
Nákup pandurů v hodnotě 20,8 miliardy korun schválila v roce 2006 vláda Jiřího Paroubka (tehdy ČSSD). Koncem roku 2007 Topolánkův kabinet od zakázky ustoupil kvůli porušení smluvních podmínek ze strany dodavatele. O půl roku později ale rozhodl o nové zakázce, v níž Česko koupilo 107 transportérů za 14,4 miliardy korun.
Dalík vinu dlouhodobě popírá. Původně byl odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody za to, že si při neformální schůzce k nákupu pandurů řekl v listopadu 2007 o úplatek pro někoho z české vlády. Po zástupci firmy Steyr, která obrněné vozy dodávala, žádal podle trestního spisu půl miliardy korun. Tento rozsudek byl loni na jaře zrušen. Na konci loňského července padl nový pravomocný verdikt, který Dalíkovi o rok přitížil. Soud dospěl k názoru, že podváděl, když se pokusil ze zbrojařů vylákat peníze. Uvedl je prý v omyl tím, že předstíral vliv na ministry.
(epa)
