Ve věku 68 let dnes navždy odešel soudce Nejvyššího správního soudu Jan Vyklický. V letech 1991 až 1996 byl druhým prezidentem Soudcovské unie a správě justice se věnoval celoživotně. Odborně se zabýval žalobami o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zprávu České justici potvrdila mluvčí soudu Sylva Dostálová.
Zpráva o úmrtí známého soudce zasáhla mnoho osobností justice. „Odešel kamarád, soudce tělem i duší, fajn chlap. Pro českou justici toho po roce 1989 udělal jako málokdo. Jsem smutný a chtěl bych mu poděkovat. Jak už to bývá, měl jsem děkovat dříve a více. Díky Honzo, byls kanón,“ napsal v reakci Ústavní soudce Jaromír Jirsa.
Podle předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy odešel poctivý, uvážlivý a odpovědný soudce, respektovaný kolega a hodnotný člověk. „Osobně mě to moc a moc zasáhlo,“ sdělil České justici. Soud vyvěsil smuteční oznámení na svém webu.
Kolegův odchod bolí i dalšího emeritního prezidenta Soudcovské unie Libora Vávru. „Jan Vyklický rozhodně nebyl jednobarevným člověkem. České justici i Soudcovské unii vtiskl mnoho ze svého pohledu na svět a úlohy soudce v něm. Mnohým některé jeho názory mohly připadat radikální, což bývá osudem všech, co nejsou součástí davu. Od chvíle, co jsem se tu smutnou zprávu dozvěděl, tak vím, že mě bude nejvíc chybět jeho smysl pro humor,“ uvedl současný předseda Městského soudu v Praze.
A vzpomínku přidává i ústavní soudce Tomáš Lichovník. „Zpráva o odchodu Honzy Vyklického mne opravdu zasáhla. Ačkoli nebyl první prezident Soudcovské unie, byl pro mne vždy „otcem zakladatelem“. Jsem si dobře vědom toho, že jen díky jeho vitalitě a jisté „zabýčenosti“ Unie přežila nejtěžší léta. Byl vždy svůj, prostě originál. I když s ním člověk občas nesouhlasil, vždy stálo za to se nad jeho názory zamyslet. Jeho provokativní myšlenky budou chybět mně osobně i celé justici. Takových osobností je jako šafránu,“ napsal Lichovník, který profesní komoře soudců šéfoval v letech 2008-2014.
Jan Vyklický Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a od roku 1974 působil jako soudce. Nejdříve na občanskoprávních úsecích několika pražských obvodních soudů a poté jako předseda Obvodního soudu pro Prahu 10. Od roku 2011 byl dočasně přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu, jehož soudcem se stal o dva roky později.
V roce 1990 se podílel na založení Soudcovské unie ČR, jejímž byl prezidentem do roku 1996. V roce 2013 obdržel stříbrnou medaili Antonína Randy za zásluhy na fungování demokratického právního státu a za reprezentaci českých právníků v zahraničí.
Dodnes byl také členem mezinárodních justičních organizací. Správě soudnictví se věnoval až do své smrti, jak ostatně dokládá i jeho poslední komentář pro Českou justici. „Neúnavně prosazoval naplnění systému dělby moci a v něm principů nezávislosti soudnictví jako hodnoty sloužící nikoliv soudcům, nýbrž těm, jimž je určena, tedy jednotlivým občanům. Kladl hlavní důraz na osobnost soudce a její mravní profil,“ uvedl také Josef Baxa.
Před sněmem Soudcovské unie v něm kritizoval názory soudce VS v Praze Jana Sváčka, který se tehdy do profesní komory „obul“. „Vážím si toho, v jaké proporcionalitě udržuje vedení Unie otázky nezávislosti a hmotného zabezpečení soudců a soudů, povinností soudců (etické limity chování soudce, podmínky výběru kandidátů soudnictví, celoživotní vzdělávání soudců) a jak přitom nezanedbává ani efektivní reakce na konkrétní legislativní náměty; a přitom ani na okamžik nezapomínají na prosazování systémových otázek soudnictví, které uvedené aktivity leckdy podmiňují. Sám bych nic neměnil ani na struktuře priorit Unie ani na metodice jejich prosazování. Vím o čem mluvím, neboť jsem to sám zažil,“ uvedl tehdy Vyklický.
(epa)
