Dva roky se zabývala veřejná ochránkyně práv případem seniorky, která na cestě do kostela spadla z kola a skončila se zlomeným kotníkem v nemocnici. Do nemocničního pokoje za ní přišel policista a bez poučení od ní vybral pokutu 500 Kč za „nevěnování se řízení“ jako ohrožení společnosti. Protože policie trvá na svém postupu, ombudsmanka případ po dvou letech předává poslancům Parlamentu. Na postupu však trvá i policejní prezident.
Jak již Česká justice informovala, v roce 2016 jela žena ve věku sedmdesát dva let brzo ráno obcí na kole do kostela. „Při odbočování vpravo se lekla protijedoucího auta, seskočila z kola, špatně došlápla a zlomila si kotník. Během její následné hospitalizace ji v nemocnici navštívil policista a uložil jí pokutu, protože se plně nevěnovala řízení jízdního kola. Ombudsmanka považuje postup policie za nezákonný, nemravný a nedůstojný. Během šetření konstatovala pochybení policisty, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje a policejního prezidenta. Ti své pochybení odmítají,“ popisuje v jednom ze záznamů o šetření veřejná ochránkyně práv už v roce 2017.
Řidič vozidla si nehody patrně ani nevšiml, protože na místě nezastavil a ani žádný jiný účastník provozu na pozemních komunikacích nebyl událostí jakkoli dotčen. Jenže kdosi zavolal policii. Byl to nezletilý chlapec, který však uslyšel pouze pád a uviděl ženu ležet na silnici: „Jde-li o okolnosti nehody samotné, tak žádný svědek neviděl pád stěžovatelky – nezletilý Lukáš nejprve uslyšel řinčení kola a teprve poté se otočil – a ona sama to popsala jako uleknutí se a pád po špatném došlápnutí,“ popisuje úřad ochránkyně v jednom ze záznamů o šetření události. Na místo se dostavila hlídka Policie ČR, která situaci zadokumentovala a následně vyslechla jak svědky nehody, tak stěžovatelku.
Důkaz, že žena nepadla na hrbolu, chybí
Podle záznamu veřejné ochránkyně práv nebylo prokázáno, že by žena pád zavinila tím, že se nevěnovala řízení: „Policista na místě nehody zjistil, že je povrch vozovky nerovný a byl několikrát opravován. Existují tedy pochybnosti, zda byl pád z kola skutečně způsoben nevěnováním se řízení. Nebylo nijak prokázáno, že se žena nevěnovala řízení kola. Důkaz pro takové tvrzení chybí,“ uvádí veřejná ochránkyně práv.
Podnět byl ombudsmance podán v srpnu 2016. Na veřejnou ochránkyni práv se obrátil syn staré paní s tím, že matka nebyla v nemocničním pokoji policistou poučena a pokutu zaplatila ze strachu. „Problematická je samotná návštěva policisty v nemocnici, která pak přiměla jejího syna k podání stížnosti na jednání policisty. Podle stěžovatele policista jeho matku řádně nepoučil, že má právo odmítnout výpověď, pokud by jí mohla uškodit, nebo že protokol nemusí podepsat. Žena podle všeho protokol i blokovou pokutu podepsala ze strachu, že to musí udělat. Tomuto jednání byla přítomna další žena na pokoji, která však během šetření stížnosti nebyla policií nikdy vyslechnuta,“ popisuje okolnosti Anna Šabatová.
Jak ohrozila paní pádem z kola společnost?
Veřejná ochránkyně práv však opakovaně pokládá otázku a současně námitku: Jaký přečin nebo přestupek se vlastně měl podle policie stát tím, že žena jednoduše spadla z kola, nikdo není dotčen ani poškozen, nedošlo ke škodě kromě zranění ženy? „Pokud bychom přesto připustili, že se formálně jedná o přestupek, ombudsmanka pochybuje, že došlo ohrožení zájmu společnosti v takové míře, aby bylo nutné ženě udělit pokutu,“ uvádí se v jednom ze tří pokračování případu z roku 2016.
Přestupkem je podle zákona zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. „Uložení blokové pokuty dvaasedmdesátileté paní za tvrzené nevěnování se řízení jízdního kola, jehož jediným následkem bylo, že si při sestupování zlomila kotník na nerovné vozovce, přičemž nikoho dalšího neohrozila ani neomezila, považuji nejen za nezákonné, ale též za nemravné a nedůstojné,“ uvádí Anna Šabatová v rámci případu.
S pokutou v nemocnici souhlasí i policejní prezident
Podle záznamů z let 2016 – 2017 policisté na různých úrovních jakékoli pochybení v tomto případu odmítají. A jako hlavní důvod uvádějí právě to, na co si syn staré paní stěžuje, že bylo paní v nemocnici znemožněno: že se nebránila a tím s pokutou souhlasila.
Kromě Krajského ředitelství policie zlínského kraje je o správnosti postupu přesvědčen dokonce i policejní prezident: „Policejní prezident zákonnost uložené blokové pokuty opírá o samotný souhlas stěžovatelky s blokovou pokutou, která tím nepřímo souhlasila jak s právní kvalifikací svého jednání – včetně všech znaků přestupku, tak výší pokuty,“ stojí doslova v záznamu o šetření.
Jak vyplývá ze všech tří zápisů o případu, ohledně pádu ženy z kola se konalo dokonce osobní jednání policejních funkcionářů v úřadu veřejné ochránkyně práv. Bez výsledku.
V posledním dílu ombudsmanka dochází mimo jiné k tomuto závěru: „Policista pochybil tím, že stěžovatelce za její jednání uložil v nemocnici blokovou pokutu v situaci, kdy lze mít vážné pochybnosti o naplnění znaků přestupku podle § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů a současně o svobodě vůle stěžovatelky k podpisu blokové pokuty, jímž by jinak stvrdila, že souhlasí se zjištěným skutkovým stavem a právní kvalifikací přestupku, doznala se k jeho spáchání, vyjádřila ochotu zaplatit stanovenou pokutu a vzdala se práva na projednání věci ve správním řízení.“
Jednají policisté jako šmejdi?
Navíc veřejná ochránkyně přidává poučení o jednání se seniorem v nemocnici. Podle obsahu vyjádření přirovnává chování policie k chování „šmejdů“. „K postupu Policie ČR, kdy v nemocničním prostředí kontaktuje osoby podezřelé ze spáchání přestupků a předkládá jim k podpisu blokové pokuty, mám několik výhrad. To, že je pacient bez léků, které by mohly ovlivnit jeho úsudek, ještě neznamená, že by jeho jednání bylo natolik svobodné, jako by tomu bylo v běžném životě. Ostatně právní řád nám dává inspiraci např. v možnosti odstoupení od kupní smlouvy, je-li tato uzavřena distančním způsobem, nebo mimo obchodní prostory.Vůle zákonodárce chránit spotřebitele vůči nekalému a nátlakovému jednání některých agresivních prodejců, pro jejichž označení se vžil i synem stěžovatelky použitý výraz ,šmejdi´, je zjevná a dle mého názoru může být i inspirací pro tento případ. Situace, kdy pacient nemá možnost z kontaktu s policistou vystoupit (odejít), je v cizím prostředí, přítomnost policisty je nečekaná, nemá možnost přípravy obhajoby a promyšlení všech důsledků atd., může vést k tomu, že podepíše blokovou pokutu jen proto, aby tento nepříjemný/nekomfortní zážitek pominul.“
Pro nemožnost dohody s policií předala veřejná ochránkyně práv tento případ jako informaci o nevyřešeném případu, jak ji ukládá zákon, poslancům poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Anna Šabatová o tom informovala tento týden.
Přes nesouhlas policie vydala veřejná ochránkyně právní věty:
- V rámci vyřizování stížnosti je správní orgán povinen postupovat tak, aby ex-offo zjistil stav věci v rozsahu dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
- Při ukládání blokové pokuty je policista povinen postupovat v souladu s § 4 správního řádu, zejm. je povinen dotčené osobě poskytnout přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech. To platí tím více, ukládá-li policista blokovou pokutu na místech nikoli běžných (např. v nemocnici během hospitalizace).
Irena Válová
